zelená rajčata
cukr
citron
Nezralá zelená rajčata překrájíme, rozvaříme a propasírujeme přes cedník. Získanou dřeň dále vaříme, až se zhruba čtvrtina odpaří. Pak přidáme cukr (asi 300 g na 1 kg hmoty). citronovou šťávu podle chuti nebo trošku kyseliny citronové a ještě dobře provaříme. Horké plníme
do skleniček, zavíčkujeme a obrátíme na alespoň 10 minut dnem vzhůru, nebo sterilujeme 20 min. při 85°.
Poslala Fialka
Já si teda jendu skelničku přisvojím, až půjdu okolo a Fialka se nebude dívat. Ne, že bych byla líná udělat, ale není ta hlavní surovina. Zkusím se pozeptat u gěch šťastnějších .
tohle jsem si jednou přivezla ze Španěl…pak vzala ke Karol…stačila jsem ochutnat..ona tu sklínku dala na posezení… 😉
jak nemusím k masu sladké,tohle by mi sedlo ke kuřeti nebo ke krůtě
To jsem ještě nikdy nejedla a ani neměla odvahu zkusit. Hm, kde vzít vzůreček? Rajčata nám už pomalu končí.
Maminka dělá každoročně marmeládu z červených rajčat, prej vynikající. Mě to nejde dohromady rajčata naslako, tak jsem nikdy ani nekoštla.
Když jsem byla malá, trávily jsme se sestřenicí vždycky celé léto s dědou a babičkou na chatě. Chata byla na kraji lesa a měla malou zahrádku, takže babička si vždycky dala pár rajčat a nějaké bylinky, na víc nebylo místo. V kilometr vzdálené vesnici byl klasickej venkovskej obchůdek, kam chodila i pošta, a chleba se musel objednávat. Ovoce a zeleninu nevedli, na vsi měl každej svoje. No – a když vypukla na samosběr hluchá doba mezi třešněmi a letními jablky, babička nám sypala rajčata krupicovým cukrem místo ovoce. A chutnalo nám to…
Jééé, vidíš, na to už jsem zapomněla! Miluju chleba s máslem a rajčatama. Posolenej. Ale babička nám ho někdy cukrovala a fakt to bylo dobrý. Ale dobrejch pětačtyřicet let jsem to nejedla.
Ze zelenejch rajčat budu letos dělat čatní. Včera jsem to slíbila. Kamarád letos, ve svých šestašedesáti, poprvé zasadil rajčata. A podle rčení o nejblbějším sedlákovi a největších bramborách neví, co s nima. Jednak jsem mu poradila, kam má vozit přebytky, že mu ráda uvařim kafé a jednak jsem mu slíbila zpracovat ta, která nedozrajou…
Na marmelády nás moc neužije. Dvakrát za rok palačinky a linecký o Vánocích hravě pokreje šest skleniček z toho, co se letos nasušilo a popadalo na zahrádce.
Z červených rajčat se dělá marmeláda stejným způsobem – rozvařit propasírovat, svařit nahusto, přidat cukr a trochu okyselit a ještě provařit. Protlak se akorát musí déle redukovat, protože zralá rajčata jsou mnohem šťavnatější než zelená.
Marmeláda z červených rajčat prý chutí připomíná meruňkovou. Ale jak chutná z těch zelených? Dá se to k něčemu přirovnat? Už jsem na podobný recept párkrát narazila, ale nikdy jsem neměla odvahu …
Nevím, k čemu ji připodobnit, ale švagrová tvrdí, že jí trochu připomíná fíky.
Nikdy jsem marmeládu ze zelených rajčat nejedla, ale taky mě napadly fíky, když jsem přemýšlela jakou by to mohlo mít chuť. Fíkovou jsme si dávali k dobrým sýrům a bylo to skvělé. A jinak rajčata s cukrem dávala babička i nám. Když jsem to řekla manželovi, tak se jen otřepal, neznal to, ale nám to chutnalo. Pravda ale je, že od té doby jsem to nezkusila. Nějak už jsem spíš na ty slané chutě.
A určitě chutná dobře . Určitě líp , než moje první čalamáda , kterou jsem jako mladé tele zavařila – a dost sklenic – ale všechno bylo hořké a musela jsem to s lítostí vyhodit . Moudré hlavy z okolí mi tvrdily , že rajčata musela být hořká . No a já nezkoušela všechna .
Ta čalamáda vypadala luxusně , já se dmula pýchou , jen se nedala jist 😭
Věrko, v životě jsem nejedla hořké rajče a že jsem jich už snědla opravdu hodně. Nevím, z čeho jsi tu čalamádu dělala, já dělávám okurky, papriky a cibuli, když jsem měla, dávala jsem zelená rajčata. (No dneska už přidávám ledacos). Osobně bych si tipla na hořké okurky 🤔
Ze zelených rajčat. Ta obsahují solanin, což je v čistém stavu bílá krystalická látka silně hořké chuti a špatně rozpustná ve vodě. Zelená rajčata hořká být mohou. A kyselé nebo hořké plody se často tvoří, protože rostlina roste ve špatných podmínkách.
Dík Boženko, je na čase to konečně vyzkoušet a nebát se, rajčat je letos dost 🙂
Vzpomněli jste meruňkovou – švestky, když jsou uvnitř žluté až do oranžova máti oloupala a zavařila ve vlastní šťávě. Jednou z toho byla i mamreláda – hódně podobná té meruňkové a buchta s těma oloupaný a šůfestkama byla mňammňam.
Hodně dávno tomu jsem měla ohromnou úrodu rajčat. Zasela jsem semínka do pařeniště (no byla jsem hodně mladá a nezkušená), ale než trošičku narostly sazeničky, měli na tržnici velké sazenice, tak jsem nakoupila a v pařeništi vytrhala. Po čase vzklíčila další semínka a jen tak pro zajímavost jsem je nechala. Na záhonech tyčková, v pařeništi keříčková. Než skončila sezona, nosila jsem úrodu v kyblíkách. Před avizovaným mrazem jsem vše otrhala a bylo co jíst celou zimu. Tenkrát se na malé vesnici rajčata nedala koupit ani v létě, natož v zimě. Škoda že jsem neměla recept na Bláhovčin kečup. Dělala jsem protlak, a zkusila jsem i marmeládu- prostě rozvařená zahuštěná rajčata se smíchala s cukrem. Děti měly boule za ušima. Doma mi rajčátka dozrávala až do Vánoc. Ze zelených něco dělat mne nenapadlo.
Jojo… latifundií nemaje, už můžu jen vzpomínat.😎
Moje babička si cukrovala plátky rajčat moučkovým cukrem. Měla to ráda. Já jako dítě, které nemělo rádo sladké , jsem jen zírala. Ale její tvarohové koláčky jsem milovala. Dělala vždy tři druhy koláčků. Náplň tvarohová, ořechová a maková. Každý kolaček měl dle náplně příslušný tvar a zdobení.
A těsto bylo vždy nádherně vykynuté.
Děkuji za vzpomínky.
Že se zelená rajčata dávají do čalamád,to jsem věděla,i dělala,ale o marmeládě slyším poprvé.Kdepak,člověk se učí celý život,děkuji….