kořenová zelenina
zeleninový bujón
ryby – jakékoliv sladkovodní i mořské
krabí tyčinky
krevetky
petrželka, libeček,
zakysaná smetana
máslo
kurkuma nebo šafrán
Nasekám na drobno šalotku.
Buď koupím jemné proužky zmrazené kořenové zeleniny pod svíčkovou, ne kostičky nebo si nastrouhám nahrubo petržel, mrkev a celer.
Vše do hrnce se zeleninovým bujónem, dávám ten vaničkový, gelový.
Nechám lehce probublat, aby zeleninka změkla a přidám ryby:
kousek tresky, kousek lososa, kousek jakékoliv jiné mořské ryby – čím pestřejší výběr tím lépe. Používám i zavrhované krabí tyčinky. Vše na malé kousky a povařím, je to velmi rychlé.
Pak přidám zelenou petrželku, libeček a dohustím zakysanou smetanou a jen nechám přejít rychlým varem.
Když je vše jak má být měkké, ale nerozvařené, polévku odstavím a vsypu sáček (velký sáček) drobných krevet. Ony se jen tak v té horké polévce rozvoní, ale neztvrdnou a můžu podávat.
Kořením trochou kurkumy nebo šafránu. Pokud je zakysaná smetana jen „lehká“, přidám lžičku másla.
Polévka je rychlá a vynikající, i když s tou českou kapří klasikou nemá nic společného.
Tu si užiju od své švagrové, která jí dělá naprosto úžasně. Vždy ve Vánoční čas nastává výměna polévek: ona zmrazené krabičky s tou z kapřích hlav a vnitřností, já zmrazené krabičky své bílé, skandinávské. K tomu ještě miluje mojí zelňačku, takže krabiček ode mne odchází obvykle víc.
To se vybičuju i k tomu, že v těchto pidiprostorách, co tu mám, uvařím.
Tak třeba bude někoho zajímat.
Recept poslala: Katyp
Tuhle neznám, určitě ji zkusím. Kromě ústřic (tam jsem asi ještě správně chuťově nedozrála, neb mi pořád chutnají jako fujtajksl – dámy prominou – spánek sliz) a chobotnice, u nichž mi vizuálně vadí ty příručky, sním všechno a krevety se nikdy nepřejím. Takže tahle luxus suppe bude určitě výborná.
Co se týká ústřic, tak jeden známý tvrdil, že jsou dva typy lidí – jedni rozhdně ano, druzí rozhodně ne. Já to sice ochutnala, ale citronem pokápnuté rozblemcané kuřecí maso by mi asi chutnalo stejně. Takže já také ne.
Tak já ústřice ano. Jednou jsme pořádali s partou docela movitých přátel večírek ve stylu 20-30. léta. Šla jsem si kvůli tomu vypůjčit kostým do ateliérů, abych byla IN a celý večer se podávalo sherry, šampaňské, výborné bílé víno, kvalitní koňáček a k tomu hromady ústřic a dalších mořských potvůrek. Nezapomenutelný zážitek. Až na to, že cestou domů jsem jaksi potratila kus toho kostýmku a výpůjční smlouva zněla na 1.500,- Kč, když ho nevrátím v pořádku, takže ta luxusní večeře pro mne zase až tak levně nevyšla.
Ježkovy zraky ten telefon si píše co chce?.
Sliz je slanej a u chobotnic vaděj přícucky.
Příručku si asi budu muset přečíst, abych uměla přelstít chytrej telefon.
Jestli máš na mysli automatické dokončování slov mobilem, lze to zrušit v nastaveních klábosnice, jen se k tomu proklikat
No dostala jsem novej tydlifon s androidem, byla jsem zvyklá na starý dobrý Windowsy. Než se s tímhle naučím, halt sem tam budete číst nesmysly ?
Mně to neva, bavím se ráda?
Já pokud pochopím, co tím chtěl básník říci, tak to opravím.
Mě klidně opravuj, hlavně neopravuj Lakysku, to už by nebylo vono ?
Já opravuji důsledně v receptech (pokud mi je pošlete a jsou tam překlepy) v diskusích jen, když to opravdu nedává smysl a nebo pravopiesné chyby.
A těch je hodně hlavně v důsledku používání telefonů a tabletů.
Vezmu to popořadě: Tahle polívka se mi moc líbí. A jak se vyhýbám , seč mi síly stačí, všemu podivně zpracovanému, tak krabí tyčinky jsou u nás doma. Připravuju je jen zastudena, ale co není, může být. Jen na tu polívku bych musela někomu vykrást akvárium. Tolik druhů ryb se u nás nikdá nesešlo a asi hned tak nesejde.
Ústřici jsem ještě v hústech neměla, ale nedovedu si představit, že by chutnala o tolik jinak, než jiní mlžové, kterých už jsem pár syrových polkla. No, hlad to zažene, ale že bych do toho musela vrážet vejplatu…
Pokud jde o chobotnatce, tak na nich nejvíc miluju právě ty „příručky“. V přátelské společnosti jsem schopna si je brát z talířů těch, kdo je nemusí… A v restauracích mě mrzí, že se snažim chovat jak se patří a se slzou v okách sleduju, jak mizí v hlubinách lobby barů…
No, a krevet je vždycky málo… Mořských potvor obecně je vždycky málo, není-li zrovna člověk včas na rybím trhu u moře…
Himbajs, ta polívka musí bejt žůůůžo!!!!!
Když jsem před nějakým časem pobývala s jedním kolegou na delším pracovním pobytu v Lisabonu, chodili jsme na večeře do různých rybích restaurací. On neměl rád krevety a já ty chobotnice. Takže jak to dopadalo? Já plné talíře nebo špízy krevet, on chobotnice přes celý talíře. Vzájemně jsme si nezáviděli a děsně jsme si pochutnali. Přes den nás luxusně živili hostitelé a večer jsme si dávali do nosu sami ?. Jooo, to byly časy….
Poslední zhruba rok, jakmile se začne o tom, kdo se kde přecpal báječným čerstvým „mořem“, vždycky z toho vypadne Lisabon. Začínám o něm vážně uvažovat. Nemusí být ryby furt. Svačit budu klíďo píďo portský…
Lucko, Lisabon je jedno z nejkrásnějších měst, která jsem viděla. Měla jsem to štěstí, že jsme bydleli v historickém centru a každý den jsme vyráželi na průzkumné túry. Je tam neskutečně kostelů, do každého jsme vlezli a všude zapálili svíčku, byl to takový rituál. Projížďka žlutou tramvají v uličkách tak úzkých, že když tudy tramvaj jede, pěší se připlácnou na zeď domu. A pak v neposlední řadě to jídlo! Příjemné je, že restaurace jsou večer zamčené_ dovnitř Tě pustí „naháněč“ a zamkne za Tebou, aby se tam nedostal žádný nevítaný host. A portské! Majitel prodejny, kde jsme ho kupovali, když zjistil, že jsme Češi, si s námi sedl k degustačnímu stolečku a my jsme ochutnávali jeho poklady. Stojí za to tam jet.
Lisabon a Barcelona! Nezapomenutelná města. Pobývala jsem tam také víckrát a milovala jsem právě ty hospůdky, kde se podávaly ryby a mořské potfory. V Barče to byl proslulý rybí trh, ve kterém byly stánky s rybami a u některých občerstvení. Sedělo se tam na vysokých židličkách a hned před vámi se připravovaly ty mňamky. Sklenka skvělého vínka k tomu a báječná nálada zprava i zleva, přátelské pohovory s cizinci i s místními štamgasty…… ach jo!
Souhlasím,krevet není nikdy moc. Jednou za cas (hodne dlouhý) chodím s kamarádkou do running sushi a potom tam vyziram jen ty krevety 🙂
Já nezapomenu také na jednu cestu do Moskvy, kde jsem kromě pracovních povinností navštívila kamarádku, jadernou fyzičku (manžel primář dětské chirurgie, tudíž by se zdálo, že taková rodina „dost za vodou“, bohužel). Vždycky sepsala co potřebuje – punčocháče, svetřík….. a já půl kufru táhla pro ní. Za to jsem byla zvána na večeři, na které kořalka, víno a pivo Žigulovskoje teklo proudem a k tomu „zakusky“ a narvaný stůl. I kdyby neměli co do huby dál, tak tam byl vždy opulentní stůl. No a jednou se nějak zdržela a když jsem přišla s tou taškou věcí, tak se omlouvala, že neměla čas nakoupit a uvařit a manžel má naléhavou operaci tak taky nepřijde a budeme jen my dvě a že tedy jestli jím krevety. No, přisvědčila jsem, že ano a ona vytáhla prádelní hrnec, nalila do něj vodu, přidala bobky, nové koření a sůl. Nechala vařit a odkudsi vylovila krabici jak od vysavače plnou zmrzlých velkých krevet. Neloupaných. Když voda vařila, vrcly jsme to dovnitř, nechaly zrůžovět, vylovily děrovanou naběračkou do plechového lavoru, nahoru přišly 2 kostky másla, které se rozpustilo na horkých krevetkách, vyhrnuly jsme si rukávky, nalily Žigulovskoje a už to jelo. Já se v životě tak krevet nepřežrala jako ten večer. Když pro mne přijel řidič z velvyslanectví v dohodnutou dobu, tak jsem seděla celou cestu na zadním sedadle a škytala.
Toho bych se chtěla dožít – přežrat se krevet. Tady bohužel jiné slovo nejde použít. Když jsi zmínila pokec s místními i cizinci, já jsem jednou čekala v Kodani na letišti 4 hodiny, protože pořád posouvali let. Dala jsem se do řeči s Němkou – ona uměla hodně mizerně anglicky, já stejně tak německy. Bože, co my jsme všechno probraly! Bavily jsme se náramně, ty 4 hodiny jsme prochechtaly. Do dneška na to vzpomínám.
Já zase vzpomínám na 6.12.1989, kdy jsem se s kolegou po skoro ročním pobytu v Číně vracela zpět do Prahy. Do úplně jiné země. Letěli jsme strašně složitě – přes Karáčí do Zurichu a pak do Varšavy a do Prahy. Jenže ve Varšavě jsme měli asi 5 hodin čekačku. V době, kdy bylo na tamním letišti vše (vč. WC, až na jedno) zavřeno. Tak jsme vytáhli vlastní zásoby a jali se konzumovat jakýsi alkohol, pasy připravené na stolku. Okolo liduprázdnou halou procházelo asi 5 mužů s brašnami, zastavili se a zeptali, zda si mohou přisednout, že by si dali s námi, vytáhli své zásoby a už jsme hovořili. Najednou si jeden všiml pasů a zeptal se, zda jsme Češi, když dostal kladnou odpověď, tak nás začali objímat a gratulovat…… my jsme věděli, že se něco stalo, ale žádné detaily. A tohle byli reportéři CNN, takže hned vytáhli dokumentaci a my jsme ty zbývající hodiny strávili u přehledného zpravodajství přímo z center dění „sametovky“. Byl to super zážitek, na který se nezapomíná. Nebyla jsem u toho převratu osobně, zato jsem to měla s největšími detaily.
Jak ta telepatie funguje. My byli se synem na obědě, ale neptejte se mě, jak se ten kvelb jmenoval (kousek od Prahy). Měli tam slávky, ani na jídelníčku je nemají. Měla jsem plnou mísu. Byly na česneku a trošku smetany. Měla jsem potřetí v životě slávky, mňam to bylo neskutečné. Díky, Ježíšku, za ještě opožděný dárek.
Tedy Věrko honem zjisti
kde jsi to byla!
Jihoamerická restaurace El Asador Praha Hrnčíře.
Děkuji, hned, jak bude možné, vyzkouším!
Znám a doporučuju! Byla jsem tam na svatbě kamarádovy dcery. Steaky jedna báseň.
Jinak kdo byste chtěl na mušle, tak na rohu Břehové ve směru do Pařížské ulice je speciální restaurace, kde je opravdu umí!
Jo, máš – li na mysli Les moules , tak varuju. Můj bráška pracuje pro pivovary a denně po Praze 1 kontroluje pivní zařízení ve všech restauracích . Před touhle mě varoval. Všechno, co vydávají za čerstvé, se dováží mražené, kdybych prý viděla zázemí téhle nobl restaurace, zvedl by se mi žaludek. Tož tak.
Aha, no vidíš! Tak to jsem netušila. Já tam nebyla, na to fakt peníze nemám. Ale byli tam známí a moc si prý pochutnali. Ono je to asi o tom, že to zázemí vidí jen ti, co do něj mohou, hosté to nejsou.
No vidíš. Já bych tam sama taky nešla, ale když jsem pracovala pro EU, občas jezdili zahraniční kolegové k nám a tak bylo potřeba jim jejich pohostinnost oplatit. Takže většinou jsem volila Obecní dům nebo Imperial. Kromě dobré kuchyně je tam překrásné prostředí, což je vždycky spolu s českou kuchyni dostalo.
Mají tam hlavně steaky, tak vem s sebou někoho, kdo má rád hovězí ?
Tak to bude ten nejmenší problém ?