0,5 dcl oleje
1 dcl mléko
1 dcl voda
1 žloutek
lžička cukru
špetka soli
hladká mouka – pomalu přisypáváme, asi 400 g.
náplň: jablíčka, trocha strouhanky, ořechy, rozinky, cukr.
Tekuté ingredience smícháme a lehce ohřejeme. Přidáme cukr a sůl, a pomalu přisypáváme mouku a stále intenzívně mícháme. Když začne být těsto hustší, propracováváme ho rukou. Vláčné, nelepivé těsto poté ještě nekolikrát otlučeme o vál. Necháme asi hodinu odpočinout.
Na plátně, které posypeme hladkou moukou, těsto nejprve vyválíme a potom rukama opatrně vytáhneme na sílu, aby byl přes něj vidět vzorek na látce. Posypeme všemi náplněmi a zavineme. Potřeme vajíčkem nebo jen bílkem a pečeme do růžova.
Pozn: těsto je hedvábné, lze ho vytáhnout opravdu na tenko bez toho , že by se trhalo.
Pokud máte těsta víc (původní recept je na dvojnásobné množství tedy na 4 podkovy (8 nohavic) přes celý plech, lze těsto dát do mrazáku a vyndat příště.
Recept z 19.století vyzkoušela: Jana Macůrková
Zdravím, ranní ptáče!
Jani, babička taky dělala tažený, bylo to moc fajn, ráda bych si to zopakovala… můżu se zeptat, kam Ti utekla mouka ? Já podlevočně netrefím….
Děkuji, to se po ránu stává. Jinak to ranní ptáče – dál doskáče, dřív se unaví a dřív chcípne….normálně vstávám mezi 1/2 6 a 6, dneska v 1/2 9, tak jaké ranní ptáče?
Děkuju, já jsem fakt nemožná, potřebuju aspoň přibližně. Vždycky jsem obdivovala babičku, ta rozhodila mouku, to přidala, tam přidala, a vždycky to bylo úžasné. Ani stříhat podle oka ne! Musí to být nalajnované.
Jani, paráda, ale nechtěla jsi dnes odpočívat?
Odpočívala jsem včera, dneska číhám, ale na co, to neprozradím….
Dobře skoro poledne dámy, přeji Vám všem pěkný den 🙂
Dobrý ,sváteční večer všem „bramboračkám“.
Tažený štrůdl- vzpomínka na mládí. Takový dělávala babička a potom dokud to šlo i moje maminka. Manželka se s tím už odmítá prát a tlouct těstem o stůl.
Dobrý večer sváteční! Zírám tu jak „dobrejden“. Hrabeboto je chlap??? Odjakživa? (Nic nevyzvídám, jen odjakživa Bramboračky, jinak mi do toho nic není). A jsem jediná, kdo je překvapenej? Pokud jsem sama, tak jsem opravdický íčko… U mě to není nic divného, jestli si někdo pamatujete na moje překvápko, když jsem zjistila, že jarybarka není Járy Barka, alébrž já rybářka…
Určitě nejsi jediná a poslední, já jsem to taky zjistila poměrně nedávno. 😀
A odhalilas to tady v debatě? Nebo jinak? Ono to vypadá, že teď z lidí páčím identitu. To mě je jedno, kdo je kdo, nechce-li se specifikovat na síti. Ale tak nějak, a nevim proč, jsem měla pocit, že všichni muži zmizli s odchodem z PŽ a zůstal babinec.
Do Bramboračky brambory. A je jedno, jestli je ta brambora, nebo ten brambor. Páč obojí je správně. (Moraváci, Moravačky, nejásejte, OKUREK je opravdu špatně – tedy v pravopise. V kuchyni ho neřeším 🙂 )
Jo, v debatě. A já jsem ženská, i když ne na hradě. A jmenuji se Renata. A stejně je u nás na Moravě TEN OKUREK. I když jsem na pravopis pes.
Taky máte TU HADRU (tedy než jsem dešifrovala zemovku) Já to toleruju. Nulovou toleranci mám k tomu, když si někdo uvaří JÁTRU. U tý vždycky zaškobrtnu. Ale to snad ani není moravsky. To je tak někde ve vesmíru a občas to na někoho spadne…
Tu játru fakt nemáme. Myslím, že to mají někde na Opavsku. Co ty na to, Lakysko? I když teď se mi zdá, že tam je TO játro. A ještě hadra – ta je na fšecko. Třeba taková náčeňová hadra? Co je to? 😉
No, náčeňová hadra by mohl být mokrej hadr na hlavu, když obkladek v křížovkách je náčinek. Ale třeba jsem úplně mimo…
Chichi! Náčení je nádobí, náčeňová hadra = hadr na nádobí. 😉
Paní BOYE těší mne, že jste mně nazvala chlapem. I když jsem už překročil 60 a to „mikádo“ je pěkně šedivé.
I mě těší, pane Hrabeboto. A podle místní vyhlášky, můžeme si tykat i když nejste holka?
PS: Už mám pod nickem nový obrázek. Fešák 🙂 Mikádo jsem zkrátila…
Ano, hrabeboto je muž, mohu potvrdit, znám se s ním osobně.
A už dlouho jsem se tak nezasmála, jako nad tvým zděšením…..
Tak to máš ode mě k Vánocům! Furt je v reklamách „darujte zdraví“ a smích léčí…
Ale co já budu dělat? Každý nick si vizualizuju a hrabeboto byla mladistvě vyhlížející pětapadesátka s hooodně tmavě hnědým mikádem. Teď jsem v pytli, zkoumám nick, vylejzá mi z toho hrabě… Och matko, jsem zmatena, mé nitro se neuroticky chvěje…
Holky, vy ostatní, vy to víte? A nejste ještě některá taky chlap? Chápejte, nejde o mě, ale nerada bych někdy vypadala, že si z vás dělám srandu – tedy pokud si jí opravdu nedělám.
Na druhou stranu se tím značně zjednodušuje pravopis. Na třetí stranu poněkud přepracuju oslovení. Hrabebotovi i případným jiným zakuklencům (spíš ZAKLUKENCŮM) se omlouvám za všehny holky, díftky, děvuchy.
No, to nám ten rok pěkně končí 🙂
Hele….teď jsem byla na WC a kontrolovala jsem to…a fakt jsem holka…..mám růžový ponožky :-)))))
Tohle mi něco připomnělo – jedni známí si vzhledem k vytíženosti v práci doslova předávali domácnost. A jednou přišlapaní domů a muž jí říká: Víš, Jani, já jsem pral. Na to ona no: A co se děje? No z pračky teče taková divně červená voda. No a na kolik stupňů jsi pral ? Na 40.
A paní jenom odtušila: Tak to je dobrý, to půjde odbarvit…
🙂
Hodná…
Někomu z vás jsem asi posílala video, jak se dělá štrúdl ve Vídni. Dneska myslim furt na to, jestli se sem dá a smí vkládat videíčka. Poslala bych Janě, protože je to vážně koncert pro čtyři ruce (štrúdlík je nejméně dvoumetrovej, tak zaměstnává dva kuchtíky) a je to kuchatně-vánočně-aktuálně příhodné.
Co se samotného recepisu a postupu týká: Když se pekl štrúdl běžně v době padajících jablek, byl postup naprosto stejný. Vánoční a jiné oslavné nohavice se při plnění nandavaly jen do půlky – při zachování množství náplně – druhá půlka se pokapala máslem a zamotalo se. Tím vznikla silnější ochranná vrstva, která díky máslu úúúúžasně lístkovala. A taky to bylo dražší a tučnější 🙂 Dodnes nevim, co mi chutnalo víc. Jenomže to bylo u babičky. Já tažený dělám zřídka a o jeho finální podobě rozhoduju vždycky přesně v momentě posledním. A navíc nikdy není jako babiččin.
Já to video znám, běhá po internetu už dlouho.
Pro Boye ad „náčeňová hadra“.
V dětství jsem často slýchala sousedku vřeštět na nezvedené dcerky: Dom a hned. A umývat náčení.
U nás se zase ze súsedství ozývalo – a bude tady klid, nebo
dostaneš náčeňovú hadrú přes papulu.
Pro a.rena….tedy já zírám, co tu všechno předkládáte….
Tak hadru ne, vždycky hadr…
Náčiní….to jsem slyšela od paní, která předtím bydlela někde u Rýmařova – taky křidýlka = poklička, šufánek = naběračka, játro jsem neslyšela nikdy, a že u nás pracovalo plno Prajzáků…
Jestli ono to nebude tím, że se u nás doma nikdy nemluvilo „po našimu“, babička byla z Pardubic, takže česky. Jasně, že časem se nějaké slovíčko zabydlelo, ale to spíš kluci..
Koukám, že jsem moc nepomohla…
Tak já mám muže od Kroměříža a tam byla poklička vždy skřidla, občas byla okurka oharek, ti Prajzi jsou normální na Hlučínsku – směs polštiny, němčiny a češtiny od dob napoleonských válek je naprosto nesrozumitelná – (Prajzi od Prusové). Na Karvinsku se nechodilo odkud ale skama. A zatímco se někde zpívá (mluví dlouze) tak „ostravaci maji kratky zobak“. A pokud si pamatuji, existuje knížka „O českých nářečích“, tak byste se to dozvěděly(i) přesně.
Syn studoval v Praze, mluví správně česky, ale samozřejmě ty samohlásky má trochu kratší. Paní učitelka mu chtěla dát dvojku, že má sice všechno dobře, ale mluví krátce. Kluk se nedal, a že ona zase dlouhej, modrý voko…atd. Taky vyrukovala s tím, že „vy Ostraváci máte krátký zobáky“… „Ale dlouhé ptáky“ zněla odpověď. Jak já byla ráda, že je klukovi 18, a nemusím do školy!
Nevím, co na to řekla, ale sež*ala mu většinu cukroví, co měl pro spolużáky…
Mě by to odrovnalo. Dostala, oč si řekla. Jestlipak někomu dala dvojku za to, že plzeňsky zpívá, nebo pražsky má jedinou samohlásku. Takový to divný e :Helé, pecém, chce tě něce vekézet…
Náčení, hadra, oharek, skřidélka, žufánek… Kde idu? No přece dom. A s kama su? No přeca z Hradišťa.
…….a eště – dlážka, fjerháňky, marhule,střešně,
gatě, sukňa…….. 🙂
Zrovna dnes bylo „Prostřeno“ z Ostravy a okolí a tam
paní dělala paštiku z játra. Moje sousedka taky původně
z toho kraje říká, že má nemocné játro. Rve mi to uši.
Nemocné játro, dvacet šatů, kdyby jsme, kdyby jste ….NEÉÉ!!! Smutné je, že tyhle zrůdnosti se objevují zcela běžně v tisku ?
Šatů, botů – to jsem slyšela od strýce, ten byl z Ostravy, ale nakolik to spíš souviselo s tím, že jeho žena byla od Brna (Tišnov), si netroufám říct.
Tak náčeňovej jsem netrefila… Říďa jedné školy, kde jsem učila, byla z Ostravska. Mluvila česky dobře, ale jedno jí zůstalo: Kde deš? Tak jsem vždycky odvětila, že du tady, páč kdybych šla jinde, tak mě neuvidí. Tahle hra nám vydržela několik let.
Mám nářečí ráda. A celkem mě mrzí, že upadají. Ale rejpat se musí! Tím rejpáním se to totiž aktivuje. Jen nemám ráda nářečování v oficiální korespondenci, tisku a médiích obecně. Taky by se to snášelo jinak, kdyby ti nedoukové česky uměli a nářeční obraty používali jen ke zvýšení autenticity. Klidně ať komentují jízdu králů po místním, nebo chodské slavnosti bulačinou, ale nesmí vzápětí říct, že tak by jsme to měli dělat…
A perla: Onehdy jsem našla na webu šperk z MOSAZY (nešlo o jeden překlep) a recept na koláč s KOČIČÍMI OČI! Asi s oběmi dvěmi…
BOYE, souhlasím, také to mám tak. Doma mluvím „jak ně zobák narústl“, ale (oficiální) psané slovo je pro mě svaté. Zvláště v tisku. Co dnes plodí novináři, to je smutné. Češtinu mám ráda, nářečí používám a doufám, že i uchovám.
Uchovávej. A donuť i všechny kolem sebe. Se mi zdá, že jazykomilci a ochránci se příliš soustředí jen na sběr říkadel a písniček, ale na záchranu jazyka to prostě nestačí. Musí se mluvit. Já se zařekla, že na svá anglická vnoučata nebudu mluvit jinak, než česky.
A porušila jsem to jen jednou, když se chlapeček zřítil z lanovky a byl v šoku. Anglicky jsem ho vyšetřila, ale utěšování už bylo český.
Cheche, a jde mu to perfektně. Jen popeláři jsou bordeltruck. Jo a ještě hovnocuctruck – to je extra výživný slovo.
U nás se nářečí naštěstí drží – sme všeci z dědiny. Slyší to také vnoučata, domácí běžně používají a pražská – je to kouzelná směsice, protože syn, ač v Praze už 15 let, si řeč drží.