Východní Slované mají krásný zvyk. Přesně rok po odchodu někoho blízkého se sejdou a uspořádají hostinu na počest zesnulého. Šok a bolest jsou pryč a zůstávají vzpomínky…
Přesně před rokem odešla naše velitelka a matka kuchatkovského pluku, Jana. A doufám, že pohupujíc se na obláčku za duhou, chechtá se našim výtvorům a má radost, že Bramboračka stále frčí.
Hostinu společně neuspořádáme, ale můžeme si představit, jak prolézá lesy nebeského Posázaví a vláčí koše hub, a na rajských záhonech pěstuje metráky dýní a obdarovává jimi andělskou chamraď.
Jano, vzpomínáme na Tebe a bylo nám ctí.
"Dobrý den" s úsměvem má opravdu sílu. S pokladními v obchodě se snažíme dle okolností i o nějaký žertík, aby…
Text BOYE, dort ve striktně Macůrkovském provedení Emilka, za což jim oběma děkuju. Recept dnes nebude.
Mockrát jsem si na Janu za ten rok vzpomněla…
A teď víc než kdy jindy myslím na rodinu. Vlastíku, Vašku, posílám pozdrav.
Jana tu chybí – ale je to napsáno tak přesně, že ji úplně vidím, jak to tam nahoře vede – jak jsem ji poznala, docela věřím, že tam řídí druhou Bramboračku. Jsem jí vděčná, že nám umožnila prostřednictvím Bramboračky setkávat se.
Právě včera jsem si na Janu vzpomněla při pečení cukroví. Jak před Vánoci obětavě pekla a fotila to množství variant cukroví, abychom měly inspiraci.
Jano, mávám vzhůru na obláček a vzpomínám na tebe.
Jano, vzpomínám a díky za všechno.
Taky si na Janu často vzpomenu. Neznala jsem ji osobně, ale párkrát jsme si napsaly email. Úplně nezištně mi nabídla zaslat sušené houby a i pozvala na návštěvu, pokud by jsme se vyskytovali někdy poblíž jejího bydliště. Velice srdečná. Chybí nám všem tady a i blízkým. Obdivovala jsem ji, kolik toho byla schopna zvládnout. Hodně sil rodině.
Jana má i moji nedávnou vzpomínku.
Před pár dny jsem hledala nějaký recept a zabrousila kvůli tomu do vyhledávání a pobavila mè diskuze jíž se účastnila i Jana.
Jana z Posázaví …byla pravá velitelka a já nepochybuji, že nejeden 😇 tam nahoře před ní srazí paty 😉. Pokoj její duši.
Na Janu taky vzpomínám. Děkuji jí za Bramboračku a màvám jí nahoru.
Pod to se podepisuji. Přesné
Vím, že naši předkové chodívali už ze hřbitova za kapelou zvesela do hospody, kde se pobavili. O tomto zvyku – po roce- jsem nikdy neslyšela/nečetla, ale je to opravdu hezké. I já se občas probírám starými recepty a diskuzemi, kde Jana zanechala otisk – nejde zapomenout. Doufám, že její chlapi zvládají – vždyť měli doma dobrou učitelku… Vlastíku, Vašku – držte se!
Musím ale okomentovat doprovodný obrázek- přiznávám, že to nádherné, výstižné, umělecké dílo mi v první chvíli i hlavu zamotalo, než jsem si přečetla Helino vysvětlení. Lucko, Emilko, díky. Je to vtipné, vkusné, prostě nádhera!
Vlastíku,Vašku, doufám, že jste v pohodě a dneska už jen vesele vzpomínáte na Janiny vtípky… A vůbec: Co kdybyste se na Bramboračce občas mihli? Vašek může přihodit něco ze stravovacích návyků mužské domácnosti a od Vlastika by neškodila, tu a tam, nějaká posázavská fotka…
Kluci, mějte se!
Svatá slova,taky bych chtěla vedět ,jak se manžel má,pamatuji si ,jaký o něj měla Jana strach a vždy ráda ukazovala jím vyfocené obrázky,prostě už patřil do Bramboračky.Na Janu jsem vzpomněla při vyndavání formiček na cukroví,jak dobře poradila,co se zašlými a starými,že je dobré je povařit v jedlé sodě a tak to praktikuji a jsou moc pěkné,Jani děkuji…..
Jano. vzpomínám na Tebe po celý rok. Na naše debaty při setí a sázení zeleniny. Na Tvoje vtípky když jste nás s Vlastíkem navštívili. Přivedla jsi mě na Bramboračku mezi dobré přátele. Děkuju Ti.