Několik porcí králíka
olej
máslo
cibule
sůl
kmín
Porce králíka omyjeme a nasolíme a necháme asi 1/2 hodiny odpočívat.
Cibuli nakrájíme na jemno, zpěníme na směsi oleje a másla a sem vložíme porce králíka. Necháme chvilku zatáhnout, posypeme kmínem a podlijeme vařící vodou. Dusíme až je maso měkké – u mladého králíka tak asi 1 – 1,5 hodiny.
Lehce zaprášíme hladkou moukou, můžeme lehce opepřit.
Podáváme s rýží, bramborem nebo br.kaší.
Autorka receptu: Jana Macůrková
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
To už je pěkné číslo, veliká gratulace
A v Německu - věřte nevěřte je jen vaničkový tvaroh . V celofánu není . Tatarka není , pomazánkové není…
Doufám, že se Devětapadesátka trefí i do 59 000😉 Sice už ty tisícovky naskakují pomaleji, než ze začátku, ale pořád…
Párkrát jsem z ricotty něco dělala, ale zařazené do jídelníčku to nebylo, tak své stálé místo v lednici (na rozdíl…
Ale já je všecky zbožňuju😍
Nevím, jestli se do tohoto budu pouštět, ale mám zážitek ze Španělska. Že udělám vnoučkovi tvarohové noky s ovocnou omáčkou.…
Já je ochutnala, i když ne od Mialna, ten je trochu z ruky. Podivná konzistence ricotty v tom zmizí a…
Popravdě - já ricottu taky nerada, vadí mi ta konzistence. Ale já nerada ani cottage. A ano, domácí lučina je…
Mám to stejně jako děvčata:též mě ricotta neokouzlila.Koupila jsem jí nedávno ze zvědavosti a už ji nekoupím.
Praudu poudám, když poudám, že ji nekupuju . Mám to s ní jako s lilkem . Vyzkoušeno , nechutnalo .…
Taky tak dělám a je to výborné. Jinak taky spíš koupím mascarpone.
Já rozmíchám v 10% smetanovém jogurtu (1kg) jednu smetanu ke šlehání, nechám v cedníku vyloženém gázou vykapat - a mám…
Ani já nejsem extra příznivcem. Nějak jsem ji nepřišla na chut. U nás se používá bud mascarpone (i když ty…
Pro me dobrý, přimlouvám se za drážkovane noky, protože se na nich omáčka spis udrží.
Dnes nic pro mě, nechť pan Paleta odpustí. Olivový olej a bazalka jsou pro mne nepoživatelné a italský recept by…
Já upřednostňuji králíka s bůčkem, dozlatova vypečeného. A k tomu brknedlík, špenát, brambor, zelíčko také může být. Také králík v kořenové zelenině s brambůrky není špatný. Tak hřbet a kejtičky. Předek jsme dělávali na paprice.
Mám to úplně stejně ?
Já můžu králíka na jakývkoliv způsob, jen nemůžu kmín. Mě jak se dostane kmín nebo nějaká pecička na kořen jazyka, tak to jde ven. Proto taky nejím třeba hrozny, meloun apod.
Já mám s nedrceným kmínem taky problém, ale já ho nesnáším mezi zuby. Zprotivila mi ho tchyně, která ho dávala do všeho a ve velkém množství – např. i do rizota. Rizoto už taky nejím, kmín do brambor nedávám.
Jani, ty mi tedy dáváš. Několik porcí králíka!!!
A králíček byl domácí?
Jenom tiše závidím.
Já taky tiše závidím.Kdysi jsme mívali králika alespoň 1x za měsíc,ale staří strýčkové a tetičky co je chovali už nejsou.?
Taky už mám po žížalkách – teda po králíkách. Kamarád, u kterého jsem měnila celoroční dodávku za dva hlodavce ročně, ukončil chov, fňuk.
Jana nemá domácí, ta má králíkárnový! 🙂
Já dávám přednost králíkovi živému. Mám králici a hledám pro ni ženicha. A je to děs: Ve vsi jsme dvoje, kdo má obydlenou králíkárnu. My a sousedi, od kterých máme naši Miu (ne, neopičim se po jisté A.P., jmenuje se po mé vnučce a nebyl to můj nápad), která má slíbeno, že pozemskou pouť dožije přirozeně, ale za to nám bude produkovat maso. Tudíž sousedů samec je z té svatby venku, protože tady žádný krvesmilstvo trpět nebudu a nikde jinde už není. Vedle ve vsi mi nabídli postupně pštrosa, kozla, leguána a miniprase. Králíci jsou jen pokojoví zakrslíci. Takže musím vzít králici, naložit jí do vlaku, jet do Prahy do dětského zvířecího koutku, připustit, naložit, vrátit na venkov. Na palici. Jinak pohoda: Kmín, brambory a troubu mám…
Nojo, dneska už králíci v módě nejsou. Dědeček jich míval přes stovku – měl obrovskou králíkárnu a pak 2 prasečí chlívky, kde žili spokojeně než byli chudáčci vybráni jako nedělní oběd. Pak po dědově smrti strýc chov silně zkrátil, tak na polovinu. I tak jsme z každé návštěvy 2 vezli domů. Pak je přestal chovat úplně. Ono sušit seno dalo práci, sekat denně kosou trávu dalo práci a když už nebyl při síle, tak to zrušil úplně. Králík krmený granulemi není to nejlepší. Králík potřebuje trávu, seno, zrní, občas nějaké to padané jablko, řepu, zbytky zeleniny……. čistit kotce, podestýlka slámová, hlídat, očkovat…… to vše je moc práce a nikdo na to nemá čas a ani chuť to absolvovat. Já bych klidně u Honzy na jeho zahradě králíky chovala, ale jak se znám, každý by měl jméno a byl by to mazel a pak ho sníst???? Pamatuju kamaráda, který na chalupě měl králíky a pojmenoval je Vasil, Leonid, Gustáv…… to se to pak vraždilo. Já bych dnes asi volila trochu jiná jména.
Králíček byl domácí, mám každý rok asi 15 – 20 králíků na zabití. Na kmíně dělám přední nohy, zadní byly na černo, hřbety buzdou na smetaně.
Jinak co se týká granulí, my s nimi přikrmujeme také, jinak seno, zelenina, ovoce, ječná nebo ovesná sláma.
Budu ještě trochu „plevelit“ na téma králík. Když jsem se s rodiči odstěhovala z Krkonoš do Prahy, jezdili jsme tam na celé prázdniny. Tatínek profesor, takže jsme si to tam spolu užívali. Každoročně jsem měla králíčka na mazlení, později i dva, aby jednomu nebylo smutno. Toho prvního soused zabil před odjezdem z prázdnin, maminka ho v Praze upekla a pak jsme seděli nad pekáčem a buleli, že Šmudla byl vlastně kamarád a sežrat ho by prostě byl kanibalismus……. maminka pak zvonila na sousedy a nabídla jim pekáč masa. Zhruba rok si ještě ťukali na čelo!
Takže pak další prázdniny už byl Pišta a Fišta a pěkně vykrmení po dvou měsících rozmazlování byli vráceni dolů do vsi „strejdovi Oldovi“. Ten si taky ťukal na čelo! A to se opakovalo až do konce prázdnin na střední škole. Ty na VŠ už jsem řešila jinak.
A jednoho obřího bílého králíčka jsme měli v Praze po skončení prázdnin až do Dušiček na terase. Pak jsme ho vlakem v krabici odvezli dědovi. To byl jediný králík, který umřel stářím. Děda ho nikdy nenechal zabít. Byl to plemenný králík pro celou ves a okolí.
Ach jo, já snad začnu psát
V Hostivicích u babičky chodil zabíjet vyhlášený řezním pan Týfa. Měl sám vždy dvě prasátka, Tondu a Vaška, nebo podobná ryze česká jména. Výsledek byl ten, že na svoji zabíjačku si musel řezníka najmout, ačkoliv on sám byl vyhlášený široko daleko.
jsem to nedokončila: začnu psát brožovanou knihu o mém bohatém a pestrém životě obohacenou taxikářskými historkami, které teda taky stojí za to.
Už přestávám „plevelit“, omlouvám se. Ale jsem dneska nějak podivně naladěná.
Jen plevel, hezky se to čte.
Děkuji!
Jednou tu knihu napíšu.
A co hit letošních houbových žní. Králík na houbách se smetanovou omáčkou.
A nebo králík na česneku s kusem bůčku , aby byl pěkně omaštěný.
No tak ho vždycky pekla moje máma ale dělala k němu brsalát. To bylo psrfektní ňam.
O houbách už mi nemluv – středa odpoledne – koš, dneska odpoledne další koš, perfektní mladý borováci. Nehledali jsme, jenom chodili a sbírali. Takže možná bude i ten králík na houbách.
To my včera taky tak. Za hodinku procházkou dva plné koše. Už jsou usušené a rozmickované na prach. Houbami máme letos zaplněný mražák a sušenými sedm čtyřlitrovek.
Hurá, při volbách jsem zvítězila!!! Našla jsem králíka! Prý je to fešák zrzavej! A je ve vsi! Snad se bude líbit i naší králici. Sice jsem jí slíbila ten výlet do Prahy, ale snad to pochopí…
Krasavec zrzavej? No a přepočítala jsi si, kolik má nohou? Kdybys to náhodou nevěděla, tak správný králík má 4, slovy čtyři. Při jakémkoliv jiném počtu bych byla hodně opatrná. ???
Ještě by bylo dobrý, kdyby měl čtyři zadní a králíčata to po něm dědila. Naší dorostenku zajímalo, koho volili majitelé, abychom pak neměli v králikárně něco, s čím odmítáme tvořit koalici. Benjamína odvětila, že kdybychom tvořili koalice, platily by okolní zoologický zahrady tolik, že bychom si králíky nechávali chovat a nemuseli vstávat ráno dřív a krmit.
U nás králík stokrát jinak. Dnes na houbách s hořčično smetanovou omáčkou. A už jsou nachystaní další. Část do mražáku a část půjde vykostit a přidáváme je místo hovězího masa do klobás. A to je mňamka veliká. Ale je pravda, že králík (chov) je i zadarmo drahý.
Já doufám, že to chování bude téměř zadara. Z dětství si pamatuju, že je babička uživila ze zahrady a předpokládám, že to tak bude i v mém případě. Zahrada se sice trávově trochu smrskla, ale dobu zeleného pokryje a seno naděláme na chalupě u našich. Tady by to šlo i s požehnáním úřadu z obecních pozemků (dělalo se to vždycky), jenomže co se nastěhovaly náplavy venčící desítky blbočoklů, tak seno děsně smrdí – proto tady většina lidí králíky zrušila…
No, je to pravda, smrdí. Ale hlavně králíci po něm chytají nemoci, jsou na stravování citliví. Taky máme zahradu a louky, kam lidi s čoklama nechodí. Takže ušáků může být požehnaně – skoro zadara.