Ředkvičky máme spojené s jarním obdobím a první zeleninou. Tedy hovoříme-li o drobných šťavnatých bulvách. Zkusili jste ale někdy nechat ředkvičky na záhoně o něco déle? Protože to, co se na nich objeví za několik dalších týdnů, je teprve ta pravá lahůdka.
Zatímco první svazky ředkviček bývají k mání už v dubnu, ředkvičkové lusky se sklízejí mnohem později. A obojí je doslova nabité cennými látkami. Plody obsahují velké množství vitamínu C a vitamínů skupiny B. Lusky jsou zase výjimečné vysokým obsahem kyseliny listové, která je nezbytná pro správné fungování našeho těla.
Jsme zvyklí na to, že jíme výhradně ředkvičkové bulvy. Ostatně v obchodě ani nic jiného neseženeme. Vypěstujeme-li si tuhle chutnou zeleninu sami, pak můžeme využívat i čerstvě utržené listy. Z nich můžeme připravit vynikající pesto nebo je použít například do čerstvého salátu. Listy se hodí i do polévky, můžeme je použít jako přísadu do špenátu nebo si je dát jen tak čerstvé na chleba s máslem.
Možností využití je mnoho. Rozhodně stojí za zkoušku nechat ředkvičku se vším všudy v zemi tak dlouho, dokud se na ní nevytvoří květy a následně i zelené lusky.
Netradiční pěstování ředkviček se osvědčilo i Vítu Janoušovi, který dodává bylinky do vyhlášených restaurací včetně michelinských: „Když necháte ředkvičku růst dál a nesníte ji v její obvyklé barvě a velikosti, stane se z ní rostlina, která vám ve skleníku klidně zabere tři metry čtvereční a začne kvést. Ty květy jsou chuťově dvakrát lepší a jemnější než samotná ředkvička. A když kvítka nesesbíráte, tak se vytvoří lusky. Čerstvé jsou to nejlepší, co můžete z ředkvičky mít. Na povrchu mají pevnou dužnatou slupku, a když do ní kousnete, ucítíte esenci ředkvičky. Na jedné kytce jich vyroste kilo a půl až dvě kila,“ popsal Vít Janouš.
Ředkvičkové lusky dorůstají zhruba čtyři až pět centimetrů na délku a jsou maximálně jeden centimetr tlusté. Když ochutnáte, budete překvapení mírně ostrou ředkvičkovou chutí, avšak stále lahodnou. Jsou křupavé a šťavnaté. Jíst je můžeme buď samotné, nebo je přidat do čerstvého zeleninového salátu. Pokud je podusíme na másle, pak je můžeme využít jako lahodnou zdravou přílohu k mnoha pokrmům. Hodí se však i k jídlu pražené, jen tak nebo s bramborami. V podstatě je můžeme používat i všude tam, kam bychom běžně dali klasické fazolové lusky. Oproti nim jsou však ty ředkvičkové mnohem nabitější cennými látkami a na chuť jemnější.
Zdroj: Vitalia
A tímto vyzývám všechny majitelky zahrádek, aby to zkusily – fotografie lusků očekávám v horizontu týdnů 🙂
Haderach
Já vám dám, dráždit nás, bytovkáře, zahrádkama, jezinky jedny. Alou vypěstovat ředkvičkový lusky. Vůbec jsem o tom nic netušila a zírala jsem na to jak vyoraná myš 🙂 Ale zajímá mě to 🙂
Ty lusky jmenují odborně šešule, je to stejný typ plodenství, jako má např. řepka. Musí se sklízet ale velmi brzy, jinak připomínají řezanku pro koně. Od lusků se liší tím, že mezi jednotlivými semínky mají pžepážku, která brzy ztvrdne a je pěkně hnusná a leze do zubů. Jinak já jsem letos ředkvičky nějak zazdila, tak jsem teď koupila tzv. celoroční a nějaké maxi ředkvičky. Včera jsem koukala, že už lezou (kupodivu hned po 3 dnech) a tak uvidím ten zázrak.
A ještě jedna zajímavost: „V poslední době lze u nás sehnat semínka zvláštní odrůdy ředkve. Jmenuje se „ředkev krysí“ a pěstuje se nikoli pro chutné bulvičky, ale pro plody, sešule. Sbírají se nezralé, ješte zelené, mají typickou ředkvičkovou chut a jí se úplně stejně, bud se chroustají jen tak syrové, nebo se pokrájené přidávají do salátů. Takže pokud chcete mít na zahradě něco zvláštního a sklízet zelené „ředkvičky“ rovnou z keře nezamazané od hlíny, vřele doporučuji.“ Zdroj: bylinkyprovsechny
Zrovna včera v jednom pořadu dělali pesto z ředvičkových lístků a hrozně si to pochvalovali a ředkvičky na kolečka dělala jako teplou přílohu na másle s kmínem. Říkala jsem si , že to musím vyzkoušet , ale jarní várka ředkviček je zkonzumovaná, tak musím počkat až na tu podzimní.
Haderach se vyjádřila inteligentně – zírala – já docela obyčejně čumím!! V životě jsem o tom neslyšela, budu přesvědčovat zahradumající příbuzenstvo..
Vzhledem k věku si začínám velmi dobře vybavovat příhody z dětství. Pamatuji se (mimo jiné) jak jednou nechal tatínek pár ředkviček vykvést. Květ se nám líbil, po odkvětu to bylo ošklivé koště s počínajícími „lusky“. Že to vypadá jako řepka jsme nevěděli, ta tenkrát u nás na polích nerostla. Že by se ty lusky měli dát jíst tatínek určitě nevěděl, vytrhal to dřív než se dostatečně vyvinuly. Teď tu dumám, jestli si nemám vyptat 3 ředkvičková semínka a zkusit vypěstovat „zajímavou kytičku“ ??
Taky o tom přemejšlím.
Všechno se dá sežpapat, když někdo vymyslí tu správnou úpravu. A v nejhorším s to rozmixuje na pesto nebo, pokud je to červené tak na „kečup“….???
Musím napsat, že by mě to nikdy nenapadlo, ale nejsem žádný Mičurin ….?
Ale určitě to budu šířit dál, vypadá to víc než zajímavě.
Z ředkvičkových lístků jsem již pesto dělala a bylo dobré, ostatně jako každé jiné. Psala to tady Boyka …. zkoušela jsem ho i z mrkvové natě a taky zelený a dobrý.?
Mno, malý truhlíček by se mi ještě někam vešel, tož že bych zkusila? Ale pytel semen kvůli tomu kupovat nebudu ….
Hele, truhlicku, vsimla sis, ze ta rostlina muze zabrat az 3m2?
No fšimla, ale když bude zabírat hodně místa, tak vezmu mačetu a pomstím se jí, no ni? ??
Tedy byla jsem tehdy dítě školou povinné a malého vzrůstu jsem pořád, ale nepamatuju, že by ta kvetoucí ředkvička byla větší než já. Jen mne udivilo, jaký tlustý , pevný klacek narostl místo křehkých lístků. Možná záleží i na odrůdě ?
Tri metry ctverecni, ne na vysku, zlato 🙂
To jsem četla, ale k té rozloze by snad měla mít i výšku? Tenkrát jsem bývala tintítko, ale rozhodně to nebylo tak široké, že by mi koukala jen hlava… No a nebo to tatínek vytrhal moc brzy. Ale ochutnat ředkvičkový lusk mne láká ?