Téma: tradice spojené s adventem
- Kromě adventních věnců se domovy zdobily i jednoduchými věnci bez svící. Vyráběly se z různých rostlin a měly zajistit svému majiteli štěstí, lásku, zdraví a bohatství.
- Na svátek svaté Barbory (4. prosince) se dodnes řežou tzv. „barborky“. Uřezané větvičky stromů a keřů, které mohou vykvést, svobodné dívky vkládají do vázy – a když do Vánoc větvička vykvete, předpoví tak brzkou svatbu.
- V předvečer svátku sv. Mikuláše obchází děti Mikuláš s čertem a andělem – více jsme o této tradici psali v článku o tradici sv. Mikuláše.
- V době adventu se domy zdobí jmelím, které má přinášet štěstí a požehnání celému domu. V zemích s keltskou tradicí se k adventní vánoční výzdobě přidává také cesmína a břečťan, které domov chrání před zlými duchy.
- Na začátku adventu se pečou perníčky – adventní čas totiž odpovídá době, kterou perníčky potřebují ke svému změknutí. Následně se zdobí, konzumují, nebo se použijí k ozdobení domu.
- Během adventu se také peče vánoční cukroví. Pečení cukroví vychází z pohanské tradice oslav slunovratu – cukroví plnilo obřadní a ochrannou funkci.
- Od roku 1986 se v Betlémské jeskyni zapaluje plamínek, který se díky skautům a dobrovolníkům šíří po světě jako Betlémské světlo. Určitě i ve vašem blízkém okolí najdete organizaci, která Betlémské světlo dovezla až k vám. S lucerničkou si pro něj můžete zajít a přinést si ho až k sobě domů.
Zdroj: vanocni-darky.czPodělte se – co dodržujete vy?
dnes zavěsím adventní věnec na branku u domu a druhý s břeč´tanem ke vchodovým dveřím..ptáci dostanou kolo s ořechama, na hrob jsem zakoupila ty stromečkový skleněný svítidla – zelený a jen je dotvořím – polepím maličkejma bambulkama-jako kouličkama – bílejma a červenejma a mezi ně,stříbrný hvězdičky..aby to na hrobě vypadalo kýčovitě vánočně – ne nebojte,bud eto vypadat pěkně,nepřeplácám to…barborky řezat nebudu,rozkvetl mi rozmarýn 😀
No, jak už některé dámy vědí, já letos Vánoce metodou žaves. Totiž: bydlím tak, že mezi schodištěm a bytem je vstupní hala, společná pro 3 byty. A dva z těch bytů se rekonstruují. Bourání, vrtání – to celé na druhou. Nicméně – věnce na dveře pověsím, i kdyby čert na koze jezdil, letos ovšeem „omyvatelné“ – umělé chvojí, umělé zdobení, abych to mohla strčit pod sprchu. Snad se mi to povede vyrobit tak, aby se na to dalo alespoň koukat.
To zvládneš bez ztráty kytičky. Ať živý, ať umělý, stejně bude krásný. Ty prostě umíš. Já ne, a tak jsem minimalista. Na kruh s kůrou uřezaný ze stromu postavím doprostřed čtyři svíčky, přidám mezi ně pár větviček krušpánku a hotovo. Vnučka nám udělala dva hezké andělíčky, tak ho budou hlídat.
A děkuji za adventní povídání a zároveň osvětu. Ne že bych to neznala, ale neškodí si paměť osvěžit.
Ja dam na vrata veliké zlaté koule a červenou mášlí a věnec. Na vchodové dveře a na stůl musím teprve vyrobit. Obehnu zahradu a okolí a nařežu větve tújí, zimostraz, břečťan, rozmaryn a možná ještě něco, co tam objevim a pak budu tvořit.
Jinak muž slepuje první varku lineckeho, část ještě čeká na upečení zítra spolu s pracnami, rohlicky a miništolami. Před Vánoci budu dělat stafetky. Výzdobu doma už mám, venkovní spáchám zítra.
U nás není z čeho nařezat😥, snacha dělá věnec na venkovní dveře, já teda nic. Venku na dveřích by dlouho nevydržel.. svícen màm s cesmínou. Když žila babička, tak se dodržovalo všechno možné, máti na to už moc nedbala, já, když byli kluci doma.
K těm skoro zapomenutým zvykům – zažila jsem, když vpředvečer svátku chodily Barborky. Pár ženských se zahalilo i s hlavou do bílých plachetek, závoje měly většinou
z kousku záclony nebo háčkované dečky, každá si nesla březové koště a dům od domu jimi spíš symbolicky smýčily kouty. Pak napomenuly děti, aby byly hodné a šly zas o dům dál. Kterak se po obchůzce dostaly domů, to netuším, protože skoro všude dostaly štamprličku něčeho pro zahřátí. Ale to už asi byla „vylepšená“ verze původního zvyku. 🙂
Já si tak u nás pamatuju Lucky. A jak píšeš…😃
A ještě něco málo pověr a pranostik:
Jaké je počasí na svatou Barboru,takové bývá až do vánoc.
Na svatého Mikuláše je už zima celá naše.
Když na Mikuláše hodně prší zima lidi hodně zkruší.
Když Kateřina po ledě už chodívá,Eva potom blátem oplývá.
Je-li prosinec deštivý,mírný a proměnlivý,
není se kruté zimy třeba báti.
Když vánoce oblíbí stromy sněhem,tak je posypeme jaro květem.
O adventu toho moc tvořit nebudu, akorát malý adventní věneček, na vchodových dveřích mi visí nazdobené ramínko, a to je asi všechno. Snad kdyby počasí dovolilo a sehnala bych nějaké chvojí, ještě bych trochu nazdobila závětří. Až těsně před Vánoci pověsím po bytě a do oken nějaké ozdoby, rozestavím betlémy, začnu pálit františky a spáchám nějaký vánočně ozdobený věneček na hrob. Ale hlavně si dopřeju nějaké chvíle nicnedělání. 🙂
A já jsem dnes koupila stromeček. Byla jsem s mou sestrou neřidičkou vyzvednout švagra z nemocnice (žlučníkové kameny) a stavila jsem se cestou domů u Kaufu omrknout, jak si stojí trh. A měli tam krásného malého pichláčka, smál se na mě, takže byl okamžitě můj. Už čeká ve stodole ve vodě, až přijde jeho čas. Po úpravě do stojanu z něj budou i nějaké větve do vázy a na dekoraci na štědrovečerní stůl.
To se ti kupuje stromeček 1. prosince, když máš stodolu. 😭
No, já ráno vezmu psisko, odneseme plasty do kontejneru a vyrazíme s nůžkama v kapse na nějakou zeleninu na věnec. Cestou domů se stavim v krámě pro svíčky a spáchám věnec. Korpus jsem smotala ze střemchy. Ozdobim to kuličkama kde čeho, co cestou potkám. Asi přijede Emilka, tak spácháme linecký a perníčky, pokud si přiveze těsto. Na linecký už je v lednici. Jo a taky musim zítra ufiknout stromeček, aby do Vánoc zazelenal a vykvet. (Ne, nejsem cvok. Jenom trochu. A možná už jsem tady kdysi naší stromečkovou historii sdílela, tak se nechci opakovat)
Vzhledem k tomu, že učím kdejaké exoty, tak letošní Advent se nese ve znamení toho, jak jej skloubit s Ramadánem a neudělat faux pas. Dost na tom, že jsem své oblíbené muslimce zkazila narozeniny, když jsem prosekla, že v luxusní bonboniéře, kterou dostala od manžela, je alkohol.
Nejsem moc zdobivá, ale barborky mám vždycky a do oken udělám velký papírový hvězdy, na stole bude věnec. Stromeček se mi bude pár neděl plést, na Štědrý den ho ozdobíme. Šmytec. Až dopeču, vygruntuju kuchyň. Ani ne tak proto, že budou Vánoce, ale proto, že už to potřebuje. A pavouci maji osmačtyřicet hodin na vystěhování, pak budu smejčit nemilosrdně a krutě. Jen Adolfa nechám na schodišti. Samík ho pravidelně kontroluje a kdybych ho vymetla s ostatními, přestala bych být oblíbenou babičkou.
Já vzhledem k té stálepadajicí sněhové nadilce nasypu ptáčkúm na balkoně spouty zrní.
Mým sousedům navzdory.Vadí jim,že mají pár šlupek od slunečnice na balkoně.Snad to přežijí.
Sypej, sypej. Letos sypeme i za Lakysku, když přišla o krmítko.. A sousedi ať si… Kdyby měli hlad oni, bylo by jim jedno mnohem víc věcí, než jen šlupky na balkoně.
Já sypu!!! Teda ptáčkům – jen musím vymyslet něco nad tu misku, aby do toho nesněžilo. Chtěla jsem vyřízniut z malèho kanystru – není😡 zas někdo vyhodil. V obchodě to je neskutečně drahý, nebo mrňavoučký.. Něco vymyslím, ale nasypáno mají a chodím kontrolovat..
Holky, teď uteču od Adventu a vánočních věcí. A jako obvykle, bude to dlouhý. Ale nebojte, nebude to kázání. Vlastně to bude o vaření.
První část je o fejsbuku. Našla jsem tam skupinu „Skromné vaření a pečení pro každého“. Zaujalo mě to, tak jsem tam vlezla. A byla to převážně strašná nuda a vypadalo to ouplně jinak, než jsem si představovala. A před pár týdny se tam zjevil zázrak v postavě pana Josefa. Ten chlap je neuvěřitelnej a sype tam furt a stále věci, který odpovídaj tomu, co si pod názvem skupiny představuju. Takže jednak jsem ho lákala a pozvala sem. A jednak mě navnadil na to, přispívat i tam. Jenomže mi to přijde trochu jako zrada. Tak si řikám, jestli vás to nepobouří, že bych ty primitivnosti házela tam a na Br. posílala ty složitější a dle mýho atraktivnější. Jasně, vim že je to moje věc a nemáme tady žádná autorská ustanovení, ale nějak mi přijde, že třeba komentovat jinde je zcela OK, ale Brambora je moje mateřská loď a zaslouží si plnou podporu…
No a teď k opravdovýmu vaření: Honila mě několik dní chuť na dršťkovku. Prostě mi šla huba vandrem a ne a ne se usadit. Jenže: Vařim teď málo, páč Emilka se občas vyskytne s Láďou, Oskáč se snaží vyskytovat kdekoli jinde, než u rodičů a tak často vařim jednoporcovky. No a přece si nepůjdu koupit dvacet deka drštěk. Práce je s nima stejná, jako s kilama. No a zacpat si tím mrazák je olovina… A chuť trvala. Přelstila jsem sama sebe. Udělala jsem dršťkovkový základ z cibulový jíšky, do který jsem, po svém zvyku, nastrouhala kus mrkve a navíc nakrájela jednu papriku. Zalila vodou a pořádně provařila. Nakonec česnek a majoránku. A tradáááá, grand fináleeee, támy a panofeee, slapčí kusy ať safřou vokááá, hodila jsem tam kus tlačenky. Jen jsem jí v horký polívce rozpustila a šlo to na talíř. Petrtelku navrch a bylo. Helejte se, myslete si o tý čuňárničce, co chcete, ale bylo to dobrý a mě to zcela uspokojilo. Ta tlačenka byla dost kvalitní, taková jakou znám ze zabijaček. Ne ta gumová.
No a druhý vaření: Měla jsem kus pěkný krkovice a chuť na pečený maso. Děti opět v čudu a nedohlednu, byla neděle. Tak jsem to pokmínovala a s cibulí a česnekem frkla do formy na sekanou (ano, v současném obsazování jídelního stolu je i forma dost velkej pekáč) a ještě zbylo místo. A ne, nechtěla jsem vepřoknedlozelo. První úvaha byla, že na volné místo dám brambory a bude troubový eintopf. Ale chuť byla na rejži, tak jsem to volné místo obsadila čtvrtkama jablek. Plán byl, že jabka a kus masa budou s rejží, zbytek masa si dám druhý den, až přijdu z práce, s chlebem. Když už to krásně vonělo, otevřely se dveře a v nich Osky, který podle mých propočtů měl pubertálně skotačit v Brně. A hned mezi těmi dveřmi jásavě prohlásil, že to vepřoknedlo voní až na ulici. Já na to, že cítí vepřorejžo. On na to, že to tedy rozhodně cejtí jinak, a jestli se chci popravdě dozvědět, co celý víkend vyváděl, tak určitě má v nose zelo a knedlo. Povolila jsem. Kdy se mi naskytne příležitost se domáknout volnočasových aktivit puberťáka. Už jsem to zažívala před ním čtyřikrát, takže vim, že nesmim zaváhat… Improvizace: povytáhla jsem maso z trouby a na ta jabka nasypala hromadu kysaného zelí. Knedlík byl v mrazáku, husqarnou (nožem na chleba) jsem ho rozpilovala na plátky, které pak před napařením stihly rozmrznout. Maso jsem po dopečení vyndala, odlila trochu výpeku a to zelí s jablky promíchala. Nic dalšího netřeba. Cibule v něm byla z podmasa, dochutila a osladila ho jabka. Musim se pochválit, je to geniální zkratka. Ušetří jeden kastrol, spotřebu cukru omezí a puberťáka oslní a donutí k pravdomluvnosti (v Brně pomáhal s hasičským bálem a „kalil“ celou noc. „Tys chlastal?!“ „Ne, za celou noc jedno pivo, jinak točenou limonádu.“ „Tak tos mě uklidnil.“ „No a pak nám jeden stréc nalil slivovici. Jednu…, malou.“ … Na to, že je mu bezmála šestnáct, docela se udržel. Na Moravě, bez dozoru… Ale to mu nemůžu říct. ) Jo, a ta rejže, která se dusila v troubě vedle masa, byla s tuňákem a pórkem druhý den k večeři.
Přání do prvního adventního týdne: Ať vám vaše děti všeho věku dělaj radost. A když ne vyloženě radost, tak ať se dá všechno přežít bez ztráty kytičky.
Primitivnosti házej i sem. A jdu se ti přicpat do skupiny.
Pojď, pojď, aspoň bude veselo.
místo klasickejch drštěk, si kup kuřecí nebo krůtí kůži – z těch dělala dršťky Karolína a bylo to dobrý….
Z těch kůží jsem to jedla kdysi u tety,a vůbec to nebylo špatné,ale já sama mám nejraději z hlívy,je pořád k dostání…..
Lucko, myslím, ze tvůj dotaz ohledně možného pobouření kvůli duplicitě receptu je ouplne zbytečný. Všude je tolik blbejch receptů, ze je třeba je válcovat na všech frontách. A když je bude válcovat zkušená kuchyňská alchymistka, neni co řešit.
Taky si u nás v obci vyráběla děvčada ad. věnce. Sešly se v hasičárně, bylo připravené chvojí, topil jsem jim v kamnech aby jim bylo teplo. A aby jim bylo veselo vařil jsem svařák. Odcházely docela dlouho v noci. A zvesela.
To musela být opravdu bezva akce. 👍
Tak na takovou výrobu adventního věnce bych se s chutí nechala pozvat taky. 🙂
Příští rok přijedu! U nás bývá věncovití týden před, takže se svařákem mám čas pomoci…
Přidávám se k holkám! A umím vymazlený svařák!
A já, jelikož jsem zarytý achstinent, budu vochutnávat. A když pochválím, tak to bude za 5⭐⭐⭐⭐⭐