2 plátky krkovičky nebo plecka
1 ks cibule, 4 stroužjky česnek
2 plátky uzená slanina
plnotučná hořčice
300 g brambory
2 ks zeleninová paprika , 2 ks rajčata
2 lžíce slunečnicový olej
podle chuti sůl
mletý pepř, mletá sladká paprika
Krkovičku nebo plecko (já jsem použila kousky kuřecího a králíka) omyjeme, osušíme, pokrájíme na řízky a okraje po obvodu vícekrát nařežeme. Maso naklepeme, z obou stran osolíme, okořeníme čerstvě mletým černým pepřem, posypeme mletou červenou paprikou, potřeme plnotučnou hořčicí a necháme volně odpočinout na pultě.
Papriky nakrájíme na kroužky. Rajčata pokrájíme na plátky. Brambory oloupeme a pokrájíme na kolečka o tloušťce asi 2 až 3 mm. Cibuli pokrájíme na tenké měsíčky. Česnek ponecháme v celku. Domácí uzenou slaninu pokrájíme na plátky a domácí pikantní uzenou klobásu pokrájíme na kolečka.
Do pekáče na spodek položíme cibuli a česnek. Na cibuli dáme brambory a na brambory položíme plátky domácí uzené slaniny, na kterou položíme připravené řízky z masa a kolečka pikantní domácí uzené klobásy, které zakryjeme kroužky čerstvé papriky a plátky čerstvých rajčat. Pokračujeme ve vrstvení v tomto pořadí, dokud všechno nepoužijeme, přitom každou vrstvu osolíme a okořeníme.
Poslední vrstvu tvoří brambory, které polijeme 2 lžícemi oleje, více tuku netřeba, maso, klobása a slanina pustí dost tuku a zelenina uvolní dostatek tekutiny, během pečení vznikne velmi chutná voňavá šťáva. Můžeme použit také pálivou feferonku, různé bylinky a zeleninu podle vlastního výběru a chuti.
Pečeme asi hodinu. Během pečení se line nádherná dráždivá vůně po celé kuchyni.
Recept našla a vyzkoušela: Jana Macůrková
Hmmmm, tak to vypadá moc dobře. Už vidím, jak nechávám „volně odpočinout na pultě“. Já tam nemůžu nechat ani krajíc chleba natož maso! Už vidím, jak radostně s tlamkami plnými masíčka prchají do bezpečí si to zbodnout hořčice nehořčice a pepř nepepř.
Já jsem se zase inspirovala,dělám to dnes k obědu, ale pobavily mně ty 2plátky
krkovičky a nebude ani domácí uzenina. Ale za tu inspiraci díky
A teď se zase já pokusím inspirovat vás, bylo to minulý týden na Joj, zapečené brambory s houbama a to na sádlo brambory, cibuli, na to houby, koření a petrtel a opakovat, nakonec zalít smetanou s vejci. (Koření: pepř, sůl a kmín). Dostala jsem na to „obyčejné“ jídlo takovou chuť, že to udělám. Ale jste houbaři,vy to určitě znáte.
Až uděláš pošli fotku na „řezu“ já jsem teď přehoubovaná a potřebuji jiné bílkoviny, než ty, co jsou v houbách, tak spíš tu krkovici. Samozřejmě, masa dát víc, já dala 5 porcí z králíka a dva kuřecí řízky. Jinak bych měla maso já a Vlastik by sušil „ústa“
Tak jak jsem řekla,tak jsem udělala.Bylo,nebo ještě je,protože jsem toho upekla nějak moc.A je pravda,že to pustí hodně šťávy i tuku,ale je to moc dobré.Díky.
Ano málo nelze a moc není nikdy. Je toho plný pekáč, ještě že přijede syn. Ale musí si postěžovat na manžela – mně nandal svrchu brambory s masem a pro sebe si zespodu vyhrabal tu luxusní zeleninku se slaninou, potfora jeden.
Ježíšku na křížku , já chci být přehoubovaná!! (A překaprovaná)
Ale já jich teď měla docela hodně, když jsem ve středu přijela z nemocnice, tak mi ve čtvrtek Vlastik dovezl koš hub tak akorát na řízky, dneska tam mám žampionovou polévku a na zítra na bramboračku (byli jsme ještě dneska, mám to jako rehabilitaci).
Živáňskou mám nejraději na jehle, ale toto by taky šlo!
Dnes je ale na pořadu kuře ala kachna (Kuřohus příště – nemám doma slaninu ani uzené).
Včerejší výlet na Dívčák se povedl. Očekávaná výprava osmdesáti studentů z USA dorazila včas. Rádi se ohřáli u ohně a horkým čajem. Opékali Mašmelouny (jak říká vnučka). Po hradu je provedla snacha, které za výklad poděkovali a zatleskali. Počasí slunečné. Dětičky a psi vyvenčení. Krásný podzimní den.?
Jejda, Rybarko, to musela být paráda, včera bylo krásnĕ. Mĕli jste Amíkům vrazit pořádný buřty, aby to mĕli echt český 😀
Oni měli oběd v Budějkách.Byli strašně milí a slušní.Přesto, že bylo po ránu chladno a děvčata to v leginách a s obuví moc nevychytala,nebyl ani náznak fňukáni,nebo znuděného obličeje.
Opravdu příjemný den.
Jarybarko, někde došlo k omylu. Kuřohus je bez uzeného, jenom potřebuješ černé pivo, sůl, pepř a dost kmínu. Mrkni se zpátky na recept kuře na zelí a tam jsem to v komentářích psala. Jinak ať uvaříš kuřohus nebo kuře ala kachna, tak ať dobře chutná.
Aha tak já to popletla. Jsem teta popleta. No už bude za chvíli ala kachna na talíři s chlupatým knedlíkem .?
Ježíšku chlupatý knedlíky můžu! Se zelím, s výpečkama, s houbama, s uzeným…. Jdu si namazat chleba.
Já jsem si uvařila pytíček rýže. Ke zbylému hovězímu po burgundsku. Z kuchyňky se ozývaly podivné zvuky – bodejť ne, když jsem nevypnula varnou konvici a ta se tak lehce pálila nasucho, tak jsem to šla zkontrolovat a mezitím mi Ťapík šlohl kus masa. Hbitě se s ním zasunul pod postel a už bylo slyšet jen jak vrčí na ostatní a mlaská! Hmmmmm, nemám jídlo nechávat bez dozoru. Pak mi do misky vlezla Cecilka a olízala ta zrníčka rýže od omáčky docela do běla. Ubohá hladová podvyživená Číčulínka ta zrníčka dojela. No, dieta! Mázla bych si chleba, mít ho! A do večerky se mi nechce.
No, u nás je dneska odlehčovací den, neděle neneděle, byl kuřecí vývar jen s trochou zeleniny a topinky na sucho s trochou rozpečeného sýra. To proto, že večer dorazí kus zabijačky a to si klidně na noc napereme nácky (některé věci by se přeci mohly začít kazit 🙂 ). Zítra probírkou zjistím, co a kdy bude. Ale po té krmi chudičké tady slintám jak Pavlovův vořech.
Závidím!Zabijačku!Miluju prdelačku.Jitrnice a jelítka z domácí zabijačky jsou nejlepší.
Jenže už nikdo ze známých čuníky nechová a tak zbývají jen vzpomínky.?
Právě dorazilo. Holky ohřívají prdelačku a loupou česnek. Nášup budou jitrnice pěkně opečené a kus obrjelita, kyselý zelí a chleba. Já přiberu křen. A protože dorazili brzy, tak ještě ovařim koleno a šupnu do mrazáku na někdy pro upečení. Kus krkny to máme jasno – flákota je flákota. Ocásek a žebro utroubim s česnekem a nejspíš špenát a brknedl a pak jsou tu ořezky. Když se tady tak živání, možná…, že by….?
Vezmu-li v úvahu, kolik lidí na toho jednoho čuňdu bylo, výslužka pro někoho, kdo tam nebyl, velice slušná.
Rybářko, promiň. Kdybych byla prasochovná, pozvala bych tě, vopravdu 🙂
To se mi ty včerejší statě o zelí a špenátech trefily do projektu, co?
Než začne mrznout, mohli bychom nadhodit ještě kapitolu křen. Dokud lze kopat. Pak už bychom jedině slintali…
Tak já jdu namazat krajíc a tiše slintat nad vidinou zabijačkových pochoutek -jo jo… bejvávávalo 🙁
Co se křenu týče, tatínek na podzim obcházel s košíkem zoraná pole a nosil domů dostatečné množství křenu – do červené řepy , přímou konzumaci i pro dítka zahrad nemající. Já můžu obcházet pole i ouhory jak chci, křen nevidím (fakt jeho lupen i kořen dobře poznám).
U nás taky vymizel. Já mám na zahradě dvě hnízda a když vidím, kolik stojí v krámě, asi začnu množit. Platit takový peníze za plevel mi připadá hloupý. Nevim, jestli mám pravý selský hanácký, či jak se to jmenuje, ale rozhodně je řízný… U sousedů při zabijačkách dokázal rozplakat nejednoho chlapa. Zvláště toho prvního, který ho musel v únoru dobývat ze země na kámen zmrzlé. Bylo to pravidlo: Objevil-li se za dveřma chlap s krumpáčem v ruce a odhodláním ve tváři, bylo jasné, že sousedi zabíjejí a z hostů vybrali nejblbějšího Pražáka a pověřili důležitým úkolem (zbavili se ho na dobrou hodinu a ještě se mohl cítit užitečným).
Zabíjačkau babičky to byla vždy věc. Babička ovdověla těsně před válkou a v té době měla 5 dětí – mému tátovi bylo jako nejstaršímu 17. A tak se prase vždy vykrmilo na maximum. Kvůli sádlu, aby bylo čím namazat chleba a omastit knedlík. Taky si pamatuji prase
330 kg.
Tak to jsem v poho, pro vaší rodinu ještě nemám jateční váhu, kdybys mě někdy za ty výpady chtěla zabít (prosím, raději krocnout, než zabanovat, jo?)