bůček, vepřová hlava
vepřové koleno apod.
vepřové plíce
kousek jater (není třeba moc – bylo by to hořké)
trochu vepřové krve
nové koření,
sůl
pepř
špetka tymiánu
špetka muškátového oříšku
majoránka (vše podle chuti)
(někdo dává i česnek a zázvor)
housky, rohlíky (nebo doma pečená „buchta“ – pekla se při zabíjačkách)
sádlo na vymazání zapékací nádoby
Dáme veškeré maso vařit v málo vodě – mimo jater a krve. Natrháme pečivo a namočíme ho polévkou. co se vařilo maso, jako na karbanátky. Přidáme koření, semleté maso a semletá syrová játra a vepřovou krev. Osolíme a ochutnáme.
Vymažeme sádlem silně pekáč, nebo vyšší plech a naklademe ve vrstvě prejt. Vršek urovnáme namočenou rukou a ještě poklademe sádlem.
Dáme péci, aby byla kůrčička. Je třeba vědět, že vše, krom jater a krve je vařené, tak nepotřebuje prejt moc dlouho péci. Když je třeba trochu potřeme polévkou v průběhu pečení. Podáváme s brambory a kysaným zelím.
Pozn: některá řeznictví, jako u nás v Úžicích vám připraví vše na tzv. zabíjačku. Včetně krve a střívek na jaterničky a jelítka.
Manželův oblíbený recept připravila Jana Macůrková
Nez jsem to docetla do konce, premyslela jsem, kde beres tu krev. Tak uz to vim.
Tohle jsem v zivote nedelala…teda doma.
Zrovinka ve středu jsem dělala světlý, protože v mrazáku stále překážela půlka buchty odminula. S pečivem mi to nechutná, chce to tu domácí buchtu. A játry jsem až tak nešetřila a hořké to není. Jo a černej prejt já raději s kroupama
Já jedině s kroupama! Dělala jsem jednou, dobrý bylo, a pejsem si taky pochutnal – shodil si se sporáku kastrol a nemusela jsem ani umývat…
Jo, ty pesani nahradí jakoukoliv myčku, pokud jim něco chutná. Ten náš taky.
A jak umyje misku, ve které má kus papriky, to bych to mohla vypravovat.
Moje babička (nar. 1897) dělala jedině s buchtou. A tak dobrá jelita (jak jim říkala žemlová), jsem už nikdy nejedla. Buď nejsou dobrá, nebo nejsou vůbec.
Prejt děláme tak dvakrát do roka, část do střívek jako jitrnice a do „tlačenkových“, na spotřebu (jasně že část rozdáme). Ale i zavařuju, je to taková pohotovostní konzerva, hlavně jitrnicový prejt. Dobré jsou k tomu sklenice od Pikoku, jsou rovné a obsah lze krásně vyjmout. Připravujeme z vepřové hlavy (i s ovarem) + játra, část vařená, část syrová.
Koření jen sůl, pepř, česnek, majoránka. Ale co nesmí chybět – hodně cibule na vyškvařeném vnitřním! sádle, škvarečky překrájet. Do jitrnicového prejtu máme raděj rýži, do jelítkového kroupy. Plíce alespoň v našich končinách ke koupi nejsou, ani když řeknu pro psa (klidně bych se s ním podělila) – jsou prý toxické a veterináři je do oběhu nepustí 🙁
Krev lze koupit sušenou v jistých řeznických potřebách, které nesou jméno nějakého pana Herolda.
Když jsem včera hledala vepřovou krev, taky na mě bafla sušená. Byl z obchodu „posolíme“ nebo tak něco. Ještě jsem se dočetla, že na kilo sušené čtyři litry vody… Tak jak je vidět, asi je to poměrně dostupný artikl.
Pokud jde o to, co do jitrnic a jelit: Jitrnice vždycky s buchtou a jelita s kroupama, ale i s buchtou. Rozhodně nikdy s pečivem z krámu. To dělávali sousedi a bylo to poznat. No a rýže do jitrnic je spíš slovenská záležitost. Je to jiné, než jsem zvyklá, nicméně je to dobré. Jen si člověk nesmí naštelovat hubsta na českou jitrnici.
Jednou jsem tu sušenou dostala (nějaký zbyteček) na vyzkoušení. A mohu ti říct, nikdy víc. Naštěstí tu máme těch řeznictví i s jatkama víc, takže není problém.
Kdybych si měla vybrat mezi čerstvou a sušenou krví, tak asi nemusím říkat, která by vyhrála. Ale pokud není jiná možnost, tak bych tu sušenou nezatracovala – jen je potřeba ji správně ochutit a dochutit, hodně tomu pomůže právě vnitřní sádlo, cibule a kvalitní vývar. Navíc dlouho vydrží a je kdykoliv po ruce.
A jak píše níže Sharka – husí a kachní krev – taky jsem marně hledala tu konzervu, krevní tučnice se to jmenovalo tuším – tak ta taky skončila někde v propadlišti dějin 🙂
já bych si dala husí a kachní krev..na cibulce….s troškou kachního nebo husího sádla…
Můžu se zeptat Jiřinky ve statku, kdy budou zabíjet kachny a husy. Já od ní krev měla.