Házení pantoflí, pouštění svíčiček a kapr k večeři. To všichni známe…
Ale víte například, kde zdobí své vánoční stromečky pavoučími sítěmi? Je to na Ukrajině – pověst vypráví o chudé vdově, která neměla svým dětem čím nastrojit vánoční borovičku. Když jejich pláč zaslechli pavouci žijící v jejich domku, opředli přes noc stromek svými vlákny a vycházející slunce pak pavučiny proměnilo ve zlaté nitě.
V Norsku na Štědrý den dávají přede dveře misku rýžové kaše – ta bývala v Norsku historicky velmi drahá a miska takové kaše, ponechaná před domem, byla tedy opravdu zaslouženou odměnou pro skřítky Julenisser, což je speciální kategorie skřítků, kteří přicházejí o Vánocích a přinášejí dárky.
Svérázné vánoční zvyky se udržují v Latinské Americe. Obyvatelé Caracasu jezdí na vánoční mši na kolečkových bruslích. V Guatemale pálí na hořících hromadách smetí, vymeteného ze svých domovů, postavičku čerta.
Kubánci z města Remedios slaví narození Páně ohňostrojem a odpalováním petard. Připomínají si tak kněze, který před 200 lety vyslal do ulic ministranty, aby tlučením do hrnců udrželi věřící bdělé před půlnoční mší.
Mezi ozdobičkami v amerických či německých domácnostech vždycky najdete jednu, která má tvar kyselé okurky. Tradičně se každý rok schovává na vánoční stromek, a kdo ji najde jako první, čeká ho veliké štěstí. Pokud okurku první spatří jedno z dětí, dostane za odměnu dáreček navíc. Nikdo vlastně přesně neví, kde se tato tradice vzala. Jedna z teorií tvrdí, že je to pocta vojínovi z Americké občanské války – ale kde by se to potom vzalo v Německu? Jiná možnost je, že zvyk pochází z Německa z 16. století nebo že vznikl ve Španělsku, kde svatý Mikuláš zachránil dva chlapce před uvězněním v sudu s okurkami. Faktem je, že v 19. století začali obchodníci, kteří ozdobičky vyváželi z dnešního Jablonecka, poptávat vedle tradičních ozdob i okurky…
A co vy? Máte nějaké speciální krajové/rodinné zvyky?
Tak ti tak přemýšlím, odkud že byli ti skřítkové,co jim chutnala rejžová kaše (nepřišli do Norska z Číny?)
Napadlo mne, jet v ten čas do Caracasu, inline brusle mám 😀 to bych si hodně užila 🙂
(oni také)
Naše zvyky? Doma se lilo olovo, vypadalo to podobně jako v Pelíškách, pouštěly se ořechové skořápky v lavoru, střevíc se házel do doby,než jsem s ním v 16 letech vysklila dveře u obýváku…ale jedno mi chybí- jako malá si pamatuju,jak všichni lidi z naší bytovky (i děcka), vyšli po hlavní štědrovečerní pohádce před dům, popřááli si krásné vánoce, poobjímali se nebo si potřásli rukama, každej donesl tácek cukroví na ochutnání a chlapi flaštičku..nám děckám nacpali cukroví a mohly jsme ajrkoňak…to trvalo tak půl hoďky a rozešli jsme se domů ke stromečkům…to bylo moc fajn…
U nás tohle bylo na Silvestra , ne před domem , ale chodili jsme různě k někomu domů a někdo k nám … bylo to prima . Štědrý den byl intimní , každý doma.
Žádný obzvláštní zvyk si nevybavuju . Letos budu jako vloni a už poněkolikáté v Německu a nevypozorovala jsem tam vůbec žádný zvyk . Bohužel , opravdu nic .
Poprvé byl na večeři raclett a potom uz jsme dělaly s dcerou vždycky české jídlo .
K všeobecné spokojenosti. S chutí papají všichni – i rodiče a svobodný brácha zeťáka náš bramborový salát – děláme s čerstvou povařenou kořenovkou a červenou cibulkou , je fakt lahodný a tři druhy řízků. Mňam , těším se mocmoc . A vyzvím ty tradice ( které nedrží ).
Teda Véruško promiňte,ale jaké řízky? Vepřové,kuřecí a?Děkuji, víte já jsem řízková…
Tipuju to na rybí. 🙂
Jo, rybí a jen jednou byly i telecí . Ale ty neměly moc úspěch . Fakt ne . Kdysi bývaly vepřové z krkovičky a dnes už musí být z panenky . Mládež se vrtá v jídle a chtějí jen libové maso … nevědí , co je nejlepší . Ale naštěstí všichni jedí řízky z bílé ryby nebo alespoň po mlynářsku – v mouce s paprikou . To je taky výborné . Nemůžu se dočkat bramborového salátu s čerstvou vařenou zeleninou . Mňam
Roztomilá žabička jako vždy a zajímavě čtení, také jako vždy. U nás si na tradice nevzpomínám, ale když jsem byla poprvé na Štědrý den u manželových rodičů, byly na stole spousty jídel a nesmělo se od stolu, dokud se od všeho neochutnalo. To jsem nepřevzala, protože mám přes svátky stejný žaludek jako celý rok. Tehdy jsem byla mladá a štíhlá, tak jsem to dala, ale opakovat už ne.
Dodržuji dlouholetou tradici obejít zahradu a všemu a všem poděkovat za úrodu, že kvetly nebo se jen tak pro potěchu očí zelenaly, popřát přežití zimy bez úhony a ubezpečit je, že jaro určitě přijde. Dřív jsme chodili v houfu, teď už je to jen na mně a mé čtyřnohé jezevčické přítelkyni. Jiné obyčeje nedodržuju, z olověných slitků jsem nikdy nic ani při mé bujné fantazii nevyčetla a sebekrásnější jablíčko bych nerozkrojila ani omylem, protože co kdyby! 🙂 Snad jen jednu výjimku dělám – na Štědrý večer prostírám také pro ty, kteří jsou už na druhém břehu, i když budu večeřet sama…
Fialko, já dávám zase misky..pro Šarika i pro Pitinku,Minečka ,Majolenku a Kačenku..aby mohli přijít…
Já stejně jako Fialka prostírám pro jednoho navíc. Jako rodina máme štědrovečerní přání, abychom se za rok ve zdraví všichni sešli. A k těm sousedským: když jsme se přestěhovali z Prahy na venkov, udělali jsme pro sousedy velký mejdan, abychom “zapadli.” A vždycky 23.prosince jsme dělali čekání na Ježíška. Svařila a vymazlila jsem 5 litrů vína, udělala jsem jednoduché pohoštění, udělali jsme výzdobu letní kuchyně, zapálili v grilu. Kluci sousedský přinesli posilovače a holky taky nějaké drobnosti. Stáli jsme kolem grilu, kde se přihříval svařák a bylo to moc fajn, mělo to velký úspěch. Fungovalo to do covidu, pak už jsme neobnovili. Ne, že bychom nechtěli, ale nějak jsme se dověděli, že “Pražáci “ nevědí, co roupama a potřebují se ukázat, že na to mají. Moc mě to mrzelo, ale díky tomu mě ta dobrosernost přešla. Takže tak. Ale že bych si kvůli tomu kazila Vánoce, to ani náhodou.
Pamatuji si, Jani, jak ses na to setkání těšívala. Myslím, že tu někde je popsaný Tvůj vymazlený svařák a je mi fakt líto, že zvítězila lidská závist 😕
Ano, těšívala jsem se nejen já, ale chlapi se už měsíc před tím poptávali, jestli bude čekaní. Byla při tom spousta legrace, mela jsem radost. Jenže jak píšeš, Květuš, lidská závist je mrcha. Dvě dámy a kupodivu i jeden soused to nějak nemohli ustát a pochopit, že za tím není nic, než snaha o příjemné sousedské vztahy. No dnes se už jenom pozdravíme.
Soused veterinář také organizoval takovéto setkání a měla jsem tu čest se tam zúčastňovat . Bohužel jsem se musela odstěhovat a tímto jsem přišla o toto úžasné přátelství .
Škoda , že vaši sousedé se nechali o tuto událost připravit .
😭
23 prosince se po poledni scházíme v komunitním centru. (Společenská místnost v hasičárně) Přinesu Betlémské světlo které získám od skautů. Ozdobíme si malý stromeček, složíme skládačku Betléma od J.Lady. Postupně přicházejí obyvatelé obce, připálí si svíčky, popíjíme svařák.( vařím ho 10 litrů) Děti mají připravený čaj. Ženy přinesou na ochutnávku cukroví. Přesně v 16 hodin začíná soutěž o nejlepší bramborový salát. Je předem určená porota ktrerá dostane misky se vzorky označené čísly. A vybere nejlepší. Vítěz dostane diplom.(Doposud byly v porotě ženy ale letos je změna a porotě budou chlapi.) Setrváme většinou do pozdních hodin.
Je to zajímavé, ale znám několik vesnic (včetně mé rodné), kde největší podíl na různém společenském dění a akcích mají právě dobrovolní hasiči.
Krásná tradice – přeji ať dlouho vydrží, protože takto stmelený kolektiv si dokáže krom radovánek pomáhat i v případě nouze 👍😎
Máti nějak nebyla přívržencem nějakých zvyklostí. Jediné, co tatínek po všech pokusech prosadil, bylo rozkrojení jablíčka- jablíčka domácí, prastarý strom (Sudety), žádný zahradník odrůdu určit nedokázal. Co si pamatuji, vždycky měl každý hezkou hvězdičku. A jako další byly barborky – větvičky buď z višní, nebo slivoní (podle toho, co na zahradě rostlo) 4.12. uříznuté. Začal je nosit někdy kolem mích 15ti let. Jak nám se sestrou roky přibývaly, bedlivě jsme sledovaly, jestlipak na Štědrý den rozkvetou. Tuto tradici jsem dodržovala donedávna, už jen jako vzpomínku… 😎
U nás se lilo olovo a já dostala malý dárek k svátku a po lehkém obědě byla dlouhá vycházka.Pak večeře a po zazvonění zvonečku rozbalování dárků.
Já jsem, zcela bezděčně, zavedla kdysi „tradici“. To byly velké děti ještě malé a vždycky jsme měli spoustu malých dárků pro kamarády ze vsi (odjakživa děti věděly, jak je to s dárky, jen se hrálo na Ježíška, ale základem bylo to překvapení). Tak jsme se po obědě sebrali a chodili po domech a věšeli dárky na kliky. Jednou nás sousedi přistihli, takže jsem pravila, že se jdeme jen zeptat, jestli u nich už byl… Jejich děti se k nám připojily a šli jsme o dům dál. Tam další a všude stejně. Nakonec jsem táhla po vsi asi s dvaceti dětma a pak je postupně vracela. A když přišly domů, všude se zjistilo, že když zrovna byly venku, Ježíšek tam nechal dárky. Napřesrok mi matky volaly, kdy už se zas půjdeme ptát a tak jsem několik let na štědrý den pochodovala s haranty po vsi a rodičové si v klídku chystali. Moje děti byly skvělé, protože nikdy těm ostatním nevyzradily, jak se věci doopravdy mají. Když jsme šli naposledy, jedna holka z těch půjčených dětí byla v pátém měsíci, naše Mařka si vedla svého Luboše a nejmladší Franta mutoval a navíc nesl na koni Emilku a já Oskyho v kočárku. Tak jsme usoudili, že jdeme naposled…
A máme jeden zvyk, který spousta lidí nepobírá. Náš vánoční stromek je vždycky listnáč a kvete. Nejčastěji šeřík. Ufikneme ho na Barboru, postavíme do okurčáku a dolejváme vodu. Na štědrý den ho klasicky ozdobíme a nejpozději na Štěpána kvete. Můj táta to dlouho nemohl strávit a měl pocit, že děti o něco ochuzujeme a jednou nám přinesl klasický (a krásný) stromek. A děti si vymohly, že jej ozdobí. Ozdobily. Vynesly ho na balkon a ověsily vším, co mohli ptáci od velikosti střízlíka po harpyji sezobnout… Tehdy konečně i táta pochopil, že jehličnaté stromky patří na Vánoce na každé místo, kam se vejdou, vyjma našeho obýváku… A protože ten náš stromeček nebyl nikdy jen tak nějaká větývka ve váze, tak když se po Třech králích odstrojil, děti si v jeho větvích postavily hnízdo. Velkáči jsou poženění, povdávaní, malíci dospělí a náš stromeček se zmenšil, protože k trámu u kterého stával jsem postavila knihovnu. Já totiž raději hnízdím v ušáku…
Úžasné povídání, Lucko, moc děkuji. A přeji, ať vánoční stromek kvete a voní a dělá krásné Vánoce. Bezva zvyk.
U nás se před večeří pomodlíme a popřejeme si hezké svátky. Synovè to dodržují i teď, ve svých rodinàch. Prostírám talíř navíc – pro příchozího, a už jsem ho jednou využila. Kdysi byla rybí polévka, pro kterou všichni chodili k babičce – já musela vytrpět alespoň dvě lžíce, pak ryba se salátem – to jsem vybírala ten nejmenší kousek. Následovala černá omáčka s vánočkou – mňam – a cukroví, čaj, vaječňák. Rozkrajovaly se jablka – od doby, kdy jsem si rozkrojila křížek, už to nedělám. Stěžovala jsem si kolegyni, a ta mě chlácholila, že si taky jednou rozkrojila, a je tady pořád. Ovšem dodala, že byla dlouho v nemocnici. A v dubnu mě čekala nemocnice – ležela jsem tam do porodu a ještê tři nedêle potom. Celou dobu jsem si pamatovala ten křížek .
Po večeři jako svobodná jsem házela střevíc – a podle něj bych se vdávala každej rok 🤣. Olovo se také lilo – jeden rok jsem si ulila mužskou hlavu i s čepicí – ne, že bych hádala, normální mužskej. Druhý kousek byl buď velká kytice, nebo obráceně žena v krinolíně – matka pronesla : budeš se vdávat! Nikoho jsem nemêla , ale fakt jsem se na podzim vdávala .
Letos to vypadá, že děti s dětma přijdou po Štědrém dnu, takže se modlit budu sama – pán se to za celé roky nenaučil, dám si řízek se salátem, tu omáčku s vánočkou a uždibnu cukroví.
Ptáčkům bohatě nasypu, Míša dostane kuřátko a pro příchozího bude nejen talíř, ale i malej dáreček.
Krásný den přeji všem. Je třetí neděle Adventní a já si tady tak s potěšením čtu Vaše povídání a začalo mně ponoukat také trochu přidat. Štědrý večer u nás začíná tak mezi 17 a 18 hodinou podle toho jak proběhne kontrola. Ale před tím dojedeme na hřbitov upravit , doplnit svíčky a pomodlit se za zemřelé. Potom se zastavíme v kostele a vezmeme si Betlémské světlo a domů. Máme to jen 2 km. Všechno máme nandané, jmelí pověšené a pomeranč s napíchaným hřebíčkem také zavěšený. Tak zkontrolujeme jestli je vše na dosah a to proto, že jednotlivě nikdo nevstane od stolu. Já vím je to pověra ale asi tomu věříme. Stejně tak netrháme Barborku, od té doby co si jí natrhala moje maminka a ona krásně vykvetla a maminka se jen tak pousmála a nic neříkala a před večeří jsme se vyfotili a na fotce nebyla a do roka také ne s námi. To jen k té pověře. No Usmažím kapra, pomodlíme se u fotek rodičů, pod jmelím se políbíme, zapálíme zbylé svíčky na Adventním věnci, vezmeme se za ruce, vyslovíme přání abychom si zase za rok mohli takhle společně zasednout k večeři a pak už jen sedíme spolu s třetím talířem pro hosta i když ten host přichází už odpoledne. Máme tady poustevníka a pro toho připravíme vše co máme u nás tak pro něj včetně kroupového Kuby. Já vím, že to v dnešní době není moc moderní, ale jsme věřící a když byla manželka v pořádku, tak jsme chodili do kostela pravidelně a dost jsme pomáhali třeba s výzdobou na poděkování za úrodu, nebo ty obědy pro bezdomovce a podobně. No teď chodí pan farář k nám. Tak jsem se zase rozepsal. Tak přejeme krásné pohodové , klidné a ve štěstí a lásce prožité svátky Vánoční.
A Vaše povídání mě zase zahřálo u srdce, pane Josefe. Prožíváte si svátky moc hezky, s láskou. Zatím přeji klidný zbytek adventu a na Vánoce si ještě určitě popřejeme.
Josefe, krásné!
To je krásný…
To se čte jako pohádka…děkuju❤️
Pane Josefe, děkuji za nádherné povídání (psaní). Dýchla na mě hřejivost a láska, které z Vašich slov čiší. Přeji Vám a Vaší paní krásné, klidné a radosti plné adventní období.
U nás žádné speciální zvyky nemáme. Dopoledne na hrobech zapálíme svíčky jako vzpomínku na ty, kteří už s námi nejsou a před večeří rozlámeme a sníme oplatek pomazaný medem. To aby byl náš život sladký jako med a kousky oplatku držely rodinu pohromadě. A pod talíř dáváme každému kapří šupinu, aby se nás držely peníze.