A jsou tu…
Dušičky – Památka zesnulých, In commemoratione omnium fidelium defunctorum, Día de los Muertos, Samhain, Halloween…
Je jedno, kterému dáváte přednost. Všechno je to původní Samhain a všechny stírají hranice mezi světem živých a mrtvých. Věřilo se, že se duše zesnulých v tento čas vracejí na zemský povrch, a živí mohou navštívit podsvětí.
Samhain – pohanský Nový rok, svátek ohně a očistných rituálů…
Když byla na začátku 1. stol. n. l. keltská území dobyta Římany, začaly se prolínat keltské a římské zvyky, a ke svátku Samhain se začal slavit i konec úrody. K symbolům Samhainu přibylo obilí a ovoce. Samhain se také často slavil v jabloňovém sadu.
Křesťanská církev se chtěla zbavit pohanských zvyků a pro období Samhainu vytvořila svátek Všech Svatých, All Hallows‘ Day, z toho vznikl pozdější Halloween. Ale, jak už to bývá, ani velká snaha vykořenit původní zvyky „novým“ náboženstvím, se nesetkala s úspěchem a lidé dále činili to, co jejich předci.
Dušičky jsou jedním z nejvýznamnějších svátků i u nás. 2. listopadu si připomínáme zesnulé příbuzné a blízké osoby. Mezi tradice patří návštěva hřbitova a ozdobení hrobů věnci, květinami a svíčkami.
Zvyk pokládat na hroby zemřelých řezané květiny ale pochází z období starého Říma. Římané, tak jako jiné národy, věřili v posmrtný život. Růže položená na hrobě představuje symbol obnovujícího se života. Keltové sázeli na hroby brčál, violku vonnou a oměj šalamounek. Na pohřebištích dominovaly borovice a červené tisy. Jako stromy nesmrtelnosti připomínaly, že život je věčný a duše nesmrtelná. Také zeravy jsou považovány za stromy nesmrtelnosti, větvičky používáme dodnes při pohřebních obřadech – vůně zeravu prý uklidňuje a zahání smutek. Zajděte tedy za svými blízkými a na dveře si pro jistotu pověste věneček z břečťanu a jeřabin.
Že nikdo nečekal téma dnešní Kvákárny, že ne???
Po pravdě – jsem ráda, žes připomenula. Teda vím, že jsou zítra, taky budeme objíždět hřbitovy, ale zapomněla jsem něco poslat, tak děkuju.
A je to moc krásnè připomenutí!!💜
Díky. Ty žáby mi tentokrát daly zabrat.
To věřím, hlavně ta v tom apartním sombréru..🤣
Zajímavý přístup ke svým mrtvým má komunita Torja, žijící na indonéském ostrově Sulawesi. Když někdo zemře, rodina jeho tělo nechává týdny a někdy i roky v domě (nebo v takzvaném tongkonanu, což je stavba určena speciálně pro mrtvé) před uložením do hrobu mumifikovat.
Každý rok v srpnu jsou pak mumifikované mrtvoly vytaženy z rakví a příbuzní jim dopřejí nové oblečení (a třeba i novou rakev), občas jim do úst vloží cigaretu a konverzují s nimi, ačkoli odpověď nečekají…
Pro nás asi poněkud morbidní představa, ale věřím, ze jsou duševně daleko vyrovnanější než my.
Mám k tomu vzpomínku od jedné své kamarádky. Měla babičku, měla ji moc ráda a byly zvyklé si spolu vždycky odpoledne dát kafe a cigárko. Babička odešla a po čase na kamarádku přišly nějaké starosti. Tak šla na hřbitov (venkovskej hřbitůvek mezi poli za vsí), sedla si na hrob, dala si cigárko a prosila babičku o radu. A nějakej důležitej strejc ji začal vyhazovat, že na hřbitově se nekouří. No, nekouří, no … na Vinohradech nebo Olšanech bych si to netroufla, ale v tomhůe případě… No, poslala ho do kšá! Že si přišla promluvit s babičkou a nikdo jí v tom nebude bránit. A že babička by si cigárko dala ráda taky.
Taky sedavam, jen promlouvam v duchu….
🙂
já i nahlas..
Jiný kraj jiný mrav.
V Tibetu se provozuje tzv.Nebeský pohřeb.Kvůli nedostatku stromů a tedy dřeva na spálení ostatků a kvůli skalnatému podloží a nemožnosti vykopání hrobů jsou ostatky nabídnuty supům.Díky nim se duše mohou vznést k nebeský výšinám.
To je pravda,ale nevím,zda i dnes,ale dříve ty mrtvé ještě rozsekali na menší kusy,aby ti supi neměli moc práce,brrrr.
Dnes se ujal vlády listopad a přinesl s sebou počasí vpravdě dušičkové (alespoň u nás). Sychravo, mlhavo, smutný šedivý den. Ale právě v něm mám ráda k večeru ještě zajet na hřbitov, jen tak bezcílně si ho projít, cítit hořkou vůni spadaného listí, být obklopena stovkami plamínků svíček a odnést si s sebou trochu klidu, který tam panuje…
A jen na okraj, žáby se moc povedly a ten věnec je opravdu krásný. 🙂
Praha modro azuro, slunce. A díky.
U nás slunečno – což prý zítra už nebude…
Tady byla dost hustá mlha od včerejšího večera až do oběda, pak se začalo klubat sluníčko a až do večera byl hezký, slunečný den, i když teplo vypadalo jinak.
Vždycky se mi líbilo chodit v čerstvě napadaném listí – šustění, specifická vůně… Vážou se k tomu různé vzpomínky. Když se přidá sluníčko, je to paráda.
Dušičkové pošmourno a delší doba bez sluníčka mi moc dobře nedělají.
Žabí trio hezky skloubilo různé zvyklosti 👍(snad se navzájem nepohádají😉 )
Žabičky jsou, jako vždy kouzelné a tolik informací o tom magickém dni, to smekám. Dověděla jsem se hodně nového. Hroby už jsme objeli, dva máme 200 km daleko, další 150 km, ostatní v okolí. Vše jsme uklidili, ozdobili a dnes už půjdeme jen zapálit svíčky. Rodiče nám odešli postupně během posledních tří let, takže vše je ještě hodně čerstvé. Taky mám ráda projít se večer po hřbitově plném světla svíček. A dnes tady počasí vpravdě dušičkové.