Foto ilustrační – řízky křenu k zasazení
Nejlepší je sehnat si někde 7 melioračních trubek, nebo lze nahradit trubkami z PVC asi o průměru 8 cm a délce 30 cm.
Trubky zakopat na stojato, nasypat do nich kvalitní zeminu a křen nasadit nad ně. (lze do každé trubky jednu sazenici, klidně odněkud z venku nebo kus koupit a nařízkovat) Ty trubky v podstatě donutí kořeny růst rovně a jsou i dlouhé.
Návod do komentářů připsala Jana Macůrková
Předávám štafetu Haderach a jdu dále odpočívat.
Fakt to funguje???
Takhle se pěstoval nebo pěstuje malínský křen. V takových dlouhých úzkých korytech, aby ho to donutila růst dohloubky a dělat ty dlouhý kořeny. Problém je v tom, že neseženeš ty meliorační trubky, který měly šestiúhelníkový průřez a daly se krásně vedle sebe skládat.
Chá! Křen! Hurá! … Jasně, rostl mi celý život na zahradě, jak to u křenu bývá, naprosto živelně. A byl skvělej a měl grády. Byl vyhlášenej tak, že jsem vždycky věděla, že se poblíž koná zabijačka. Pokaždé se objevil nějaký chlapík s krumpáčem a že prý ho poslali pro křen. No a následně jsem nacházela u dveří bandasky s prdelačkou, tašky se zašpejlovanýma pochoutkama, někdy i kus masa. Plevel se vyplácel. Jenže ouha, zahradu začalo ovládat potomstvo a ve zcestné snaze míti anglický trávník, postupně křen vyhubilo sekačkou (trumpety netuší, že anglický trávník se pěstuje tři sta let).
Před čtrnácti dny jsem na chalupu vzala partu svých uprchlých Ukrajinek, z nichž jedna má sedmnáctiletého synka. Ten vyrostl ve velkoměstě, ale venkovem byl unesen. Pekli jsme kolena a synek byl vyslán pro křen. Chopil se motyky a na sadě kopal, ryl a šťoural až vznikla díra tak hluboká, že nám z opačného konce mávali klokani a Hranická propast se rděla studem. A vedle té díry byla kupa křenu asi půl metru vysoká. Ze samotné rostliny moc neubylo. Tož jsme udělali křen jen tak, vejmrdu, křen se smetanou, křen s řepou. Ke snídani křenovou pomazánku, každá holka si vzala kus domů, jednu sousedku jsme přinutili přehodnotit stravovací plán a tak místo řízků vařila křenovou omáčku, sousedovi jsme dali hrnek strouhaného k buřtům. A ještě toho zbyla taška. Tu jsem odvezla domů, něco je ve sklenici, něco v mrazáku, už bylo hovězí žebro s křenem a ten zbytek vyhnal listy. Tož budu sázet, jakmile přestane lejt. Najdu kout, kam sekačka nezajede a kdyby náhodou, posichruju to jedním kusem v obrovským květináči. Myslim, že jako balkonovka bude jedna A. Přiznávám, na zakopávání trubek nemám sílu ani dost morálního přesvědčení (zdroje materíálu by byly – jako dcera a sestra instalatérů mám neomezený přísun), tož to půjde do země jen tak.
Křenu a křenům zdar!
Nádhera! 😄😆
Lucko, máš ohromný dar slova, nechtěla bys napsat knížku povídek? Ta by se četla na jeden nádech 😀
Povídky od Boye? Úplně by stačily Příhody jedné rodiny – úspěch zaručen! 🤣
Děvče, ty nikdy nezklameš, Božka je jen odvárek – děkuju za ta milá slůvka, co čtu po ránu 🙂
Trvalo to ale stojí to za to💖
Takové krásné čtení.Díky Luci.
a nekřeň se u toho 😀
no jo,jenže malín má speciofickou půdu…ale prubnu to u nás..jen musím sehnat ty křenový řízky…křen tu nikdo nepěstuje a není ani za humnama….