Pemikan se vyráběl obvykle z bizoního masa, méně často se používalo losí nebo jelení maso. Maso se nejprve usušilo a pak rozemlelo mezi kameny, poté se smísilo s jemně krájeným lojem, morkem a nejrůznějšími bobulemi. Pemikan vydržel v poživatelném stavu až 10 let. Z pemikanu se obvykle vařila polévka nebo ragú. V nouzi bylo možné pemikan rozsekat na kousky a žvýkat.
Toliko tetička Wikipedie.
V listopadu jsme udili vepřové maso. Několik velkých kousků a jeden krásně libový, malý.
Uložila jsem si ho do ledničky, netušíc, že za dva dny se octnu v nemocnici. A na masíčko jsem totálně zapomněla. A žila jsem v tom, že ho během mé nepřítomnosti Vlastik sbaštil. Minulý týden jsem něco hledala a v koutku za platem vajec (které nevyndávám, ale průběžně doplňuji) se krčil krásně vysušený, tvrdý kousek uzeného masa.
Na povrchu ozdobený droboučkými krystalky soli.
Pemikan jako dělaný.
Toliko Jana Macůrková.
Takže jsi ho aspoň nemusela drtit mezi kameny :-). Co jsi s tím udělala dál? Byla uzená polívka?
Ještě nic, ještě leží nastrouhaný na talíři a asi udělám nějakou pomatlánku.
Není problém bizona jsme střelili loni na podzim.Lůj nemám ale možná polouži lojovaté brambory.uhňácám usušim a napřezrok udělám ragů.
Vy to fakt chcete snist? Pemikan se uchovaval na suchem miste, coz lednice neni, navic v ni bydli vselijake bakterie … teda ja bych do toho nesla 🙁
Leda to nejak tepelne zpracovat…
TAk nakonec s kolínky to baštil náš pesan. A mělo to jednu výhodu – jak to bylo nastrouhané hodně na jemno, tak ne to baštil celý a nedokázal to od těch kolínek odseparovat a kolínky nechat v misce.
To plato nevyndaváš ani když umýváš lednici?
Jak jse byla po tom špitále, tak to asi 2x myl Vlastik a tak to nějak přehlédl.