(457) Žehlené maso

1 plátek vepřové krkovice
koření podle chuti
10 kapek oleje

Žehlička

Alobal
Včera mi přišel nezávisle na sobě od 3 lidí na email návod na rychlou přípravu masa pomocí žehličky.
A nebyla bych to já, abych to nevyzkoušela…
A jak jsem už do telefonu říkala Haderach, připadala jsem si na konci jako Cimrmani na Severním pólu …aneb  No, jo, ono to funguje!!!
Plátek masa naklepeme na tenko (max. 1 – 1,5 cm) osolíme a okořeníme podle chuti. Pokapeme na každé straně 5 kapkami oleje, a pečlivě zabalíme do 2 vrstev alobalu.
Hodně horkou žehličkou přiklopíme maso na 3 – 4 minuty na každé straně a? A hotovo. Maso je šťavnaté a dobré. Jen pozor na vytékající šťávu na ubrus jako u nás.
Řekla bych recept pro jezevce a vlčice samotáře….

Recept vyzkoušela: Jana Macůrková

Příspěvek byl publikován v rubrice Masa. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

20 komentářů: (457) Žehlené maso

  1. kolma60pusi napsal:

    🙂 variace na kontaktní gril

  2. jarybarka napsal:

    Já už to někde viděla ale dělali tak tousty.Připadá mi to srandovní ale proč ne když to funguje.?Asi to vyzkouším taky.

  3. Jana Macůrková napsal:

    U nás byl největší problém najít tu žehličku, Haderach zase neměla maso….

  4. IvaC napsal:

    Co se tady člověk všechno nedozví,ale třeba se to bude hodit (

  5. Devětapadesátka napsal:

    Tedy co lidi nevymyslí…. Jako nápad dobrý, na mase není co zkazit, naopak je to dietní úprava ?

  6. BOYE napsal:

    Jj, tousty mezi dvěma žehličkami dělaly děti už dávno, dávno… Šílenec Heston B. to líčil v jednom z pořadů a následně ukazoval, jak donutit sýr, aby se co nejdále táhnul.
    Ze srandy bych to maso zkusila, nicméně máme taky trochu problém najít žehličku, ale holkám to ukázat musim! No, ještě mě tak napadlo: Nechcete některá zkusit kremrole kulmou? 🙂 (maso mám vyzkoušené – máma mi v šesti letech při princeznování naondulovala ucho – bylo propečené, voňavé a křupavé; a bolelo jak sviň)

  7. lakysa22 napsal:

    Koukám, že nás tejranejch bylo víc….mě matka natáčela vlasy už ve čtyřeřech letech….to ještě šlo, šla jsem za družičku. Na základce mi nechala udělat trvalou, po obou stranách nad ušima červenou kůži a stroupky…byla jsem v podezření, že mám vši.. Na první ples mě přečesala, nelíbil se jí účes od kadeřnice…spálené vlasy na jedné straně…
    Jojo..krásné vzpomínky..

  8. Devětapadesátka napsal:

    To já takové zážitky nemám, spiš opačné – mamince jsem jednou koupila barvu a obarvila vlasy – v dobách, kdy se nosila decentní hnědá, blond byla určena pro ….. No, povedlo se. Maminka měla hlavu oranžovou jak mrkev, každý se otočil. A nezabila mě, naopak, statečně ji nosila asi měsíc.

    • Jiřina napsal:

      Statečná maminka. To já jako mladá jsem měla na hlavě snad všechny barvy. Od přírody jsem světlý kaštan, ale chtěla jsem být černá.Pak mě to omrzelo a chtěla jsem být blond, takže – sama -použila kysličník. No nebyla jsem ani černá, ani blond, ani hnědá. V práci, když na mne u okna zasvítilo slunce mi šéf řekl, „jé Jiřko, ty seš zelená! Mohla jsem být ráda, že mi ty vlasy nevypadaly. Už žádné experimenty neprovádím, nemám na to už věk a o těch mých pár vlásků se stará kadeřnice.

  9. Jiřina napsal:

    A teď k receptu, tak toto jsem nikdy neslyšela, ale zdá se mi to docela dobré. Jako rychlovka to stojí za vyzkoušení. Na co lidi nepřijdou 🙂

  10. Katyp50 napsal:

    No já zírám! A připomíná mi to pobyt na chmelu. To jsme chodili jako budoucí čtvrťáci do takové opuštěné chalupy, kde ale fungovala elektrika. A protože se tam jedna spolužačka zamilovala do místního chasníka – dodnes tvoří dokonalý pár a on měl tatínka myslivce, tak nám jednou donesl z jelena játra, srdce a další vnitřnosti. My měli k dispozici pouze infračervený zářič, ještě ke všemu půlkulatý. Tak jsme vytvořili z cihel takové dva sloupky, mezi ně jsme vložili infrazářič, pánvičku půjčil kuchař a už jsme jeli. Minutky z jatýrek, guláš z ostatního, vařila jsem tehdy já a všichni měli boule za ušima. Ze zahrádky onoho mládence byla spousta bylinek, cibule, koření jsme vyžebrali u kuchaře a chleba se koupil v místní sámošce. Pivo už nám nalili v hospodě, co nám asi tak chybělo? Dodnes na to vzpomínám jako na obrovskou srandu.

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..