Pravidlo první: Největší borůvka na keři ti vždy spadne…
Pravidlo druhé: Když najdeš slušné místečko, jsou tam vosy nebo mravenci…
Pravidlo třetí: … a stejně začne pršet…
Komentář k pravidlům 1 – 3: To nejsou Murphyho zákony, ale sobota dopoledne…
Borůvkový axiom: Co platí dopoledne se odpoledne pouze zhoršuje…
Matematický axiom: Dvě malé borůvky vedle sebe jsou vždy větší než jedna velká..
Janino vážné varování: Po 6 hodinách trhání borůvek (nebo jiných lesních plodů) už hrabe i psychicky silným a odolným jedincům…
Pozn: Axiom je pravidlo, které platí vždy, ačkoliv ho nelze vysvětlit.
Autorka příspěvku: Jana Macůrková z vlastní mnohaleté zkušenosti. Foto ilustrační z loňska.
Jak já nenáviděla sběr borůvek jako dítě to se snad ani nedá popsat.
Nicméně na zimu se mooooooc hodily.
Sbíraly jsme s maminkou lesní jahod, maliny, borůvky, ostružiny, na zahradě bylo hafo rybízu a když došel u nás, byl u souseda „medáka“, ten měl obrovské plantáže keřů těch tří barev a z toho byly výborné džemy a koláče a když jsme mu s maminkou týden pomáhaly česat rybíz, tak jsme vždy dostaly 3-5 sklenic vynikajícího medu, který stáčel sám. Z Krkonošských luk to byla balada chuťových pohárků. Také jsme měly na zahradě obrovské dva keře červeného angreštu, tomu zelenému se tam nějak moc nedařilo. No a na podzim jeřabiny. Z těch maminka dělávala falešné brusinky – ke svíčkové mňamka obrovská. A když se na Rýchorských loukách urodily brusinky, tak to bylo k tomu jako bonus navíc. Jo a nelze zapomenout na malé třešničky ptáčnice + malá kyselá jablíčka a vedle u domu rostl obrovský keř, na kterém byly velké zelené blumy. Jak ty byly šťavnaté a dobré!
Vždy mě dokážou vytočit ty řeči o tom, jak se ničí borůvčí sběrem pomocí hřebenů. Po Němcích jich na chalupě bylo asi 5. Normálně jsme je používaly. Šetrně a borůvčí to rozhodně neublížilo. To spíš mu ublížili dřevaři, kteří si v lesích vybudovali asfaltové silnice, aby se tam dostali s těžkou technikou nebo oklestili smrky a větve nechali být na místě. Prý je to ekologické – větve se prý přirozeně rozloží………. no, tak to akorát zničilo borůvčí a do lesa se nedalo vlézt, aniž by si člověk nezlámal hnáty. Dokud se chodilo na klestí, větve, šišky, byl les čistý. Denně jsme do něj chodily ať už na houby nebo lesní plody a nikdy jsme se nevracely bez nůše šišek a větvemi nebo tenčími souškami. Pak jsme je řezaly rámovkou……… ach jo! Radši už toho nechám. Nějak mě po té noční šichtě v taxíku zmáhá nostalgie.
… když se s hřebenem umí a češe se s ním šetrně, tak určitě neničí – ale jde právě asi o to „když se s hřebenem umí“.
– jediná velká borůvka je 100% vraní voko
– objevím-li místečko, kde je hodně borůvek, je to cizí bandaska
– proderu-li se za svítání zcela neprostupným houštím na opuštěnou paseku, trhal tam před půl hodinou někdo jiný
– vezmu-li si na procházku do lesa pro jistotu do kapsy síťovku s velkými oky, zaručeně narazím na nedotčený lán zralých brusinek
– spatřím-li za letního vedra ostrůvek lesních jahod, je to kolonie ruměnice pospolné
… moji prapředci zjevně nebyli sběrači…
Řekla bych, že to znáš jako já…..