Tentokrát jeden hodně babičkovský:
2 dcl vody,
2 dcl mléka
dětská krupička
špetka soli
lžička cukru
perník na strouhání
cukr moučka
Vodu s mlékem, cukrem a solí uvedeme do varu. Potom přisypáváme za stálého míchání krupičku tak dlouho, až hmota připomíná odpalované těsto. Lžící namočenou do rozpuštěného másla vykrajujeme kousky, pokládáme na talíř. Posypeme strouhaným perníkem a polijeme zbytkem másla.
Autorka receptu: Jana Macůrková
Dobrý nápad. Příští týden tady mám vnoučata. Zrovna připravuji
jídelníček. Tak toto bude jedna z večeří. Nejvíc se jim bude líbit
ten název – Kucmouch, to ještě neslyšely. Jen musím posypat
grankem, nebo skořiccí, perník by asi neprošel. A na zapíjení budu podávat
malinový kokteil.
Asi to bude dobré, ale přiznám se, že bych to nedala.
tatínek nějakému jídlu říkal Kucmoch, musím se přeptat, jestli je to to samé
U nas se rikalo KUCMOCH perniku…
Tak jsem se ptala a u nás škubánky
Taky mám jeden dětský suprababičkovský: Pařenice
Nakrájené natvrdlé rohlíky v talíři přelít horkým mlékem, přidat kousíček másla, pocukrovat, sypat skořicí…
O tom jsem nikdy ani neslyšela…. No, zkoušet to určitě nebudu ?
Dokonce ani Kája Mařík to nedal. A to už je co říct, ten zbodnul všechno. Tedy ona zlá teta to dělala z chleba, s vodou a bez másla…
Nicméně pokud znáš chuť zatraceně drahých Cini minis, tak věz, že je to přesně totéž. Jen do těch „cereálií“ dávají tak třetinu strouhanky z celozrnných rohlíků. Onehdy mi to došlo a až bude čas, hodlám spáchat pokus na vlastních dětech. A jsem ochotna se vsadit, že to nepoznají. A to se vyplatí! 🙂
Kája Mařík, moje srdeční záležitost ! V šesté třídě nám hrdinně češtinářka (mladá a krásná ženská – jinak tělocvikářka) dovolila Káju v hodinách číst . V hluboké totalitě to byl od ní výkon !! Psal se rok 1970… no a Kája miloval „chlébovou polívku“. Co to bylo ? Chleba nalámaný do hlubokého talíře, zálitý mlékem. Jak jednoduché a jak dobré, než mamka přišla z práce a uvařila večeři, v lesovně by jistě dostal něco lepšího :-)))
Já chlebovou polévku vařím. Ale trochu jinak. Nakrájím starší chleba na kostičky, raději bez kůrky, přidám dle chuti kořenovou zeleninu, též na kostky a vařím tak dlouho, až se chléb rozpadne. Ochutit dle zvyklosti – česnek, majoránka, dodat smetanu. To mám recept od maminky. Tak ji vařili za války.
Tak toto jsem nikdy neslyšela, ale co na tom může být špatného, jsem na sladké, zkusím. Jako malá holka jsem třeba měla ráda : trochu namočit krajíc chleba/spíš pokropit studenou vodou/ a posypat mletým cukrem. Někomu se z toho možná dělá zle, ale když mne honí mlsná a nic nemám, tak to můžu i dnes /můj muž se na mne raději ani nedívá, holt neví co je dobré/
No, nedivím se, že ti to chutná. Já si to občas dělám i dneska. Jak sladké moc nejím a dorty už vůbec ne, tak tohle je mňamka – na krajíc chleba máznu máslíčko, pak lehce sypnu třtinový cukr a pak takovou tou pistolí, co se používá např. na creme bruléé (to bude asi hodně blbě napsané), ten cukr zkaramelizuji. Je to moc dobré, zvláště když zbude bílý chleba nebo kvalitní kváskový. Kdo nemá tu pistolku, tak stačí lehce zapéct pod grilem.
Víte co já mám ráda, na chleba máznout máslo, na to nakrájet jahody a poprášit cukrem, tak nám to dělala mamka a já se nemůžu nikdy dočkat, až dozraje prvních pár jahod. Musí se to krájet na prkýnku a rovnou šup do pusy.
Vždyť se jí chleba s marmeládou – džemem, tak proč ne toto? Taky nejsem na sladké, ale zkusím to a další důvod, proč si pořídit pistolku. Pořád s tím váhám…Ale už vím, jak to vymňouknu : děcka se věčně ptají, co bychom chtěli k narozeninám, vánocům, úplně zoufalí, protože my starší už „všechno máme“. Takže pistolku mi nadělí Ježíšek :-)), počkám. A další nápad mám : v Tescomě nebo v Orionu prodávají takové sady na výrobu domácího tvarohového nebo měkkého sýra. Takže mi doma přibydou další hebla, ale mlaďochům se uleví, že mají vyřešeno
Jako dítě jsem toto jídlo milovala. Pro mě obměna – sypat cukrem a kakaem. Dodnes si to jednou za čas udělám. 🙂
Já si namáčela rohlíky v kakau. Tedy já si máčela skoro všechno ve všem. Snad kromě chleba se sádlem. Dodnes je populární historka o tom, jak jsem seděla u slepic a zobala s nima máčený chleba a hlasitě a procítěně jsem vyřvávala ňamňam… no, byl mi rok…
No, já občas odháním vnoučata od misky s psími granulemi. A doma prý ochutnali ty kočičí….
Chleba ve velkém kafaci s meltou ( jste mi připomněla )
Mojí synové když byli malí nejedli maso kromě kuřecích prsou a milovali sladké.My měli třeba svíčkovou a hoši houskové knedlíky se skořicí cukrem a máslem.No a taky to šlo.Za rok jim bude 40 a mají skoro 2m.
Vyvážená strava sem nebo tam.Myslím si že bylo důležité hlavně to že měli spoustu pohybu sportovali a hlavně v té době ještě měli šanci jíst normální potraviny a ne náhražky a éčka.
Tak můj tatínek říkal kucmoch škubánkům. Ty se ale u nás jedly hlavně opečené a osolené. Já jsem je sladké a s mákem nikdy neměla ráda. Dokonce když byly škubánky ve škole, tak jsem prosila kuchařky, ať mi je jenom omastí a necukrují.
Jejda, škubky s mákem, joo, ty zas můžu ?.
Ano, na Moravě to bylo přesně obráceně – Kucmoch nebo Kucmouch jsou bramborový šubánek, a škubánek je krupicový. Manžel, když jsme se poznali tak na mne také koukal divně, když jsem řekla, že k k večeři bude bramborový škubánek.
Něco mi o tom můžeš povídat – syn měl rozštěp zadního měkkého patra.
A bez vanilkového pudinku by asi nepřežil a umřel hladem. Více než 70% jídla, které vůbec dokázal do 6 let, než šel na operaci sníst, byl právě pudink.
A byl tříbarevnej??,?
Kdo? syn nebo pudink? Prosím upřesni svou otázku.
Pugink byl jednobarevný vanilkový, syn je tříbarevnej dodneska…
No jasně že puding ?. Vzpomínáš?
Já ano, když se podíváš pozpátku, tak je tam ode mne kásná tříbarevná bábovka.
Ale tamtu osobu raději nepřivolávej. Lidi, to byla, ale nebudu urážet žádné hospodářské zvířectvo….
Není vlákno – reakce na Věru M.:
Kája Mařík je zakuklená kuchařka! Což v hájovně, tam se vařilo zdravě, chutně, hospodárně, ale to co předváděla paní lesní s Týnou v lesovně, by mělo být trestné. Já si občas šla ke čtení aspoň namazat chleba, abych to přežila bez úhony! Ale mám z těch dob jednu nevyřešenou otázku – co jsou ROZPÍČKY? Nemáte někdo tušení, či snad dokonce vědomí?
Káju čtu vždycky ,když mám hodně blbou a potřebuji rozveselit. To už mám vybrané jen konkrétní pasáže, které mě vždycky dostanou.
Někde mám recept, vyhrabu. Kdysi dávno vyšel v MF, asi čtení na léto. Jdu hledat.
A pošli ho i mně. Rozpíčky mi nc neříkají, ale ráda vyzkouším.
Mně to ale připomnělo jeden moravský recept manželovy babičky.
A už jsem si ho napsala a musím vyrobit (upéct) Nechte se překvapit.
Recept už je dole.
No vida, než dopíšu Katy, už se to tu začíná hemžit. Tak doufám, že recept bude v souladu s tím, co K. napsala…
Abychom pak neměli přerozpíčkováno a nemuseli se hádat, kde že je ta maříkovská pravda.
Holky, užívejte si, já jdu vařit a fotit SEGEDÍN. Ještě máte tak půl hoďky na to si vybrat, jestli s knedlema, noky a nebo jen tak s chlebem (rozhodující velitelky tu totiž nejsou, jejich synovec je pozval do cukrárny).
Samozřejmě se 6, jinak to ani neberu. A koukej to vyfotit.
No, co já vím, rozpíčky jsou takové bochánky, pečené na horké plotně nebo v troubě zasucha, podávají se k zeleninovým jídlům, jsou z hladké mouky, s droždím, vykynuté těsto se zpracuje na placky nebo bochánky a pak se peče. Hlavně tuším, že je to jídlo někde z Jižních Čech……….
Maminka pocházela ze Lnář a tam to teta dělávala.
Katy, ty jsi perla! To je vono! Chachá, jen co se naši vrátí ze Šumavy, tak to své chytré mámě nandám! To bude po padesáti letech radosti… Zeměpisně to těm Brdům odpovídá a tvarem a způsobem přípravy to zcela koresponduje s literárními poznatky. Máš u mě pivo 🙂
Tak a včil mudruj – mrkni na recept níže.
Patrně nejspolehlivější recept od Marie Šlapetové z knihy Kája Mařík, skutečnost, nebo legenda? Takže opisuji:
Zaděláme tužší těsto z 35 dkg hladké mouky, 10 dkg tuku, 1 žloutku s troškou soli a kváskem z 8 lžic mléka, 2 kostek cukru a 2 dkg droždí. Těsto dobře vypracujeme a vyválíme 8 kulatých placek, pokud možno stejných. Na polovinu z nich natřeme povidla vylepšená trochou skořice a vanilkového cukru, okraje potřeme bílkem – to proto, aby se nám ty zbylé placky dobře přilepily na ty naplněné. Okraje pevně přitiskneme, aby se nám rozpíčky při pečení neotevřely. Necháme chvíli kynout, povrch potřeme vejcem a pečeme do červena, během pečení žár zmírníme. Chutnají báječně, jsou levné – vždyť je pekla maminka hajná – a křupají jako oříšky. (Za sebe a rodinu můžu potvrdit, dělala jsem je). 🙂
Domudrováno: To, co popsala Katy je totéž a přikusovali to k zelenině, kdežto hajná je plnila povidly. Řekla bych, že historicky je to základ pro přikusování buchet k polívkám… Holky, díky!
…A to pivo máš u mě taky – piješ-li ho, samozřejmě 🙂
No jasně že piju! Však jsem z Jarošova (Léta tam stál, stát bude dál…)
Chi! Úplně první písnička mého čtvrtého dítěte byla OKÓÓÓ JAOŠOÁÁÁ… 🙂
Hledím na něj z kuchyně. Inspirativní, že?
Ani nevím, že taková knížka existuje. Poptám se v antikvariátu
No vida, konečně se to pořádně rozjíždí! Hrňte to sem všemi směry!
já bych mimo receptů brala i vzorky na ochutnávání :o)
Ježíšmarjá, já tak velkej mrazák nemám. Mně stačí, když pošlete recepty s fotkama.
na co mrazit…..to se rovnou sní