1 -2 dýně (červené Hokaidó)
lžíce másla
2 lžíce hladké mouky
majoránka,
česnek,
pepř
sůl.
Dýně oloupeme (mladou loupat nemusíme, slupka se úplně rozvaří), zbavíme jader a nakrájíme na kousky. Vaříme tak dlouho, až je měkká a dá se rozmixovat. Pokud máme, lze do polévky přidat kousek slaninky nebo kousek uzeného masa. Přecedíme tolik vývaru, aby byla přiměřeně hustá, krémová, přidáme majoránku, česnek, pepř a sůl.
Z hladké muky y másla připravíme světlou jíšku, kterou polévku zahustíme.
Podáváme s krutony nebo na kostičky opečenou houskou.
Můžeme vylepšit smetanou. Tato polévka je velice sytá a chuťově je hodně podobná polévce hráškové.
Pozn: protože té rozmixované hmoty bývá docela hodně, lze ji zasterilovat asi 15 minut na zimu.
Autorka receptu: Jana Macůrková
Dýňovou polévku nezahušťuji, protože když se rozmickuje, je dost hustá sama o sobě. Kořením jen trochou strouhaného zázvoru a libečkem. No jasně, solí taky?. A do talíře kopeček zakysanky.
Dýňovou polévku neeeeeeee. Nemám dýni ráda, nechutná mi, nic mi to neříká. Jedla jsem jí jednou jako kompot, ani to mě neoslovilo. Dýni tak max. vydlabat a dát do ní svíčku.
Kompot se nedělá z hokkaidó, ta je trochu jiná. Vynikající je takhle – http://www.ceskatelevize.cz/porady/10614805433-herbar/7081-recepty/2931-pecena-dyne-plnena-mletym-masem/ – ale já nedělám jednu velkou, páč se to blbě porcuje, ale plním ty malé, takže má maždý svou. Dýně převezme chuť té náplně a je to opravdu dobré.
Nojo, v druzích dýní se fakt nevyznám, protože jí nemusím. Ale tohle vypadá zajímavě. Je to totiž podobné té plněné cuketě. Akorát já to mleté dávám syrové, peču ho až v troubě s tou cuketou.
Tak já pěstuji Hokaidó, máslovou, oříškovou, muškátovou, špagetovou, patizon, cuketu a Adélu – to je odrůda Goliáš,největší měla 65 kg. A z té dělám kompot. Mám recept po tetě a tenhle kompot mi vždycky chutnal
Jenže na cuketě je rozprostřené – tady ho nacpeš dovnitř, nepropeklo by se.
Díky díky za tento recept!! Kdysi „pro ženy“ tam byl vámi vložen a kdo mohl vědět, že vaše příspěvky zmizí??? Totální sprosťárna! Po tomhle jsem opravdu pásla. To nachystám rodině jako překvápko ?. To samé bylo na zeťakovy narozeniny. Každý měl svůj chléb maličký i s pokličkou, rozpečený v troubě a kdo nezná Petřkovické „chlebové hrnce“, tak o hodně přišel. Navíc ten guláš dovnitř se nám tenkrát opravdu povedl!!! Takže tentokrát to budou hokajdíčka. Pal to hrom , co to bude stát, když sklepa ani zahrady nemaje ?. Děcka mají dobrou paměť na výjimečne zážitky a doufám, věřím, že to budou později také tak provozovat. Nyní je chceme hostit a inspirovat, takže super recepty!
Jeee, to jste mohla napsat, poslala bych vám to hned!
Haderach, díky za odkaz. Mám z něj opravdu radost, kuchařky Herbáře mám, ale toto je bezva. Netušila jsem, že je to na internetu. No, mohlo mne to napadnout. Docela jsem to sledovala, bohužel už pokračování nebude.
Já z tykvovitých akorát melouna (čím víc tím líp )a pak cuketu-na mnoho způsobů. Ta bude dnes smažená neb jsem právě spálila hovězí maso na úhel! Chtěla jsem uvařit křenovou omáčku s hovězím a zatím mám v bytě smrad na padnutí a zuřím. Na sebe. Jak jinak. Do Pihele tmavýho! Říkám si, je chladnější počasí dá se sníst i něco s pořádnou omáčkou a knedlíkem. Když jsou vedra na omáčky není chuť. To jsem zvědavá jak dlouho budu větrat ten pušinec. Fuj.?
Jak se Ti to proboha povedlo?????
Jinak křenovou omáčku miluju, já jsem omáčkový tvor, takže jakoukoliv….. A křenová je vynikající k uzenému hovězímu jazyku.
S tím spáleným masem jsi mi připomněla jak jednou nás kolega pozval na večeři. Prý bude uzené žebro, zelíčko, bramborový knedlíček….. hmmm. Přišli jsme, v bytě smrad, kolega otevřel s kýblem, hadry a saponáty, čistil celý byt. Jak vařil ta žebra, tak usnul, voda se vyvařila, na dně kastrolu zbyly ohořelé škvarky a všude na všem byl povlak tuku. Pak musel vymalovat, očistit všechen nábytek a co bylo volně postavené – týden práce!
No já dopadla kapku líp.Nic ne hořelo. Povedlo se mi to tak,že jsem byla na balkoně a v ložnici a ten smrad přišel až už bylo pozdě.
Omáčka bude jindy.
Je mi jedno, jak se tykev jmenuje, mám je ráda všechny a nevybavuje se mi úprava, kterou bych zavrhla. A polífky mi obzvláště vyhovují. Stejně jako Devětapadesátka je nezahušťuju a koření dávám podle nálady. Někdy to chutná jako česká, jindy jako indická. No, jednou chutnala jako „zkvašenej lenochod“ – tak pravil synek – a ta zas chutnala slepicím. Nejni každej den posvícení.
Hokaidó někdy používám na zahuštění „svíčkové“ a hrozně mi chutná pečená s kuřetem: Kusy velké asi jako půl buřtu ke konci pečení vložím ke kuřeti do výpeku. Za tepla i za studena je to vynikající. Občas to dám i k jinému masu, ale s kurem je to fakt nej.