1 – 1,5 kg vepřového masa pro lepší chuť je dobré dát kousek masa uzeného.
(lze použít ale i maso kuřecí, krůtí, králičí nebo dokonce hovězí)
sůl, česnek, lžička sojové omáčky, cukr
pokud chcete mít maso opravdu růžové, tak dejte špetku tzv. nakládací (draselné) soli.
Maso den dopředu naložíme jako na grilování – osolíme, potřeme česnekem a sojovou omáčkou, můžeme přidat i špetku cukru).
Druhý den maso narovnáme do mikroténového sáčku do „šunkovaru“ – já mám hrubě socialistický z 80.let. A hodně upěchujeme. Sáček navrchu uzavřeme. Nasadíme lisovací destičku, na ni spirálu. Spirála maso stlačí ještě o kousek. A šunkovar uzavřeme.
I se šunkovarem postavíme do vysoké nádoby s vodou a mírným varem vaříme asi 3 – 4 hodiny. Po uvaření necháme trochu vychladnout a krájíme na plátky.
Podáváme s bramborem br.kaší nebo jen s pečivem.
Mně takto upravené maso hodně připomíná čínské vepřové konzervy (kdo pamatujete).
Autorka receptu: Jana Macůrková
No, sojovou omáčku bych tam nedala, přestala by to pro mne být šunka.
Já mám novější šunkovar a dělám to tak, že na malé kostky pokrájené maso prosypu solí, přidám špetku česneku, ale opravdu jen špetku, šunka česnekem nevoní. A pak hnětu v míse rukama a hnětu do zblbnutí. Maso se tak jakoby rozvolní a pustí trochu šťávy. Pak nechám odlehnout. Druhý den přidám pár lžic mletého, znovu prohnětu a nacpu do pytlíčku, který vložím do šunkovaru. A pak vařím. Chutná mi to studené i teplé. Jen se ta „šunka“ musí dost rychle spotřebovat.
Dělám stejně, jen bez česneku, zato se lžičkou moučkového cukru a špetičkou pragandy – šunka je pak pěkně růžová.
Já toho česneku dávám jen maličko, sušeného, cukr jsem nedávala, zkusím příště. Pragandu pro barvu také zkusím, ale mně ta „šedá“ barva šunky nevadí. Je to zdravější. A to nejsem žádný zavilý propagandista „zdravé“ stravy. No, vyzkouším. Až budu odstěhovaná, zahnízděná, tak budu experimentovat, vařit a fotit……….. už se na to opatrně těším.
Té pragandy se tam dává fakt maloučko, takže dopad na zdraví minimální, a mně právě ta šedá šunka vadila, takže proto,?
Ten šunkovar je fakt něco, já jsem měla takový zavírací – jako se zavírají ty delší popelnice. Těžký byl jako čert, ale dala jsem ho dceři. Důležité je, že dobře slouží, jasně, je potřeba také maso, bez toho to není ono. 🙂
Jasně, že dopad na zdraví je v tomto případku minimální ve srovnání s tím, co jíme jinak. Takže určitě vyzkouším i tuto variantu. Rozhodně tahle šunka je prostě skvělá a vím, co jím.
Pekla jsem si kdysi i chleba, pekárnu mám, ale teď momentálně na to není prostor. Ale opět se k tomu vrátím. Upekla jsem si tu šišku a půlku dala do mrazáku. Byl pak jako čerstvý.
Zásadně nepoužívám žádná semínka a moderní přísady, max. sezam nebo drcené ořechy když už chci chleba nějak ozvláštnit. Také s olivami nebo sušenými rajčaty byl vynikající.
No, už to snad také nastane. Jen to stěhování bude šílenost. Ale přežila jsem už horší časy.
Katyp, to stěhování Ti nezávidím. My jsme se loni stěhovali z bytu do domu. Kromě stolu se židlemi a gauče s křeslem žádný nábytek. Jsme dva, já jsem vyhazovací typ, nic zbytečného neschovávám. Když se přišel chlapík ze stěhovací firmy domluvit co a jak, ptal se, kolik beden budu potřebovat. Dvacet? děla jsem nesměle, jestli to není moc. Dvacet? Tipuju to na padesát, paní, možná o něco vic. Pošlu Vám jich padesát a kdyžtak si zavolejte. No, bylo jich pětasedmdesát!!! Nevěřila jsem vlastním očím. Týden jsme ve dvou balili, další týden jsem – už sama – vybalovala. Byl to masakr. Ale protože jsem věděla, že už je to poslední stěhování (tedy kromě toho definitivního, ale to už mi bude fuk), nezbláznila jsem se a všechno umístila. Tak Ti přeju pevný nervy?