Jehněčí kýta
strouhanka,
vejce
hladká mouka
olej
sůl
brambory
máslo
(mléko)
Jehněčí kýtu vykostíme, zbavíme všech kousků tuku a odblaníme. Právě tuk a blány dávají jehněčímu a skopovému masu pro někoho nepříjemnou vůni.
Nakrájíme na plátky, naklepeme, osolíme a obalíme v klasickém trojobalu. Smažíme v oleji velmi pomalu, maso je potom krásně měkké a šťavnaté. Řízečky jsou menší, na jednu porci dáváme 2 – 3 kousky.
Podáváme se šťouchanými brambory nebo s bramborovou kaší, zeleninovým salátem nebo kompotem.
Autorka receptu: Jana Macůrková
Tak jsem asi první, kdo si tady naslintá do klávesnice. Miluju skopce na talíři téměř v jakémkoli věku – dokud jde kousat. A myslim, že dneska bych si jehněčí mohla dát. VYKOSTIM NAŠI BENJAMÍNU!!! Vovce je to nejslabší, co bych jí dneska nadala, masa už je na ní dost, věk jehněcí. (Omlouvám se, psaly jsme úkol z vlastivědy. Znalosti z pračlověčí prahistorie má nadprůměrný, ale dneska se rozhodla, že bude de.ilem. Když po půl hodině došla k závěru, že naši předkové dávali do hrobů svých zesnulých mamuty a sběr plodů, zbaběle jsem zdrhla k počítači…)
Myslím, že jsi vydržela ještě dost dlouho. Já ve středu měla naše (mé) miláčky z devítky. Začali jsme probírat systém mineralogie – ve snaze z nich dostat, že soli kyseliny fosporečné jsou fosforečnany, jsem je dovedla k tomu, že prý fluorňany..
To už jsem nějak nechápala, ale mohla jsem to naštěstí svést na rýmu, že blbě slyším…
Jj. Můj spolužák tvrdí, že šutrologie byla jediným negativem devítky 🙂
Ono záleží jak se podá, my měli nějakého Jardu Šidáka, vzpomínám na něj s obdivem, ale dovedl mne k tomu, že mne to fakt bavilo a šla jsem geologii studovat. Je pravda, že jsem minerály sbírala už od 5 třídy, kdy se stavělo v Nymburce sídliště a navezli tam strašně moc kamení, písku, štěrku ap. a my tři kamarádi se v tom přehrabovali a objevovali svět neživé přírody.