1 l rakytníkových kuliček
0,5 kg želírovacího cukru nebo cukr + jablečný pektin
0,5 dcl vody
na špičku nože kyselina sorbová
Rakytník otrháme (nejblbější práce na celým receptu), svaříme s nepatrným množstvím vody a přecedíme.
Přidáme želírovací cukr nebo cukr s jablečným pektinem a necháme asi 10 minut vařit na mírném plameni. Přidáme kyselinu sorbovou a ještě necháme přejít varem.Nalijeme do skleniček a necháme ztuhnout.
Pozn: tuhnutí někdy trvá trochu déle, hroizny tuhly 2 dny, rakytník skoro 3 dny. Nejrychleji tuhly bezinky a rybíz.
Zleva:
1. bezinky
2. rybíz
3. rakytník
4. hrozny
Mám tu všechny tři vnoučata, takže nevím, kdy se dostanu k Bramboračce. Takže další recept bude až v úterý večer, po odjezdu povstalců a mém návratu z Prahy (povezu Haderach nějaké dýňule ap)….
A proč zase chemie?
De facto tam žádná není…
Jani, a využití? Můj děda si přidával lžičku do čaje, babička mu hubovala, že je to „hodně drahé sladidlo“. Ale nějak si nemůžu vzpomenout, kam ten rosol přidávala, či co s ním dělala.
Já nán tenhle nápad od Inky, ta mi také říkala, že je dobrý právě lžička do čaje. Já si myslím, že se tak dá využít i ten rakytníkový, ten mám navíc hodn vitamínů.
Ten bwzinkový bude asi na nějaké spešl cukroví, on je skoro černý. No a ten rybízový na cukroví určitě. No, uvidíme, něco s tím spáchám.
U nás všechny bobulky vždycky zpracovával manžel. Letos už mu to zdraví nedovoluje a poslední dva roky je rakytník nějaký špatný, spousta černých bobulek.
Šťávu z rakytníku nikdy nevařil, také žádná chemie. Otrhané kuličky pomlel na strojku Tuti-fruti, kdy na jednom konci lezl ven vylisovaný rakytník a na boku tekla šťáva. Tu šťávu pak přecedil přes sítko na čaj a pak ještě jednou přes hustší sítko. Šťáva se pak zvážila, smíchala za studena s krystalovým cukrem v poměru kilo na kilo.
Po rozpuštění cukru se šťáva slila do půllitrových lahví, uložila do sklepa, kde vydržela až do jara. Výlisky rakytníku se mohou usušit a pak z nich vařit čaj, nebo naložit do oleje a olejíček pak po scezení různě používat.
Ta šťáva se cedí přes sítko proto, že jsou v ní takové šupinky, které jinak škrábou v krku. Celý proces je dost pracný, šťáva se musí míchat, aby se v ní cukr rozpustil, ale muž na to měl úžasnou trpělivost a dělával to s láskou.
Nevím, jakou odrůdu rakytníku máš, ale mě žádné šupinky v krku neškrábou. Mám beztrnný a tak se i docela dobře trhá, jen je jich potřeba moc, je to horší než sbírat borůvky. Loni, když bobule dozrávaly,přišla v parným dnu bouřka a na keři všechny bobule zkvasily. Potom na ně začala lítat skupina malých hnědých „vrabčáků“, nevím, co to bylo za malý mrchy. Ale lítaly zobat jen ráno, odpoledne asi vyspávaly opici….
My máme keře s trny, o to se to hůř trhá. Ty šupinky v té syrové šťávě jsou, pokud to vaříš, tak je potom ani necítíš.
Asi nám ty bobule taky zkvasily. Nejdřív to vypadalo, že bude úroda a pak nějak zčernaly.