4 porce kuřecího masa
150 g malých cibulí
4 stroužky česneku
100 g oliv
6 ks rajčat
300 g žampionů
200 ml bílého vína
2 lžíce másla
bazalka (sušená)
majoránka
oregano
pepř
200 ml bujónu
1 lžíce rajčatového protlaku
sůl
Kuře osolíme, opepříme a zprudka opečeme na rozehřátém oleji.
Vložíme ho do pekáčku, mírně podlijeme bujónem a vínem a v předehřáté troubě zvolna dusíme pod pokličkou přibližně 30 minut; podle potřeby občas podléváme bujónem.
Potom přidáme plátky česneku, na másle opečené žampiony, oloupaná nakrájená rajčata, cibulky, vypeckované nakrájené olivy, nadrobno nakrájené bylinky a rajčatový protlak.
Dusíme dalších 30 minut doměkka.
Pozn: neměla jsem čerstvá rajčata, tak jsem použila malá, sterilovaná.
Ačkoliv nemám ráda olivy, dala jsem hrst oliv plněných mandlemi, což bylo jediné navíc oproti receptu. V receptu bylo podávat s opečenými bramborami, já zvolila rýži. Bylo to dobré. Porce masa – kuřecí prsa jsou pod omáčkou vlevo nahoře.
Jana
kde je koňak? Chybí ti tam koňak..Francouzský kuře potřebuje koňak 😀
V receptu není, nevím, proč bych ho tam měla dávat.
V originál receptu je – a nejsou tam cibulky 🙂 Ale i tak to určitě bylo dobrý.
a to jsem vynechala raky..ale těch by ,mi bylo líto je tam dávat….
máš recept upravenej…
Tak to bych se hádala. Ale …. já mám tenhle recept ne ve francouzské kuchařce, ale v italské – tomu odpovídá i to bílé vínoi, a bazalka.
Takže francouzskej recept na italskej způsob, protože jinak platí, že to je tradiční francouzský pokrm. Skládá se z rozčtvrceného kuřete orestovaného na oleji a podávaného s omáčkou z rajčat, žampionů, oliv, česneku, bílého vína a koňaku. V původní verzi recept obsahoval také račí maso, to se však vzhledem k obtížné dostupnosti zpravidla vynechává. Legenda spojuje vznik tohoto jídla s bitvou u Marenga, k níž došlo 14. června 1800. Napoleon Bonaparte údajně uspořádal hostinu na počest vítězství, ale vojenská kuchyně byla vyprázdněna dlouhým tažením a kuchař musel improvizovat: rozsekal kuřata šavlí, přidal k nim zeleninu a houby, které vojáci nasbírali v okolí, a říční raky, porce nastavil množstvím chleba. Napoleon si tento prostý pokrm oblíbil, protože mu připomínal vítěznou bitvu. Tato historka je ale dodatečným reklamním výmyslem, proti její autenticitě svědčí například to, že v polovině června nejsou v severní Itálii k dispozici zralá rajčata. (Wikipedie)
Bezva nápad, s těmi olivami,… až na to, že u nás plněné olivy, zvlášť ty s mandlemi, projevují pozoruhodnou tendenci vysublimovat i za normálního tlaku a teploty :-).
Na můj vkus je tam hodně moc bylinek, které se tlučou – majoránka, oregano, bazalka ….. do toho protlak, který já vůbec nemusím.
Ale někomu to chutnat může, to zase jo.
Když tu píšete o těch racích – nejvíce raků pohromadě jsem viděla kdysi ( tuším, že to bylo ten rok, co jsem se vdávala na zámku v Holešově – 1978) – v zámecké zahradě je nádrž ve tvaru Neptunova trojzubce. Ta nádrž byla z důvodu čištění vypuštěna a na dně bylo snad 500 velkých raků. Vím, jen, že byli odchytáni a někam přemístěni, ale kam, to netuším. A jednou po povodni tady na Sázavě zůstala v louži na břehu uvězněná raččí holka s obrovským chuchvalcm vajíček. Tak jsme ji vypustitli zpátky do řeky.