Okurky nakládačky
vinný ocet
sůl
pepř
nové koření
kmín, paprika, hřebíček
kopr, křen
listy višňové
listy vinné
Čistě je opereme a necháme osáknouti. Do kamenného hrnce dáme 2 díly silného vinného octa, 1 díl vody, 3 hrsti soli, hrst pepřových zrnek, 10 zrnek nového koření, půl hrsti kmínu, špetku papriky a asi 2 hřebíčky. Vše necháme dobře povařit, pak odstavíme a necháme vychladnout.
Do láhve narovnáme vrstvu osáklých okurek, vrstvu višňového listí, kousek kopru, vinné listí, opět okurky, a tak pokračujeme, až je láhev plná. Navrch dáme vrstvu zelené smíšeniny (vinné a višňové listí, kopr) a několik koleček křenu, aby se okurky nekazily.
Nyní nalijeme na ně vychladlý ocet, láhev pevně ovážeme měchýřem nebo pergamenovým papírem a postavíme do sklepa na chladné místo. Okurky nesmíme přenášet, ani jimi pohnout. Asi za 1 a půl měsíce jsou uleženy. Za tu dobu nejdříve se mohou jíst.
Zdroj historického článku:
Hvězda čsl. paní a dívek 1929, autor neuveden.
Tak děvčata, okurčičky jsou to opravdu hodně kyselé. Doporučuji, pokud si je budete chtít udělat, přeci jen dosladit buď Spolarinem nebo snad i cukrem. Jinak jsou výborné, křupavé, ale křivohubé….
Okurky mám ráda opavdu kyselé.Okurkový kompot já nerada.
No,no,já mám sladkokyselé okurky ráda a není to kompot…..
Ivčo to byla nadsázka?Ale už se mi stalo,že jsem ochutnala okurky sladko-sladko-sladkokyselé a to pro mě byl spíš kompot.?
Tak to je recept přesně pro tebe, mně se křivila huba jen z té vůně, když jsem láhev otevřela. Ale holt jsem to chtěla vazkoušet, tak jsem to vyzkoušela. A pomalu mám hubu křivou ještě teď.
Kyselé budou určitě a tři hrsti soli – není to moc a dva díly octa a jeden díl vody… jen na to pomyslím a už mi tečou sliny. Janičko, dobře jsi to napsala budou křivohubé, ale kdo má rád kyselé, určitě si pochutná. 🙂
Šmankote, jsem si říkala, že se Jana zbláznila a našla ve sklepě tak staré okurky a navíc se do nich pustila …..?♀️
Ale na druhou stranu, kdo by nechtěl okusit takové stařečky, devadesátileté ?
No nic, dočetla jsem to
Tak tímhle jsi mne dostala doslova do kolen. Ale na druhou stranu, já bych ty okurky musela zdědit, ale nevím po kom, máma nezavařovala a u tchýně se vždycky všechno sežpapalo. Jedna babička nevím, a druhou babičku jsem vůbec nepoznala.
Jani, já si přečetla název článku a říkala jsem si, že jsi se fááááákt zbláznila. Ale po přečtení jsem pochopila.
Jen znáš to, já mám potřebu to komentovat, tak jsem to písla ….. věděla jsem, že bys to nedala, ale nemohla jsem si to prohledávání sklepů a spíží odpustit ?
Pokud se Tě to dotklo, tak se omlouvám.
Vůbec se neomlouvej, já se tady chechtala asi 10 minut při představě dědické smlouvy na několik 3 l lahví okurek.
Naopak to byl fantastický komentář.
Tak to jsem ráda ?
Tak to po mě zdědí synové zavařeniny po babičce.Malinová a rybízová z r 2006.po rodičích při vyklìzení sklepu.Nehodlám je načínat asi nebudou k jídlu.Jsou zkrátka archivni.
Jarybarko – ty marmelády jsou i po letech poživatelné. Pokud jsou pod celofánem, tak většinou vyschnou a dají se krájet jako želé, pokud jsou pod víčky, tak trochu ztamvnou, ale chuťově se nic moc nemění. Mám vyzkoušeno.