11. dubna by s námi oslavila své narozeniny paní
Jana Macůrková.
Už na ni můžeme jen vzpomínat – na její obětavost, s jakou vedla Bramboračku a na její recepty. Bez její péče zůstala i její milovaná zahrádka. Připomeňme si…
"Dobrý den" s úsměvem má opravdu sílu. S pokladními v obchodě se snažíme dle okolností i o nějaký žertík, aby…
ahoj Jano,
někdy se asi chytáš za hlavu a někdy máš úsměv od ucha k uchu…ale jsi pyšná na to,že bramboračka žije…tu stopu,co tu všichni, byť to nepřiznají,chtějí zanechat, tu máš…a věř mi,ten otisk je opravdu hluboký…
Pod to se podepisuji
Moc hezké, nenapsala bych to lépe.
Vzpomínám.
Šárka to napsala tak, že není co dodat.
Doufám, že Jana na nás dohlíží a mávám tam nahoru..👋
Co víc psát – snad na nás dohlíží
Moje vzpomínka též letí za tebou nahoru.
Také na Janu vzpomínám, byla obětavá.
Take vzpomínám, třeba na to,jak by sela a sázela,tu svoji zahradu tak milovala,zrovna jako svoji rodinu.Mimochodem,jak se asi mají?🌷🍅🥒🥕🌷
Děkujeme tam nahoru a vzpomíname jistě jen na to dobré. Proč nemůžeš být tady a užívat si rodiny a svých koníčků a zálib ? Je to nespravedlivé a s tím se nikdy nesmířím
Vzpomínám na Janu pokaždé, když otevírám Bramboračku. A ne, není to z historického sentimentu. Je to proto, že Bramborajdu od samého začátku otevírám přes link v tom původním e-mailu. Takže, zachce-li se mi Br., musím nejdřív vytáhnout ohvězdičkovaný dopis od Jany. A jakmile písmenka vyskočí, naskočí mi v hlavě nějaká vzpomínka… Tak dneska mi spíš naskakuje představa: Jana, v bílé říze, pohupující se na obláčku… Kdysi jsme si dělali spolu srandu právě na tohle téma. A kdo jste viděl mě i Janu víte, jak absurdně komická ta vize je…
Tedy Jano, vzpomínám vesele, přestože jsme se uměly i pěkně rafnout.
Jani, kuchatky přede mnou už napsaly všechno, takže mi stačí jen dvě slova – vzpomínám a díky.
Jano,vzpomínám.
Užili jsme spolu hodně legrace. Jak si pokaždé říkala, že jsme oba stejně praštění. A na naše vášnivé zahrádkařské debaty.
A já ti tam nahoru, Jano, mávám a díky za všechno.
Určitě by nás dobře pohostila. Teď už můžeme jen zapálit svíčku a zavzpomínat – opravdu je na co. Díky za to, žes nás sehnala do houfu a po rozpadu PŽ jsme se nerozprchli!