… o hrách všelijakých.
Na začátku určíme, kdo bude hrát rybáře. Ten si stoupne na jednu stranu hracího pole. Ostatní hráči – rybičky – do houfu na druhý konec. Rybář se rozeběhne a volá:
Rybičky, rybičky, rybáři jednou!
Nato se rybičky snaží proběhnout kolem rybáře na druhou stranu, tam, kde byl dříve rybář. Musí to provést tak, aby je rybář nechytil. Ten běží naproti rybičkám a snaží se jich co nejvíce pochytat. Rybky se snaží různě kličkovat a vyhýbat se. Rybář je loví, ale může běžet jen vpřed a do stran (nesmí se vracet). Koho se dotkne, stává se také rybářem a další kolo také loví.
Rybáři se při chytání vezmou za ruce, nesmí se pouštět. Vytvoří tak síť a tou pochytají více rybek. Hra končí, když jsou všechny rybičky pochytané.
Na jaké dětské hry vzpomínáte vy?
Jen namátkou: Honzo vstavej, krvavé koleno, pan čáp ztratil čepičku, samozřejmě schovka…
Božínku, to je let, musela jsem pátrat v paměti, ale něco jsem z té propasti času přece jen vydolovala. Taky jsme hráli na rybáře a rybky nebo obdobu na vlka a ovečky, na slepou bábu, chodí pešek okolo, vybíjenou, na schovávanou, když se někdo z dospěleších obětoval a připravil trať, i šipkovanou…A to jsem ještě určitě úspěšně na něco dalšího zapomněla. Když počasí dovolilo, nebyli jsme jeden den doma a nikdy jsme se nenudili. 🙂
Bozenko, spis bychom spočítali, kdy jsme doma byli. V zimě jsme domu chodili za tmy, na teplakach primrzle kousky sněhu, ruce jsme pak museli strkat pod studenou vodu, aby rozmrzly. Neměli jsme žádné funkční prádlo, ale taky jsme neměli žádné rýmy, byli jsme otuzilí a máloco nás rozhodilo. Nějaká boule či odřenina se vůbec neřešila.
Měli jsme to také tak, krásné dětství, ráda na to vzpomínám.
Zima zima , přihořívá, teplo teplo – hoří
Hm, my jsme říkali samá voda – samá voda – přihořívá – hoří.
Na tuhle hru jsem úplně zapomněla. Díky za připomenutí. Ostatní jsem si nějak vzpomněla. Taky ještě Peška.
Rybičky ne, ale ovečky a vlka – to je stejné, pak na Sochy (to bylo fyzicky náročné), Všechno lítá, co peří má, Zlatá brána otevřená, Škatulata škatulata, Cukr, káva limonáda – to mne překvapilo, že jsem nedávno viděla hrát místní „sídlištní spratky“. Jinak ta banda tady terorizovala tím, že dělali nepořádek, mlátili tyčkama do sloupů osvětlení, dloubali a rozhazovali hlínu, trhali šňůry, tahali za pověšené prádlo a pod… Když jsem přemýšlela, jak jsem mohla vychovat 3 děti v malém 2+1, došlo mi, že moje děti, stejně jako my, byly venku co to šlo. Měli jsme velikánskou zahradu se spoustou terénních nerovností, stromy, keře… Domů jsem svolávala píšťalkou😉😁
Venku jsme hráli Pikolu a lítali jsme zapikat toho co hledal.Doma, když nebyli naší doma, tak taky na schovku: my 3 sourozenci.
Na ulici skákali panáka.Usousedů se hrálo
loutkové divadélko když pršelo.
Kuličky – byla natamná zabava.A spousta jiného co píšou děvčata .
A vybijka byla hodně oblíbená
Na četníky a na zloděje jste nikdo nehrál? My to hráli na chalupě s místní mládeží ještě když mi bylo nějakejch 16 – a strašně jsme se u toho vyblbli.
Fotbal s“ hadrákem“.Několik starých ponožek nasunutých do sebe a vycpaných hadrem a nakonec převázaných provázkem. Bandy hokej v létě s míčkem.Podmínka byla, že hokejka musela být samorost(ohnutá větev). To bylo modřin na nohách. Na četníky a na zloděje -to byla klasika.
Různé „školky“, s míčem, se švihadlem, s gumou a hlavně s nožem.
Hry – všechno tady vyjmenované. A ještě užíraná a roztahovák. (Ten je s nožem). A vyblbli jsme se královsky.