4 – 5 větších brambor
100 g šunky (nejlépe od kosti)
100 g sýra
sůl
pepř
Brambory oloupeme, nakrájíme na kousky a vaříme v mírně osolené vodě.
Když jsou skoro měkké, přidáme na kousky nakrájenou šunku a ještě chvilku povaříme. Přidáme pepř, případně dosolíme a brambory jen lehce rozmačkáme.
Na talíři do hotové polévky přidáme lžíci nastrouhaného sýra.
Podle kuchařky z roku 1929 vyzkoušela Jana Macůrkoá
Když branbory, tak brambory….v historických kuchařkách je jich dost. A ve sklepě taky.
Zajimavy. A hele, dobry foto…
Fotka vznikla sluníčkem přes záclonu.
Jen by me teda zajimalo, JAKY syr tam davali v roce ’29.
No, za první republiky už v podstatě jakejkoli. Pokud to vařili ve městě. Na vsi převládal ten, kterýmu já řikám zkaženej tvaroh…
kližák – homolky
Nedávno jsen narazila na recept, kde kližíky byly druh knedlíků, asi jako klouzáky.
To jsem nenašla, já použila kousek eidamu a podruhý kusek mozarrely. Obojí bylo dobré.
Jak znám svoji babičku , tak by tam šoupla určitě trošku zeleného , min . třeba nať z cibulky , česneku , prostě by proběhla zahrádkou a do polívečky něco přidala .
v receptu nebylo, nebylo teda ani v poblivce.
to by udělala každá hospodyně, která má zahrádku ….
Ba i ta, co má jen květináč na parapitu..
Promiň, ale nemám zahrádku jako 12 měsíčků, kde by bylo vše i v únoru, okna mám bez parapetů a v mrazáku už vymeteno.
To nebylo nic proti tobě , jen jsem reagovala na starodávný recept prostřednictvím mé babičky . V zimě měla zelené ve sklepě pod domem a všude možně. Pamatuju si mrkev , celer , petrzel v dřevěných bednách s pískem , a kde brala v zimě tu pažitku na chleba , nevím vůbec . Ale tak ona vařila , taková byla . A česnek , jéje . Ten byl taky všude
Tonebyla poznámka na tebe.
Za to já nemůžu 😊😉
Já psala o babičce , protože v té době ji bylo 29 let a měla rodinu , Petrželka a všelijaké natě byly úplně na každém jídle nahoře , když jsem trávila víkendy a prázdniny u prarodičů . Tak si myslím, že v tom roce 1929 by to babička měla stejné
Takhle se sýrem a šunkou dělám česnečku. Jinak sýry například holandského typu byly oblíbeny už ve 13. století a i u nás edamský sýr – jak se moderně říkalo holandské cihle či salámu – už hospodyňka podle tohoto receptu určitě použila. A historie zrajících sýrů jde určitě mnohem dál.