Přátelé.
To, že v karanténě mluvíte se svými zvířátky, rostlinami nebo vybavením domácnosti je NORMÁLNÍ.
Kvůli tomu volat nemusíte.
Odbornou pomoc vyhledejte, až když vám začnou odpovídat.
Děkujeme.
Vaši přetížení psychiatři.
A v Německu - věřte nevěřte je jen vaničkový tvaroh . V celofánu není . Tatarka není , pomazánkové není…
🙂
Psi mají radost! jejich páníci jsou s nimi 24 hodin denně a 7 dnů v týdnu.
Kočky začínají přemýšlet o sebevraždě!
Nenpapidlo mi, že potřebuju psyciarta!! S Lakym hovotím normálně – sice mívá jinej názor, ale co – je to chlap! A s kytkama mluví každej zukšenej zarhradník – pochválím, a kvetou jak zběsilé a nepindaj!
Aby ses nedivila! „Hlídám“ kolegyni z práce řasokouli – anžto máme zavřeno a prázdnej barák a ta věc přece jen vyžaduje určitou péči, vzala jsem si to domů. Pravda – kolegyně kytku pojmenovala, je to Doby (skřítek z Harryho Pottera), tak jsem ho tak doma představila. A tuhle koukám, manžel na to mluví 🙂 🙂 🙂 Naštětsí to neodpovídalo.
Škoda, že nejsi břichomluvec… to by se divil, kdyby odpovědělo. ?
To je kouzelné zvířátko, ale prosím, co to je? Pejska ani kočičku už nemáme, ale zato mluvím sama se sebou – a to dost často. Tak nevím, mám volat, nebo ne. 🙂
Je to ksukol. Moje dcera, když jezdila na biologický letní tábor na Běstvinu, tak tam měli pozdrav „Hare ksukol“ a odpověď byla „Ať hárá, ať hárá, ať hárá…..“
Janičko děkuji, takového živočicha neznám a ani jsem o něm nikdy neslyšela. Mrknu do PC ať se něco dozvím. A ať hárá, ať hárá … super odpověď. 🙂
Tady to není vidět, ale na dalších fotkách má strašlivě dlouhý prostředníček na předních tlapkách, těmi vytahuje ze strouchnivělého dřeva larvy hmyzu. A je šílená obludka.
Nooó Jiřinko a kdo ti odpovídá když na sebe mluvíš?
Jestli ty tak bych řekla že ok a když nikdo tak taky ok???
Evičko, sama sobě, sama sobě a zdá se, že to funguje. 🙂
Jiřinko, já občas mluvím s televizí, a světe div se, odpovídá, jen trochu jinak, než bych chtěla ????
Jo, jo, to taky znám, ale snad se to zlepší. 🙂
Gerald Durrell o něm napsal krásnou knížku : Aye – Aye a já
Durrelly mám skoro všechny, ale tuhle neznám, díky.
Jiřinko, k větičce „zato mluvím sama se sebou“ – taky to tak dělám: člověk někdy potřebuje popovídat si s někým inteligentním, vstřícným a citlivým.
No, já když mi opravdu hrabe, tak jdu do lesa a povídám si se stromy. (Ony nic nevykecají, toť jejich výhoda) a říkám tomu soukromá inventura. A když už je moc zle, tak píšu básničky. Naštěstí na ně už hodně dlouho nedošlo.