Nabízel by se souboj silvestrovských koktejlů, ale komentáře k receptu č. 1489 (162 příspěvků) už nikdy nepřekročíme.
Takže: na jakém nejšílenějším místě jste strávili nějakého Silvestra vy? Myslím fakt půlnoc. Porodnice, nemocnice…záchytka…policejní stanice…opuštěný ostrov?
Já osobně na nejmenovaném parkovišti mezi Karlovými Vary a Prahou v roce 1973. Moje maminka předloni v Nemocnici Na Bulovce.
A protože letos to hrozí znova a zítra jedeme do nemocnice na vyšetření, dávám příspěvky už teď, nebudu mít čas. V neděli přidám PF, tak nakoukněte a držte palce.
Držím pevně. 🍀
Dík. Bojim.
Já všechny čtyři✊✊✊✊
Děkuju.
Též držím palce😍
Když mi bylo 18-19 byli jsme s budoucím na návštěvě u kanarádů. Byly tam 4 páry . Domácí se před půlnocí příšerně pohádali , ona žárlila na jednu z ostatních . Dopadlo to tak , že nás všechny vyhodila a my strávili půlnoc V TRAMVAJI !! Tam jsme si i bouchli šampáňo na novoroční přípitek 🤣🤣
Nejhorší? V osmnácti mě máti pustila na Silvestrovskou zábavu na Černou louku (míistní znají). Nechtěla jsem si večeři dát hned, a to byla chyba. Pak už jen studené maso, hranolky tvrdé, placama zčernalé, když přestali hrát, tak program za starou belu. Šla jsem se dívat do salonku na televizi. Ani jsem nepočkala na pŮlnoc – jela jsem posledním autobusem domů. Další jel až ve čtyři ráno.
Doma na mně čekala jen babička – prý se výborně bavili, jen máti brzy odpadla.
Snad mi to nesmáznete – daleko nejlepší Silvestr byl rok před tím. Byla jsem v divadle Jiřího Myrona na představení Lumpacivagabundus. Skvělé! Seděla jsem v druhé řadě, na hercích bylo maličko znát, že už oslavujou, sem tam vtípek mimo text, všichni jsme se báječně bavili.
A dnes? V posledních letech doma…nic moc, jen chlácholit o půlnoci psa.
Žádnou velkou šílenost nemám. Jeden rok to bylo ve výběhu u koní (to když jsme je měli doma) a oni se nám ze všech těch rachejtlí plašili. To jsme měli i trochu nahnané. Pak jsme seděli na balíku slámy, pili svařák a čekali, až to běsnění přestane definitivně. A jinak už spoustu let doma ve sklepě, kam zavíráme psy kvůli tomtéž. Tak jsme už tak hodinu před půlnocí a zhruba hodinu po půlnoci v tom sklepě s nimi, ať se tolik nebojí. Ritu musíme letos obzvlášť hlídat, protože po jejím letním epileptickém záchvatu, kdy jsme o ni málem přišli, je možné, že by strachem pošla. Už teď okolo Vánoc je oba po setmění zavíráme a vypouštíme než jdeme spát. Kéž by mocipáni zakázali prodej všech těch bouchacích a svítících krámů, které ještě navíc otravují vzduch! Nemám je ráda.
Mrzí mě, že letos bude u nás zase ohňostroj..tolik zbytečně vyhozených peněz a nejen zvířata doma, ale máme tu i zajíce, bažanty – ušáci se můžou pominout, jak běhají. Laky se bál jen první rok – držela jsem ho na klínê, chudák se celej třásl. Další rok štěkal z okna, snažil se to přeřvat. Jak letos Míša, to nevím – na klín se mi nevleze. Ale jsme na konci sídliště, tak se tu blàzni předhánějí…
Ja vzpomenu na Silvestr 1978, který jsme bujaře slavili s partou v místním společenském domě asi 1,5 km od domova. Pamatuji si, ze jsem byla “za princeznu” – dlouhé meruňková šaty se zlatými aplikacemi a zlaté páskové střevíčky na jehlovém 13 cm podpatku. Kdo zažil, tuší. V těch střevíčkách jsem se nad ránem brodila domů sněhem a v šíleném mrazu, který tehdy uhodil. Kupodivu jsem to ani neodstonala. Nojo, byli jsme mladí ❤️.
Poslední Silvestry odcházím klidně v 10 spát, nijak mě konec roku nebere. Nojo, stáří 🫣
Joooo, 78.
Půlnoc byla cajk. Ale ty konce…
jj,pamatuju,pak jsem měla nádherný uhelný prázdniny, jediný v mým životě…zamrzly i kotelny na mazut…
Já trávila Sivestr 1980 ve výtahu pro 4 osoby společně s dalšími 7 sousedy.
Ten rok jsme se nastěhovali a poznali se s ostatními sousedy.Oslava probíhala po celém domě. Nacpali jsme se do výtahu i se skleničkami vína sjeli dolů.Jenže jsme přetížili výtah a sjeli až pod úroveň otvírání dveří a nemohli ven.Řehtali jsme se připili si a hulákali než nám někdo poradil jak ty dveře otevřít.
Mnoho Silvestrů jsem strávila na noční směně ve službě, ale jeden byl naprosto výjimečný. Přijel mi nákladní vlak a vlakvedoucí mi ke kanceláři přivedl trochu ostýchavou a trochu nešťastnou mladou ženu. Cestovala z Prahy, v Nymburce jí kvůli zpoždění ujel poslední přípoj, docela dobrodružně se dostala do Jičína a tam ji naložili do nákladního vlaku. S manželem měli chalupu v 7 km vzdálené vesničce, ale neměla tušení, jak se tam v noci dostane, úzká silnička vede valnou částí přes les, kde lišky dávají dobrou noc i ve dne. Vzala jsem ji dál, po odjezdu vlaku se nám podařilo kontaktovat manžela, který byl na chalupě už dřív, pak jsem uvařila kávu, předložila plato chlebíčků a začaly jsme si povídat. Byla to redaktorka Učitelských novin, velice vtipně a poutavě vyprávěla, s kolika zajímavými lidmi dělala rozhovory a o své práci vůbec, pak jsme přešly na toulky Prahou i přírodou a čas ubíhal. Leč odvoz pořád v nedohlednu, ono sehnat na maličké vesnici na Silvestra po desáté večer někoho střízlivého, kdo by byl navíc ochotný sednout do auta a dojet pro ni ve sněhu a mrazu, nebylo vůbec snadné. Nám ale spolu bylo moc hezky a oběma připadalo, že se neznáme pár chvil, ale bůhví kolik let. Dávno už přešla půlnoc, když někdo zaklepal na dveře, a on to její manžel s dobrodincem, který se obětoval. Loučili jsme se všichni jako staří známí. Mnohokrát jsme se ještě setkali a vždycky to bylo nelíčeně srdečné. A věřte mi nebo ne, byl to jeden z nejhezčích Silvestrů, které jsem prožila.
Boženko, to je moc krásný..
Že? Taky jsem se rozněžnila. 💝
Bozenko, to je moc krásný vyprávění 😍
Boženko, krásné vyprávění.