1,5 kg slávky jedlé
máslo
česnek
sůl
bobkový list
Škeble (mušle) jsou další oblíbenou pochoutkou ve všech přímořských oblastech.
Navíc je to asi nejlevnější z mořských plodů.
Slávky omyjeme a vyhodíme ty, které jsou otevřené. Ostatní vhodíme do vařící vody, do které jsme dali 1 – 2 bobkové listy. Vaříme cca 5 – 8 minut, poté slávky vyjmeme
a vyřadíme ty, které se neotevřely. Jestliže máte opravdu čerstvé slávky, je to tak
3 ks/1 kg, které je nutné vyhodit.
Máslo přepustíme a opražíme na něm trochu rozmačkaného česneku.
Ze slávky vyndáme masíčko, omočíme v másle a podáváme s bílým chlebem. podle chuti můžeme přisolit.
Další úpravy: na grilu, masíčko do těstovin, salátů ap.
Pozn: dneska už se slávky volně nesbírají, ale chovají se na roštech a sítích v klidnějších zátokách. Na fotografii chov pod mostem před Šibenikem.
Foto: Vlastik Macůrek 21.7.2020
A v Německu - věřte nevěřte je jen vaničkový tvaroh . V celofánu není . Tatarka není , pomazánkové není…
jednoduchá a taková „chudá“ úprava…když není nic ve špajzu…ale dobrá, máslo do oříškova a česnek do růžova…
v Podgoře jsem je naposledy jedla v zelenině (mrkev,řapíkáč,sušená rajčata,šalotka, česnek,bylinky),oliváč a máslo, troška soli, zastříklé bílým vínem a posypané bílým pepřem.. není jí tam moc, jen aby to ochutilo ten vomajz a bylo to barevnější, rozhodně to nepřebije chuť slávek.. (já teda raději vongole-srdcovky).
Konzumace odkoukaná od místních – jednu slávku vyloupnou a používají ji jako kleštičky a tou vytrhávají další slávky ze škeblí a vkládají do úst..v tom vomajzu se máchá natrhaná bílá veka, která se pak jí dle stavu rozmáchanosti- taky ji nabírají tou škeblí…zapíjí se to bílým vínem a na stůl se to nosí fakt po kilech…v keramických mísách, které jsou nahřáté, aby ta dobrota nevychladla…všichni mají opatlaný ruce a ústa, je u toho veselo a srkání vyjadřuje spokojenost…
Ještě nikdy jsem neslyšela – neviděla takovouto úpravu s vařením , nebo predvařením . Vždy je připravují kuchaři i šéfkuchaři pouze na másle nebo oliváči plus malinko česneku a dalšími proprietami, jak píše Sharka, ve velikém hrnci pod pokličkou a na dost málo minut ( do 5). Slávky vypustí šťávu a s bylinkami , nebo jmenovitě Chorvaté dávají řapíkatý celer na malinke kousky , vytvoří výbornou vlastní “polévku” , které je opravdu dost – a o tu nám jde ! V ni si namáčíme bílé pečivo . Mňam
Zapomněla jsem bílé víno , ale to je jasné ( a já mám ráda i trošku smetany, to každý nemusí )
Já (máte štěstí, že jdu právě kolem, na slávky jsem odborník) je dělám v podstatě jediným způsobem, jak jsem se je před lety naučila. Bez záruky, ale myslím, že v tom má prsty Riddi: Na kilo slávek dám do kastrolu lžíci oliváče, na něj trošku plátků česneku, tak jeden menší či kus většího celerového řapíku, trochu petržele a mrkve jullienne, mrsknu slávky a zastříknu suchým bílým. Tak těch pět minut, co píše Věrka. Mezi tím si nasucho uděláme pár toustů z bílého chleba, nejlepší jsou italské mutace. Nakonec kousek chladného másla do sosu a orgie vypukají. Holky tomu říkají mořskej popcorn. Jo, abych nezabudla – navrch sypeme trochu jemně usekaný petrtelky. A jíme to u filmů, protože se ukázalo, že mastit před mísou karty je příliš doslovné… Podobně si dáváme do mísy i malé neloupané krevety, tomu se pro změnu říká mořský buráky. Bílej pepř vždycky zapomínáme koupit, tak ho dáváme, když se obětuje nějaká popelka a vypreparuje ho z dózy se čtyřbarevným. Někdy špetka chillivloček. A vaření jsem zatím uplatnila jednou na naší dosud jedinou domácí chobotnici.
jj, je to Ridi..má takovou tu italsko-hrvatskou úpravu 😀