4 špekáčky
1 cibule
2 lžíce sladképapriky
1 zeleninová červená paprika
2 lžíce oleje
2 lžíce hladké mouky
sůl
Cibuli nakrájéme a zpěníme na oleji. Přidáme hladkou mouku a sladkou papriku a necháme chviličku pražit. Zalijeme vařící vodou nebo vývarem, přidáme nakrájené špekáčky a zeleninovou papriku a necháme asi 10 minut povařit. Dosolíme a můžeme podávat s chlebem, houskou nebo bramborami.
Pozn: nejlepší je dát vařené brambory přímo do buřtguláše.
Autorka receptu : Jana Macůková
Dělám podobně a nedávám vařené brambory, ale syrové, které vařím s buřtíky. Nasají vůni masa a koření a naopak pustí trochu škrobu do jídla. Kořením ještě bobkem a ve finále špetkou majoránky a česneku.
dělám rovněž tak, když mám zavařené domácí lečo klidně vrznu malou sklenku do guláše a nakrájené buřtíky nejdříve opeču na suché pánvi a teprve potom přidám i s omastkem co pustily do guláše a už pak nevařím. Přijde mi , že mají lepší chuť.
Buřtguláš s lečem. Vynikající zaležitost. Už ho jinak
nedělám. Výhoda je i ta, že se nemusí již zahušťovat.
Já jen napřed zpěním cibulku na sádle, potom na ni
osmahnu nakrájenou uzeninu, zasypu paprikou a trochu
koření dle chuti. Potom zaleji vodou a přisypu brambory a vařím je
do poloměkka. Potom přidám lečo a dovařím. Dochutím česnekem.
Tak buřtguláš se u nás od úterý nesmí ani vyslovit. Po dlouhé době jsem koupila buřty u kdysi osvědčeného řezníka, protože jsem nestihla dojít pro oblíbené, sice drahé, ale výborné retro farmářské do Alberta a uvařila hrnec výborného guláše. Synek hladov si dal velký talíř a liboval si, ale jen do té doby než mu začalo být zle a nějak se mu popletly tělní otvory a voda odcházela v šílených křečích nesprávným koncem ;-). Dcera si dala jen trochu a dobře jí taky moc nebylo. Já ho nejedla, protože mě nedělá dobře (tentokrát naštěstí) a jediný kdo ho snědl bez úhony byl muž, ale tomu by snad nic nebylo ani kdyby slupl zelený salám.
Synek má za rok v práci nárok na dva dny indispozičního volna a tak je vyplýtval s buřtgulášem. Shodil 3kg a mě to stálo 600,- za léky , probiotika a jiné nesmysly, které mě nandali v lékárně.
Všem přeji hezký den 🙂
Ani u nás se nesmí toto lahodné slovo vyřknout ještě aspoň čtyři neděle. Před časem jsem tady „zbrojila na svatební mejdan“ a krom pomazánek jsem uvařila i DVACET litrů výše zmíněné pochoutky. Nechci psát o lemplech, protože svatba to byla velmi pěkná, ale dvě a půl hodiny mojí práce, luxusní buřty a papriky… – všechno nechali zkysnout. Pro o noho viníka totiž příkaz: „Postav to do vany na led!“ znamená v překladu do lemplovštiny „Postav to do garáže na ledničku.“…
No to by byl trest! Aspoň týden o chlebu a vodě!
Mně se to taky jednou stalo. Dělali jsme mejdlo na chalupě a v kotli jsme vařili skelety ze dvou obřích krocanů, spoustu zeleniny, na skeletech plno masa – úúúúúžasná polévka. Z masa se dělal Seatonův hrnec (z odřezků, zeleniny, brambor a dalších ingrediencí), grilované plátky masa + řízky. Bylo to úžasné. Jenže ti pitomci tu polévku zapomněli v kůlně a celá ta dobrota skončila na kompostu. Bylo mi tehdy do breku!
Já sice od tchýně nic dobrého neměla, ale jednu radu jsem si zapamatovala – jakýkoliv guláš se musí až do zchladnutí občas promíchat, a spíš více než méně častěji. Jinak zkysne!!
Já to dělám nejen s gulášem, ale i z polévkou, hlavně masovou, míchám stále, ale ještě lépe je dát kastrol do lavoru se studenou vodou a tu průběžně až do vychladnutí jídla vyměňovat. Nikdy se mi nic nezkazilo. Toto pravidlo si pamatuji z dětství, kdy se ještě u babičky dělala zabíjačka a polévka se musela míchat až do vychladnutí.
…chodila jsem míchat do čtyř do rána, stál ve vaně se studenou vodou a pokaždé jsem do ní přihodila pytlík ledu; jenže v den svatby bylo 32°ve stínu a lednice, na kterou ho postavili, byla proti jižnímu oknu… 🙁
Já dávám někdy do buřtguláše sterilované fazole.
U nás se buřtguláš dělá – zpěnit cibulku na oleji, přidat sladkou papriku/ráda používám uzenou/, zalít horkou vodou, nebo vývarem, přidat na kostky nakrájené syrové brambory, vařit až jsou brambory skoro měkké, přidat trochu zásmažky/já poslední dobou zasmažuji hladkou moukou rozmíchanou v troše teplé vody, kvůli manželovi, údajně to má být lehčí než zásmažka/ a dobře provařím. Na suché pánvi osmažím špekáčky/ ráda mám ostravskou klobásu/ nakrájené na kousky. Přidám do hotového guláše, už nevařím, jen prohřívám. Nakonec přidám prolisovaný česnek a čerstvou, nebo nadrcenou majoránku. Přisolím podle potřeby.
K zásmažce: Když byl brácha po žloutence, samozřejmě jíšku nesměl. Tehdy máma pražila do růžova mouku na sucho. Když se rozvoněla, zahustila bráchovu porci, do zbytku pražené mouky zamíchala máslo, nechala ho zasyčet a jíška byla I.A. 🙂
(Jsem si vzpomněla na Werichova Čochtana:“ Já rád jíšku…, totiž frťana!…)
Ano, hladkou mouku opražit nasucho, dělala jsem to když byl manžel po operaci tlustého střeva, je to už 10 roků, ale už se mi s tím nechce dělat, tak jen zaklechtám mouku ve vodě a tím zahušťuji, ale třeba do gulášovky, čočkové, fazolové polévky, tam dávám jíšku.
Já jsem si zvykla některá jídla zahušťovat škrobem, zejména omáčky- na ty je výborný Naturamyl pro masitá jídla (je to na něm napsané).
Děkuji za opravu,všimla jsem si toho pozdě a zahušťovadlo ihned pořídím.