Víkendové počasí prý slibuje jarní teploty (no nevím, moje předpověď v mobilu tvrdí, že v neděli nad ránem budou -3) a nadprůměrné teploty prý budou nejméně do konce ledna, těšit se můžeme i na sluneční paprsky.
Co vy, těšíte se na jaro? (Že se ptám, co?)
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Já se omlouvám, že zas pozdě. Věděla jsem, že se to blíží, ale podcenila jsem ukecanost. Ono to hodně poposkočilo…
Panečku, otevřu stránky a říkám si: týjo, pětapadesát tisíc příspěvků, to už je slušnej pokec. No nenapadlo by me, že…
Jani, velka gratulace. Krasne cislo.
To je numéro , taky to bylo první , co mě napadlo . A je ve správných rukou 🍀
Tak to je teda číslo! Je možné, že jsme tak ukecané? Jani, hezky ses trefila, blahopřeju!
"Dobrý den" s úsměvem má opravdu sílu. S pokladními v obchodě se snažíme dle okolností i o nějaký žertík, aby…
To je bezva článek
Nejradeji mam pozdrav s usmevem. Usmevy mam moc rada. Nejkrasnejsi jsem videla na Sri Lance. Chudi, ale velmi stastni lide…
Komu vykám, toho zdravím "Dobrý den!", komu tykám, se většinou pozdrav odbyde vodáckým "Ahoj". Ale když jsme od sebe tak…
Ahoj Bramboračko. Všem pěkný den.
A kterou čast těla je třeba nechat na pokoji? Takové tření nosem o nos - mám dojem že někde na…
Přiznávám - Spocka dám bez problémů, na shace si polámu prsty.
Ja tede nevim, ale my jsme koupili starsi dum, postaven 1928, v puvodnich planech je wc I koupelna. Mas na…
Reni, nepekla. Mám remosku malou, tam by se vešly jen ty 3 kousky, možná 4, by se smáčkly, ale rozpočítávat…
Jůůů... vy mne pozvete na gáblík?.... Ale je vám jasný, že mám teď 🐻 jako osobního řidiče?😉😂😎
No jejej! Já už se na jaro těším od podzimu jak malej harant na kolotoč. Ruce jak struhadlo, bolavej hřbet – to zase bude krásnej život! Na zahrádce na mě už teď práce cení zuby ze všech koutů a zprostředka taky, jen co počasí dovolí, vrhnu se do boje vyzbrojena hrabičkami, motyčkou a nůžkami, kbelíky s kompostem a sázecí lopatkou, a to by bylo, abych to nedala do pořádku. Aspoň trošku, neb mě to počáteční svaté nadšení časem přejde. Každý den ale na mě ze země vykoukne nějaké překvapení, první rozkvetlý talovín, probuzené sněženky, a hleďme, tady se derou ke světlu a sluníčku ladoňky a puškinie, špičky krokusů a masité puky hyacintů, za nějaký čas i tulipány a narcisy, božínku, to bude radosti! A taky dát do pořádku záhonky na zeleninu, protože v té době už budou plné parapety sazenic rajčat a paprik a ty budou tvrdě vyžadovat připravené vyhnojené pelíšky. A chodit od keře ke keři a sledovat, jak se jim nalévají šupinaté pupeny, pak se objeví zelená špička a jednoho krásného dne jsou z toho křehké lístečky. Do toho všeho budou vyzpěvovat ptáčci, kos si vyhlédne nejvyšší větev a s ranním rozbřeskem i s večerním stmíváním bude neúnavně trylkovat na svoji píšťaličku, přidají se sýkorky, pěnice a další droboť a budou velebit jaro, čas námluv a čas budoucí generace. Včelky nalétnou na kvetoucí stromy i květiny, aby ani kapka nektaru nepřišla nazmar, pomáhat jim budou čmeláci, snad se zase jako loni ukáže i krásná modročerná drvodělka…
Lidičky, jak já už chci jaro! 🙂
To je provokace, fňuk!
Básník by to těšení nepopsal lépe.
Taky přehrabuju sáčky se semínky, co ještě dokoupit. A vrhnout se na vysévání. První bude celer, potom papriky, pak rajčata. Vše do minipařníčků za okno.
A jak se ohřeje zem, hurá na záhony.
Ano, při tom přehrabování člověk zjistí, že něco musí dokoupit, přestože by se bez toho dobře obešel, ale nemůže bez toho dál žít. Včera jsem si vybrala tři druhy rajčat a po zaplacení z prodejny zbaběle prchla, když mně na city útočily pluky krásně barevných sáčků nejrůznějších semínek nevídaných druhů paprik, rajčat a květin a dokonce i sazenic trvalek, po kterých léta toužím, ale vím, že nemám ani na jednu místo. Zahrádkářská prodejna je pro mě od včerejška zakázaný prostor. Fňuk!
Boženko, ty jsi hotový básník! Já tohle období taky miluju, když se všechno probouzí a všechno voní. Nejkrásnější jsou rána, když se začínají probouzet ptáci a začínají zpívat. Ovšem tvoje mičurinské nadšení já rozhodně nesdílím. Ne, že bych na zahradě nic neudělala, ale nějak to není moje hobby. Od toho mám manžela, který je nadšený zahrádkář a pěstitel. Na mě potom je, abych tu veškerou úrodu zpracovávala.
já moc ne, všechno pokvete,začnou jehnědy na břízách a mně se ucpou dutiny..zase budu sebou všude vláčet kapesníky, budu mít červenej nos a občas mi poteče krev..budu kejchat a těšit se, až to všechno odkvete a moje alergie přestanou divočet…
Alergie jsou sfině, je mi líto všech, komu ničejí radost z probouzející se přírody.😕
Přesně tak, jak to popisuje Boženka, jsem to měla i já. Celá léta jsem trávila prací na zahradě a bavilo mě to. Ale loni jsem s tím musela už definitivně skončit. O zahradu se teď stará dcera a já už se jen dívám jak co roste. Moc mi to chybí, pracovala jsem na zahradě ráda.
Já se jara nemůžu dočkat.U mladých na zahradě vytahuju sněženky očima.
Ráno když venčím psa ,už se díky teplejšímu počasí,ozývá z lesa ptačí cvrlikání.
Ještě to není ten správný jarní koncert jen zatím ladí fidlátka.
Konečně se bude prodlužovat den.
Miluju jarní les,když buky rozbalí lístečky.Pěšina mezi mladými buky osvícenými sluncem je jak zelený tunel.
Dívám se občas na „Zahradní proměny“a žasnu co lidé dokážou. Já na to ale nikdy neměla buňky jak se říká.
Boženko, Rybářko – já to četla jako zamilovanej román ❤️ Ráno mi cvrlikali ptáčci za oknem tak vehementně, že jsem se šla kouknout, kdože to – kousek od sebe seděli kos a sýkorka a zpívali o závod. Kos tedy hodně dlouho, takhle jsem to ještě nezažila a vůbec mu nevadilo, že jsem tak blizoučko..
Já slyšela včera velké švitoření na slívách, ale nezahlídla jsem ani peříčko.
Jsem na tom jako Jarka – na zahrádku už mi fyzička nestačí, ale už plánuju, co a ve kterém truhlíku letos zkusím. 🐻sice bručí, že zas bude výsledek kdovíjaký, ale zároveň si i odpovídá – ty holt to hrabání v hlíně potřebuješ… Jasně – každá kytička potřebuje hlínu a 🌞😉
Včera se u nás na ulici poměřovali dva strakové. Oba mladí, silní, bílé peří jak vyprané v lanze bílé, černé jako z perwollu a hřbety s ocasy tak krásně černozelené, až mi házely prasátka do oken… Dneska byl u nás masopust, veselice veliká a starostka měla na hlavě obrovské číro z ptačích per, které sama vyráběla. Při prvním pohledu mě napadlo, že naši strakové , ať už vybojovali kterékoli území, svým potomstvem nás neoblaží. Byla to přesně ta zlatozelená barva stračích ocasů… No, nakonec mě uklidnila, protože si ty péra poctivě zakoupila… Takže na jaro se těšim. Strašně. V koruně každýho vyššího stromu u starých domů budou vřískat stráčata jednoho a u nových domů druhého krasavce. A jako každoročně jich několik vypadne z hnízda dřív, než se naučí lítat, budou pochodovat po ulici a strašně sprostě nadávat a my je budeme sbírat a dávat lidem, kteří je naučí mluvit.. to už budou dokvétat tulipáni i tulipaní a začnou se červenat první jahody… Ano, chci jaro! Jeho pozdější nástup jsem ochotna tolerovat, pokud napadne jiskřící sníh, který vydrží a nebude se střídat s břečkou a holomrazy…