Několik syrových makrel
sůl
česnek
bukové hobliny
buková štěpka
Tak dlouho jsem přemlouvala Vlastíka, že si postavíme udírnu, až jsem objevila na internetu domácí udírnu na cca 10 kg masa. Cena velmi přijatelná, takže mám dárek k vánocům.
A už jsme ji vyzkoušeli:
Makrely necháme rozmrazit, pečlivě vyčistíme bříška (bývá tam dost krve a nechané ledviny podle páteře), necháme okapat, nasolíme a podle chuti přidáme drcený česnek.
Ryby necháme přes noc uležet v chladu.
Připravíme udírnu na teplotu asi 40 – 50 st., ryby zavěsíme nebo položíme bříškem dolů, aby vykapala přebytečná voda a tuk při uzení.
Udíme cca 8 – 12 hodin. Kůže musí být v výsledku zlatavá a vůně ňam, ….
Vánoční dárek vyzkoušeli: u Macůrků.
Rok po velkých povodních bylo sucho ale ryb v orlické přehradě kvanta.Nachytali jsme tehdy opavdu hodně.Takže mrazáky plné a začlo se udit.Kapři na tenké podkovy,naložit vyudit.A co s uzenými?Opatrně vytahat kosti šoupnout do skleniček pořadně stlačit a zalít olejem zavíčkovat a sterilovat tak jako pečené maso.Bylo to výborneé jako šproty.Trvanlivost nevím protože jsem spoustu rozdala a hlavně se rychle snědly.
Tvoje makrelky vypadají moc lákavě.Ještě,že není cítit vůně už takhle slintám.
Uzené rybičky, ty já rád, moc rád . . . .
Kdysi jsme dostali spoustu kaprů, tolstolobiků a čert ví jakých rybiček (moc se v nich nevyznám) a to v množství větším než velkém. Vraždilo se, kuchalo a zpracovávalo jak o závod. Štiky a menší kapři šly do mrazáku, ale byli tam i obři a tak nastalo nakládání a následné uzení. Udírna „jela“ asi tři dny. Děti jsem posílala po vsi, aby obdarovávali sousedy. Muž rozvážel vzdálenějším kamarádům a příbuzným. Bylo to úžasné a spousta obdarovaných na to dodnes vzpomíná. Dnes udírna zeje prázdnotou, protože při dnešních cenách ryb. . . . . A pro jednu čudličku se nevyplatí jí roztápět. Třeba jednou se zadaří. Ve stodole v rohu jsou vyrovnané třešňové špalky, ty jsou na uzení ryb nejlepší.
Slintám, a tak si jdu něco k večeři. Asi jogurt :-(.
My máme poblíž sádky, kde ty ceny nejsou tak hrozné a tak jsme se rozhodli si občas tu radost udělat a něco vyudit. Ono se to hlavně nedá koupit už hotové vyuzené, s výjimkou nějakých extra prodejen, ale za extra ceny.
A já jdu z těch uzených candátků udělat pomazánku na chleba, pěkně s cibulí ve větším než malém množství.
A já si jdu udělat topinku a přesvědčovat se, že je to uzená ryba. Ty já můžu furt. Vlastně i neuzený. Hlavně že to žilo ve vodě. (tedy s výjimkou rybničních šneků)
Po revoluci jsem jezdila jednou týdně pracovně do Budějovic. Už nevím přesně kde to bylo, ale na jedné křižovatce stávala pojízdná prodejna s uzenými rybami. Kousek úhoře, kousek kapra a velký kus tolstolobika byl můj pravidelný nákup. Pán, který tam prodával si mě pamatoval a věděl, kdy jezdím, tak mi kolikrát i schoval nějaký lepší kousek.
Sádky taky nemám daleko a každé vánoce si slibujeme, že na jaře dojedeme a zase vyudíme. Jenže skutek – utek . . . .
Na cestě Písek – Budějice po levé straně tak nějak poblíž Netolic? Tomu jsme s bráchou říkali „nejlepší cukrárna“.
Já loni koupila pred albertem kousek uzeného tuňáka a málem jsem se zkácela když mi řekla cenu.Měli to tam ti šizuňkové vtipně bez cenovek.Já vím mohla jsem to odmítnout ale mě ta ryba vrátila vzpomíky na dětství.Tehdy se daly uzené ryby koupit u řezníka nebo v rybárně a byly vynikající.
Rybniční šneci jsou chránění!!!?
Ryb není nikdy dost.Taky je můžu furt.?
Já si je přinesla s rybniční trávou do jezírka. Za rok jsem je mohla nabírat na lopatu, množí se jak veverky :-). A tak každý rok při čištění jezírka je vyberu a odnesu ke kamarádce, která má rybník na zahradě.
Fááááákt? Děti si vždycky nějaké přinesly, chovaly to v plechových neckách na zahradě, stavěly jim biotopy a jak píše Bláhovka: Na podzim jsem pod pohrůžkami krutých tělesných trestů je vždycky nutila odnést jich alespoň kyblík zpátky do rybníka. Dospěly a já se kochala, že mám pokoj. Onehdy je přinesli vnuci. Když jsem minulý týden řekla, že přes zimu pochcípají, nandali je do sklenic a umístili na verandě… Jejich matička (jo, přesně ten harant, který s tím před pětadvaceti lety začal) řvala jak protržená a v nestřeženém nedělním odpoledni je do toho rybníka odvezla autem. To má za to. A budu podporovat vnoučata ve všech přírodovědných akcích. Jen ať si Prvorozená taky užije mrtvých hadů v mrazáku, přezimujících ježků ve sklepě a ochočování krtků…
Ty nespíš?
Já co si pamatuju taky sebrala kdeco a přitáhla to domů.Naši naštěstí nehudrovali.A mě havěť nevadí a tak klucí když byli malí dělali totéž.
Jakákoli havěť mi nevadí, ale nesmí mi zbýt na krku, musí se jí dobře žít a musí mít šanci přirozeně dožít. A když si někdo strčí mrtvého hada do mrazáku, měl by mě informovat 🙂 A mrtvou želvičku, kterou vyzuzal ve zverexu za účelem pitvy, si nesmí schovávat před dovolenou v pračce…
A pokud jde o spánek: Jsem sůva a navíc stižena moribundem – když lehnu, nedejchám. Tak jsem klimbala na židli a při probrání občas něco přečetla či napsala 🙂
A kam tak mohlo to nebohé dítko onu ževličku /to je schválně tak napsáno/ uložit, by neletělo spolu s ní?
Boyenko, smím se zeptat, kde máš své kořeny? Použila jsi totiž slovo, které jsem slyšela ve svém životě jen od jediného člověka – a ten byl odněkud od Boleslavi (už je to hodně dávno, takže pamět už vynechává).
Tož asi tak: Jedni prarodiče pochází z Křivsoudova, což je půl cesty mezi Vlašimí a Humpolcem. Ale táta i všichni jeho sourozenci už se narodili na Starém Městě pražském. Druhá půlka: Babička z Chelčic u Vodňan, dědeček z Žernovic u Prachatic. Máma a její sourozenci se sice narodili v pražských porodnicích, ale žili všichni v domě, který prarodiče postavili tady na Zápraží. Jsem venkovan (žiju v onom domě od narození a z postele na hranici Prahy to mám 352 metrů po cestě kolem popelnic, kolem garáže o pár metrů víc). Pro ty na Šumavě jsme „Pražácí“, pro ty v Praze burani 🙂 Na burana jsem hrdá, na Praze závislá…
A prosím pěkně, jaké bylo ono slovo?
Pokud jde o tu ževličku: O odéru mrtvých želv krásně píše G. Durrell. Dokud to čteš, směješ se. pokud zažiješ, ani s Alzheimrem nezapomeneš. On ji sice chtěl dát původně taky do mrazáku, ale starší bratr oznámil, velmi přesvědčivě, že učiní-li tak, bude bez soudu zabit. A chlapeček nevěděl, kam s ní, aby mu jí za ten týden nezpracovaly kočky. Tak to vymyslel… Výsledek nelze popsat na místě, kde se hovoří apriori o jídle. 🙂 Ani s krunýřkem jsem neměla slitování!
Tvé dítko si – podobně jako onen Pavel – VYZUZALO zmíněnou ževličku. To jsem za svých více než 60 let nikde jinde neslyšela a neviděla.
Potýdenní „aroma souznění“ si neodvažuju ani představit. A co pračka? Nemusela do vyhnanství jakožto … ehm… značně uleželá?
Tak u nás se zuzá a vyzuzává běžně, ale když o tom přemýšlím, určitě nákaza přišla z máminy strany, táta to nepoužívá. Asi to bude spíš středočechismus, než pražismus 🙂
O té pračce ani nemluv! Zůstat musela, ale dalo to dost práce… A bydlet se tu skoro nedalo.
Zajímavé věci se tu člověk dočte,když nahlédne.Pěkné povídání?