Když placičky ze zbytků, tak tady je taky jeden:
vejce,
hladká mouka,
strouhanka
čili ZPO – zbytky po obalování, a pro chuť jsem přidala kousek nastrouhaného uzeného sýra.
Vejce, hladkou mouku ( té nejméně) a strouhanku osolíme, přimícháme strouhaný sýr a zpracujeme na těstíčko. Tvarujeme placičky, které ještě jednou oablíme ve strouhance a smažíme na téměř suché pánvi. Přidáme k nim kečup, čalamádu, kousek masíčka co zbyl a je večeře pro jednu jak namalovaná.
Autorka receptu: Jana Macůrková
Jednou jsem to zkusila – po obalování Nivy mi zbyly drobky, docela dost. A dítko věčně při chuti – nechtěl věřit, že jsem tak skromná, že bych si dala zbytky, ochutnal, a všechno mi to zblajznul. Dal si na to zakysanku. Ani maso k tomu nevyžadoval. Kapie k tomu je přímo vynikající.
U nás děláme něco podobného. Po obalování řízků smíchám zbylou strouhanku, vajíčko, přidám trošku oleje, sůl, pepř a majoránku a osmažím. Říkáme těmto placičkám grizzly.
Také je dělám pod názvem prázdňáky ( rozuměj bez masa)
Tak tyto, po obalování všelijak ochucené, jsem si dávala na kostičky pokrájené do pobifky místo svítku.
Jj, s česnekem a petrtelkou??
A tohle už je vrchol. Žádné obalování nesmí skončit na nule. Jakmile nejsou placičky, něco bylo špatně… Mouku do nich nedávám, ta jde buď do kočičího žrádlíčka, nebo slepicím. Do vajíčka sypeme jen zbylou strouhanku. Vždycky si vzpomenu na můj oblíbený Pohlreichův výrok: „Strouhanka je nejoblíbenější český koření…“
Zpátky k plackám: Někdy vzniknou lité – zbylo dost vajíčka – tak do těch stačí petrtelka, špetička pepře…, ale klidně i jen tak. Liju je ve velikosti jedné lžíce. Jindy jsou hnětené – logicky: málo vajíčka. Ty trošičku něčím vycpávám. Sýrem, troškou cibulky (jarní), nějakou zeleninou, nebo aspoň kořením. (Francizsko, samozřejmě lanýži, ale to tady neprozradíme, že jo?) … A když nejsou k řízkům placičky, tak „Máma zase nezvládla pořádně uvařit!“
Jinak placky ze zbytků se u nás jedí poměrně často. Maso z vývaru, pečené, dušené, zelenina v jakémkoli stádiu úpravy, luštěniny, pohanka… Jako pojivo levný sýr, brambory. Hromada salátu, nějaké to studené mazání (tak nazvala Dorostenka -ještě jako batole – všechny dipy a studené omáčky),při rozežranosti třeba i ta zatra tatarka…
I cizácké návštěvy tím oblbujem, je to tredišinl ček a basta. Jednou, než jsem to stačila zdůraznit, bylo mi řečeno, že je to tredišinl ingliš a bylo vymalováno. Nejspíš to bude i tradisionel fráns a tradicione italijáno… Plackám zdar!
To je super, všechny zbytky se dají zpracovat a často chutnají líp než původní jídlo. Mám dojem, že už tady něco podobného bylo. Zbytky po obalování /ZPO/ dobrý název. Já to od té doby dělám úmyslně, do ZPO dám většinou kousek salámu, uzeného a placky jsou na světě. Jím je dřív, než samotný řízek. Já jsem si včera pochutnala taky na zbytcích. Podařilo se mi brambory víc omastit, tak jsem k nim přidala zbytek knedlíků, hodně pokrájeného pórku a všechno jsem promíchala a ohřála. K tomu čalamádu a měla jsem oběd. 🙂
Tyhle placky taky někdy dělám. Vymetu lednici, zbytky zeleniny a sýra a sní se ještě před obědem.
Já ale dnes upekla s dcerou mísu bramborových placek. Snědla jsem jich moc a moc, zapila jsem je půl litrem studeného mléka a teď jsem tak vhodná jen k ležení a funění. To byla taková dobrota :-).
Mňam! Studené mléko fajn a jestě lepší kyška, nebo kefír. Tos mi nadělala chutě!!
Tak asibude nejepší ležet a tiše funět (někdy i nahlas). Já ležím také, dostala jsem na bolavá záda od poní doktorky nějaké tabletky a jsem po nich jak moucha. as si budu muset zvyknout. Alespoň že ta záda tolik nebolí.
Záda jsou prevít, znám to až moc dobře. Když se zblázní tak mi nejvíc pomáhá ležet, nohy podložit a být v klidu. Synka zase, když bolí, tak mu pomáhá pohyb. Já moc prášky brát nemůžu, ale pomáhalo mi DHC (neplést s THC). Tramal, který tak rádi doktoři předepisují je pěkný dryák a může se stát návykovým.
No nevím … DHC už je slabší opiát a při delším užívání je návykový. Ona veškerá analgetika, když se berou déle, dokážou nadělat v těle paseku. Pak už je to jen o tom, vybrat si menší zlo. (někdo volí THC 😉 )
Byl to jediný lék, který mi dovolil vnímat taky něco jiného než bolest. Záda se spravila, DHC jsem vysadila a ani žádný „absťák“ se nedostavil. A to jsem ho brala tři měsíce 2x denně.
Holky, nevim. Naštěstí jsem nic takovýho nemusela. Tudíž netušim, co je DHC. Ale o THC bych rozhodně uvažovala. Neznám nikoho, komu by to ublížilo, zato vím o mnoha, kterým marjánka pomohla. A letos bylo mojí mámě ouvej, nic nepomáhalo, tak po třiceti letech konečně povolila. Na to ovšem musela dospět moje Prvorozená a přesvědčit babičku. O mně si asi myslela, že se hodlám zmocnit dědictví 🙂 Nikdo ji nenutil to hulit. Nabízeli jsme jídlo, pečivo, kde co. Nakonec v bolestech kejvla na mastičku, tak jsme navařily. Po tejdnu chtěla další. Po mnoha týdnech už zase udrží lžíci i příbor, může se bezbolestně oblíct a nestala se feťákem… Je to těžký s generací, která zavrhla byliny a podlehla kouzlu barevnejch pilulí. (Aby nedošlo k omylu. Nemám nic proti standardním lékům. Ale musej mít smysl.)
Kdybych vzala Tramal, tak byste mne na Bramboračce viděli asi tak za týden. Já na tyhle dryáky raguji až nepřiměřeně.
Ráda věřím, dobrota to musela být a to mléko k tomu, neudělalo to s tebou nic. Bramborové placky, nejlépe pečené na sporáku, ten už nemám, tak jen péct na staré litinové pánvi nasucho a pěkně omastit sádlem a posypat mletým mákem s cukrem …
I naslano jsou bezva. Třeba se špenátem. No, nebo s kachnou, ale to už je spíš naopak – kachna s lokšema…
Ale i jen pomaštěné miluju. A doma bývaly se švestkovýma povidlama.
Jen omaštěné máslem. Vím, že na noc se jíst nemá, ale přiznávám, snědla jsem teď ještě čtyři. Jsou dost těžké do žaludku, takže se v noci otočím na pravý bok a placky zůstanou na levém :-).
Nám dělala babička bramborové placky do veliké kameninové mísy a každou natřela jinou náplní. Mákem,ořechy,tvarohem,povidly,marmeládou a my pak měly(rozuměj se segrou) každou pomatlanou vlastně vším. Mňam
Vždy jsem se snažila, aby pro obalování řízků zbylo dost na placičky. Klidně jsem i jedno vajíčko přidala, bylo-li málo. Moukou jsem šetřila, přidávala pouze strouhanku, placičky byly pak křupavější. I jako vložku do polévky (celestýnské nudle) jsem ze zbytků vyráběla. Někdy jsem do směsi přidala strouhaný sýr, prostě cokoliv, co se dalo zužitkovat.
Úžasný zážitek mám z chalupy z prázdnin s tatínkem: těch 6 km dolů do vsi jezdíval 4x denně autobus – v pondělí a v pátek (v 7.00 dolů s chalupáři, co potřebovali doplnit zásoby po víkendu, v 9.00 zpátky ze vsi do hor, ve 12.15 ze vsi do hor s těmi, co popojeli do další vsi, kde např. bylo železářství, to u nás nebylo, zato u nás byla galanterie, ta zase nebyla v té druhé vsi. Pak ve 13.00 zpět z hor do vsi – to pro ty, co se jim ráno nechtělo vstávat tak si jeli nakoupit to, co zbylo po náletu ranních ptáčat a zpátky už poslední autobus v 17.00 ze vsi nahoru. Ten se obvykle snažili stíhat ti, co např. ráno nejeli na nákupy, ale někam na tůru a nechtělo se jim pak těch 6 km krpálu šlapat pěšky). Auto tehdy měli je ve 3 chalupách – spisovatelé Jiří Marek, Achille Gregor a A.C.Nor. Ostatní proti nim byli chudáci. Hlavně byli „zahledění“ sami do sebe a proto je nějací sousedé moc nezajímali, takže když jsme šlapali pěšky klidně projeli prázdní aniž by se starali. Nojo, honorace. Krom Achille Gregora, ale ten tam autem jezdil jen málo – od jara do podzimu spíš na motorce a v zimě ho na chalupu nikdo nedostal.
A než se jelo na nákupy, vypsal se jídelníček na týden. Poslední den se na něm skvělo: DNES ZBYTKY! Můj tatínek – skvělý kuchař mě naučil vařit, improvizovat, kořenit, využít všeho, co je k dispozici, nic nevyhazovat. Ono tehdy také nebylo co vyhazovat, jídla jsme měli vždy tak akorát.
Nojo, jednou budu psát vzpomínky. To jsem tu dost odbočila, omlouvám se.