2 žloutky
2 celá vejce
lžíce másla
1/4 l vývaru
Ve ¼ l studené polévky rozkloktají se dva žloutky a dvě vejce se lžicí másla, vlije se to do malého porcelánového kuthánku a nechá půl hodiny v páře vařiti. Z vařené hmoty vykrajují se malou lžičkou drobné kousky a kladou do vřelé polévky.
zdroj historického článku:
Česká hospodyně 1902, autor neuveden.
Myslím, že by stačilo jedno „S“, ale možná to v roce 1902 psali se dvěma … vaječných sedlin je spousta- někdo dává mlíko,někdo zašlehává smetanu, ale vždycky je to důkladně rozšlehaný a jinak dochucený, (nepletu si to se svítkem, tam je bílkovej sníh a mouka) , já to leju na plech a dávám péct do trouby do dalšího,většího,ve kterém je voda….ale ta tvoje spíš vypadá jak klasický míchaný smažený vejce… Jano, že ty jsi spěchala 😉
Nespěchala. ale vylepšila jsem je trochu ještě tím, že jsem je po vylovení hodila na chvilku na máslo. A ty dvě Ss jsou podle přepisu tuho receptu.
Jano, zastanu se tě: Opravdu se psávalo se dvěma s.
Ale nenechám si nakukat, že vařená sedlina se po setkání s máslem vrátí do tvaru a vizáže málo míchaných vajec.
Urkitě jsi to myslela dobře, ale mělas to radši nechat…ráda bych se koukla na ty kousky..
Ta dvě s jsou OK, hele 🙂
Dotaz:
Ve starších textech (tuším do r. 1953) se objevují tvary jako „ssát“, „ssavec“, „ssuť“ atp. Naznačuje v nich „ss“ zvukomalebnost a odráželo se i ve výslovnosti (a pakliže ne, byl to důvod fonetizace na „sát“ atd.?)? Psalo se „ss“ ještě v nějakých jiných podobných případech (ovšem mimo slova příbuzná)?
Odpověď:
Dvě s nenaznačovala zvukomalebnost, ale byla výsledkem historického vývoje: v praslovanštině mělo sloveso sát podobu sЪsat (mezi dvěma s byl tvrdý jer). Ten zanikl bez náhrady, a proto se vedle sebe ocitla dvě s. Kromě uvedených výrazů se s dvěma ss psal ještě výraz ssednout (vedle sesednout) a odvozeniny ssedávati (vedle sesedávati), ssedlina a výraz ssundati.
no připomnělo mi to německé ostré S, to se pak psalo taky jako zdvojené „ss“ .. já to našla taky, je to jako, že se to sesedne, takže ssedlina i sedlina…. když já si nemůžu pomoct, s těma dvěma to vypadá sstrašně 😀
Od malinka jsem žila se staroslověnským slovníkem. Čestně prohlašuju, že dvě s v kdečem jsou téměř nicotné proti jiným zvěrstvům páchaným na mé nebohé čtenářské duši. Já už chvílema neznala rozdíl mezi bukvou, bukvicí a Buquoyem, který přitáhl mý předky do českých luhů a hájů…
při četbě mám kantorský chotky, vzít pero s červeným inkoustem….Ale zas, když jsou ty knihy z knihovny, tak jen pláču..onehdy jsem málem rozbila rádio, když na některé z těch stanic, tuším Impuls to byl, zazněla věta – A nezůstal kámen na KÁMENI….to mne málem vomejvali….
Mateřský jazyk je moje srdeční záležitost, a tak, když čtu noviny nebo poslouchám naše moderátory v televizi a rozhlasu, srdce mě bolí a krvácí. Takže dvě „s“ u ssedliny mě opravdu nebolí. Jazyk se vyvíjí. Ale vaječnou sedlinu znám jinak a děckám jsem ji dělávala s hráškem.
Pro A.renu – popiš, já dám jako VZK, nebo udělej a pošli. J8 našla tuhle variantu, ale nijak se nebráním jiným. Osobně, na to máslo jsem to dala, protože mi to přišlo takové bez chuti.
choutky, sakra!
Nech bejt, Chotky, nebo Lobkowicze, vyjde to na jedno brdo. kámen na kámeni je dobrej na přeshubsta. Mě onehdá dostali, když intelektuálovali s geniem loci (tohle místo ztratilo genius loci GRRRR!) a vždycky mě dorazí skoloňování Odolena Vody… Nejdál se dostal jeden, kterej pravil, že to bylo v Odolená Vodě…
Jaroslav Žák – Kámen mudrců: 7.p.mn.č. od myš – kromě jiných i myšmama.
Kasslete na ss a welebte Mistra Jana z Husi. Protoże nebejt jeho, budete psát jako w Polsku.
Neboj, už jednají (návrh byl podán) o zrušení jednoho z „i-y“ a nabodeníčka přijdou na řadu hned potom….
K tomu jen jedno – Ať táhnou do prdele!!! Všem ostatním se omlouvám. Jinak jsme na VŠ měli spolužáka tes se jmenoval
Szczotka.
To je úplně normální polské příjmení, takových zde v polském příhraničí máme hodně. (Szkowran, Szarecki, Szczierba…)
Pche! Jedna paní tady jpse jmenovala Ganczarczyková😁 hezky to zní, ale bubě píše
Petr byl pokud si to pamatuji dokonce přímo z Č.Těšína. A jinak – ono někdy stačí mít i krásné české příjmení a z matrik se při hledání rodokmenu dovíš tolik přepisů (pdle toho jak byl matrikář vzdělanej, hluchej nebo dokonce ožralej)
Já byla za svobodna Strašlipková (ano Franta Strašlipka byl předloha pro Haškova Švejka) a s jakými přepisy jsem se za život potkala, no comment.