kuře
kysané zelí (dala jsem 2 sáčky)
slanina
klobása ostřejší (použila jsem maďarskou)
grilovací koření (já jsem dala koření Čarodějka)
2 cibule , 3 stroužky česneku
sádlo, máslo
2 deci piva (mělo by být tmavé, ale já jsem dala světlé), sůl
Jednu cibuli, klobásu a slaninu nakrájíme na kostičky. Ze zelí slijeme nálev, použijeme ho pak na podlití kuřete. Zelí smícháme s cibulí, slaninou a klobásou, přidáme trošku grilovacího koření. Omyté kuře naplníme směsí a vložíme do pekáče, který jsme si potřeli sádlem. Kuře osolíme, posypeme grilovacím kořením, obložíme zbytkem zelí. Na zelí dáme druhou cibuli nakrájenou na osminky a plátky česneku. Zalijeme pivem. Dáme péct do trouby na 1,5 až 2 hodiny. Pečeme přikryté a podléváme nálevem ze zelí. Ke konci poklademe několika plátky másla a dopečeme nezakryté.
Podáváme s bramborovým knedlíkem. Mně velmi chutná i s chlebem.
Recept poslala: Lida.F
Ježkovy voči, takhle mě dráždit poránu, hned bych si dala! ??
Zelí dovnitř, zelí okolo a ještě podlévat nálevem ze zelí? Proti gustu nic a určitě to bude někomu chutnat, ale vzhledem k tomu, že my rádi zelí sladší, asi ne 🙂
Neboj, příští týden je u nás posvícení a udělám kachnu na víně se sušenými švestkami. To by Ti mohlo chutnat. Napíšu, nafotím, pošlu. Kdybys chtěla přijet ochutnat, taky není problém ?
To zní dooooobře!
Dělala jsem to také. Ale dávala jsem jen jeden sáček zelí, propláchnutého vodou a zbaveného nálevu. Smíchala s cibulí a anlickou slaninou na kousky pokrájenou. Kmín, trochu pálivé papriky. Zbytek nálevu vsáklo maso, ale nebylo to kyselé.
Okolo jsem už žádné další zelí nedávala. Podlila jsem také pivem, jedno jakou má barvu. Pekla jsem klasicky jako s nádivkou. A přidala jsem trochu sádla, přeci jen kuře je suché. Vůbec si neumím představit ho polévat tím nálevem ze zelí.
Nojo, to bych pochopila 🙂
Dělala jsem zelí před pár týdny. Je kyselé fakt děsně ale nám to neva, přisladím.
Já dělám podobné kuře, u nás se tomu říká á la kachna. Osolené okmínované, pokryté slaninou, porce kuřete šoupnu na zelí v pekáči. Podlévám pivem a upeču.
Kuře a la kachna dělám s jablky a černým pivem — taky na něj dojde 🙂 A zelí přislazuju vždycky.
Takhle dělám taky toto kuře ala kachna, zelí dovnitř nebo okolo kuřete, jen nedávám klobásu, spíš kousek libového uzeného s cibulí, podlít trochou piva. Nebo dělám tzv. kuřohus, což je kousky kuřete osolit, hodně okmínovat, trochu opepřit, naskládat natěsno do pekáčku, nechat prudce zapéct tak 20 minut, poté podlít černým pivem a péct dozlatova. Podává se samozřejmě se zelím a knedlíkem.
Ehe tak kuřohus neznám ale udělám ???
Jojo kuřohus!
Také jsem dělávala mišimaši. Pekáček litinový vyložený anglickou slaninou. Na ní rozprostřené sekané kysané zelí (propláchnuté vodou, aby nebylo tak kyselé), promixované s nadrobno pokrájenou cibulkou a kmínem. Na to poskládané kousky kuřecích stehenních řízků kůží nahoru. K tomu pár tenoučkých plátků vepřového bůčku. A malé brambůrky. Zalijeme pivkem. A pečeme a pečeme – pomaličku na nízkou teplotu a dlooooooouho. Vše krásně změkne, získá kůrčičku a prolne dobrými chutěmi.
No páni já vyhlásila pátky za bezmasý den a teď tu slintám jak bernardýn.
Zítra nevaříme jedu na výlet na Dívčí kámen.Kdo nezná a má rád památky vřele doporučuji.
Takže kuřohus až v neděli.
Kuřohus se mi líbí?
Mladinká naše rozmilá mi tu civí přes rameno a konstatuje, že kuřohus je nejstarší doložený recept, jakej na Bramboračce viděla… ??? … No těch 600 let… ??? „KuřoHus vzniknul, když kostnickej kat už odmítnul přikládat, nebo né?“ ptá se to panchártě sprostohubé…
Jinak mezi slintáním: Dívčák je moje oblíbený místo. Někdy jsem si tam jezdívala jen tak zatrucovat. A dole pod ním na potoce jsem pozorovala ledňáčky. A těsně pod hradem na vltavským břehu kvete rozrazil (no jó, na Svratce taky, ale tenhle znám na vlastní oči…) a s ním čistě bílé netýkavky – těch je málo, dá li se to říct o suprainvazivní rostlině – a je to krááása. Ano, uznávám, zvláště krásné je to v podobě listopadového kompostu. Nechala jsem se unést. Pěkný výlet, Rybářko…
Přeji, aby chutnalo, dej vědět, zda to mělo úspěch.
Komentář pod Boye byl určený tobě rybářko.
Ježíši, vy mi děláte chutě, jste určitě moc dobrá kuchařka……….
Určeno Katypě, o té chuti, ale Boy bych chtěla říci – vás je škoda. Máte nádherné básnické „střevo“, vás bych si ráda přečetla. Jste vtipná, zábavná a moc dobře se ty vaše příspěvky čtou.
🙂 Jojo, střevo, to já jsem. Díky, potěšilo.
Děcka, já ošklivá čarodějnice jsem se pořád dohadovala s mým hodným manželem a nedovolila mu dávat do zelí česnek (mocmocmoc mi tam nepasuje a nechutná). Jenže jeho maminka do zelí česnek dávala, takže ho tam párkrát propašoval. Zajímal by mě vás názor na zelí a česnek, jste tady všecičky zkušené a jazýčky máte mlsné, rodiny rozmazlené ….dáváte nebo ne?
Já nedávám, i když si myslím, že tak, kde dělám maso na česneku a k tomu br.knedlík a zelí, to není na škodu. Jak vidíš, je to dost otázka rodinných zvyklostí. Když třeba porovnám jak dělala moje tchýně a moje mamka špenát, je to úplně jiné jídlo.
Koukám, že už taky strašíš poránu ?. Špenát je taky zajímavý téma, každá ho děláme jinak. Možná by stálo za to vyhlásit ho jako samostatný recept?
Už jsem tam jeden dala, tak můžeme porovnávat.
Ty jsi nezmar! ?
Já se dneska vzbudila před 7, jako normálně, ale s tak šílenou bolestí zad, že jsem musela pokamžitě vstát, aby to povolilo. A ten špenát jsem měla připravený úplně náhodou, jako zásobu pro náhlé vypadnutí v případě nemoci ap. tak se hodil.
K tomu zelí si klidně dám vepřové pečené s tolika česnekem, že tam ten česnek přímo “bije”, ale prostě do zelí česnek ne…. Jo a manželova maminka byla z Brna.
Věrko, nezkoušela ani neslyšela, je to asi krajové?
Zelí dělám jen povařené s osmaženou cibulkou, k níž na pánev dávám lžičku hrubé mouky. Pak už jen dochutím podle kyselosti. Bílé zelí máme rádi kyselejší, červené sladší. A to dělám stejně jako bílé, jen když ho dávám vařit, přihodím k němu hrst hrozinek a sladím ho medem. Zelí je jemnější a má jinou chuť než s cukrem. Když peču kachnu nebo husu, vždycky dělám obě zelí, ať si každý vybere.
Já tedy cpu česnek do všeho k čemu mi pasuje, ale do zelí ne.
Ha, další ranní ptáče ?
Tak na tohle pozor, milé kolegyně: jak ukazují nejnovější výzkumy, ranní ptáče sice dál doskáče, ale víc toho sežere, dřív se unaví a dřív chcípne…. jdu spát.
Ranní ptáče dál doskáče, nakopnu ho, až zapláče ( to není ze mě)… Já jsem sova!
Já dnes víc nespala, než spala. Ten úplněk na mne
působí hrozně.
Zelí a česnek, já myslím, že na to není žádné pravidlo, prostě to chce vyzkoušet a pak zjistíš, jestli to chutná nebo ne. A tak je to se vším v jídle, hold každý máme chutě jiné. Já třeba když dělám zelňáky, tak někdy je ochutím jako pravý bramborák a někdy dám jenom kmín, sůl a pepř, jak je zrovna na co chuť.
Tak já do zelí česnek nedávám.
Zelí bílé mám také raději kyselejší, dělám ho na osmažené cibuli, vařím dost doměkka a pak zahustím. Je to takové hodně řídké. Zelí červené mi chutná sladší a používám k jeho dochucení med i hrozinky……… cibuli pod něj dávám také, ale neosmaženou, červenou, jen pro chuť. A nechám ho vařit jen natolik, aby bylo chrupkavé, nezahušťuji.
Kdykoliv jsme s naší partou kočičí pekly husu, kachnu nebo jiné masíčko, zelí holky nechávaly na mně. Všem tak chutnalo, že jsem ho připravovala obří kastroly. Jednou jsem jela do Pardubic ke kamarádce, která pekla 2 kachny. Mělo se nás sejít 8. Nakonec jsme skončily v 6. Já táhla 2 obří hrnce svého zelí a další kamarádka asi 10 knedlíkových šišek, které ona umí jako nikdo jiný. Před Pardubicemi telefon. Kamarádka volala, že se pokusila otočit ty kachny a rozpadly se jí. Takže jsme dojely, pekáč na stole, knedlíky + zelí na talířích a hrabaly jsme tlapičkama maso a polévaly šťávou, mastné jsme byly všechny od hlavy k patě, ale takovou lahodu fakt nepamatuju!
Také jsem kdysi dělávala kuřecí roládu plněnou zelím. Buď jsem si kuře vykostila sama nebo jsem koupila už hotovou. Naplnila směsí z propláchnutého zelí, cibule, kmínu a na hodně hrubo postrouhaných brambor. Spíš to byly takové hranolky. Nejdříve šla na maso anglická slanina, pak brambory, zelí s cibulkou a celé se srolovalo, svázalo špagátkem a vložilo do pekáčku. Podlila jsem to trochou vína, přidala lžíci sádla a už se peklo. Chutnalo to také moc dobře.
Katypo,vás si ten váš ex vůbec nezasloužil………..
Já do zelí česnek taky nedávám /ale každý máme jinou chuť – jen pro srovnání, můj strýc zásadně jedl rajskou omáčku a k tomu řízek a už nic víc, nebo můj známý zase chleba se sádlem/máslem/na to tvarůžky a na ně plnotučnou hořčici/ takže se ani nedivím, že někomu chutná zelí s česnekem. Většinou dělám zelí bílé, opražit cibulku bílou na to zelí, kmín a 1-2 na kousky pokrájená jablka, trochu podlít, osolit a nezahušťuji. Když je třeba dám trochu cukru. U červeného zelí stejně, jen dávám červenou cibuli a když je třeba tak trochu třtinového cukru, taky nezahušťuji.
Já zelí jak k čemu. K prejtu a jiným zabíjačkám dávám syrové kyselé. K masu na zpěněnou cibulku trochu cukru, když se rozpustí, přidám zelí, prohřeju. Dusím jen v případě, že je hodně al dente – záleží na druhu, asi. Červené s medem a hrozinkama nebo bruzinkama (sušenýma), taky na cibuli. Nikdy nezahušťuju a neproplachuju. A nedělám z čerstvého. Nějak jsem to nezdědila z domova. Z hlávek dělám saláty, kterými někdy supluju i to dušené jako přílohy.
A když jsem prvně viděla tohle, přišlo mi to strašidlácký, nicméně nebát se: kysané zelí do mísy. Na pánvi osmažit hoooodně cibulky se slaninou (pravá anglická je …aaaach…), přidat poměrně zdatnou dávku cukru a když začne karamelizovat, škvířící se obsah pánve rychle chrstnout do mísy k zelí a promíchat. S bramborama přihlásit do soutěže Lukulus – Bakchus, kategorie Olymp před vejplatou!
Koukám, že máme podobný styl vaření ?
To mě napadlo už na PŽ. 🙂 Ale vzhledem ke tvým kvalitám jsem se to fakt neodvážila říkat na veřejnosti nahlas.
Prosím Tě, jaký kvality?? Vařím co umím…
A kdo neumí, čumí….
Dneska budou kočky na česneku! Melíšek honí Lady, Cecilku honí Damián, koťata lítají a zakusují se navzájem. Pak se to otočí: Lady honí Melíška, Damián Cecilku a koťata se zakusují stále stejně…….. mám teplotu, je mi blbě, potřebuji spát, jenže oni si to vysvětlují po svém, šťastní, že jsem s nimi doma, tak se předvádějí…….Cirkus Humberto proti tomu je docela klidný prostor.
Ležet, nevšímat, valium!
Jo a desinfekci na šrámy! Jak dopadají z knihoven, tak se odrážejí zpátky, už mám krvavou lázeň, záda samý škrábanec. Bydlím u svých koček!
Jenže když se Ťapík konečně vysmekne z té tlupy a přiběhne, přitulí, hlavičku zaboří pod rameno, rozvrní se……… no udělej z toho paštiku! Šmejdi chlupatý! Milovaný!
Taky bych z toho nšeho lumpa nejraději udělala štěkanátky, ale copak můžu….
Připomněly jste mi inzerát: Daruji do dobrých rukou milého křečka. Krásně zbarvený, cvičený, čistotný. Slyší na jméno Jestlinepřestanešškrábattysvnětaktěspláchnudohajzlu.