Původní divoké moravské ovoce, odpradávna sbírané a pěstované, s většími plody, tvaru připomínající malou hruštičku nebo jablíčko, velké 3 – 5 cm.
Plody jsou ceněné i jako lék (žaludeční potíže, průjmy), obsahují mnoho vitamínů (B2, A, C), minerálů a dalších prospěšných látek.
Použít se dají po odležení v čerstvém stavu, na sušení, zavařování, na výrobu likérů a pálenky. Plody se sbírají začátkem až v polovině září, ve vyšších polohách až v říjnu, pro využítí plodů musí plody po opadnutí několik dní odležet (musí tzv. zhniličkovatět), až poté se můžou použít na jídlo i zpracování.
Dřevo tohoho stromu je zřejmě nejtvrdší mezi domácícmi druhy i cizími, u nás pěstovanými. Má krásnou barvu i kresbu, využívá se hlavně ve stolářství (intarzie atd.) nebo na výrobu pevných dřevěných nástrojů. Za totality stromy z krajiny skoro vymizely…
Džem uvařil Milan Paleta, talířek je Renaty … a hádejte. Teda – Renata nehádá!
Mě napadá mišpule.
Že by oskeruše?
Předběhla jsi mně – taky myslím na oskeruši.
Jasně oskeruše.
Jasně, to je ten strom, co jsem vždycky chtěla, ale nezasadila, protože když mi bylo pětadvacet, nedovedla jsem si představit, že až za dvacet let začnu sklízet. Teď už si ho nezasadim, neb tak nějak se nedočkám. Nejspíš. Kdybych tehdá nebyla mladá a blbá, mohla jsem si letos taky udělat marmeládu. A když jsme museli zlikvidovat jednu velkou jabloň, navrhla jsem své bytné (dceři), aby TO zasadila. A hádejte! No jasně, řekla, že nejni přece mimoň, když to začne plodit, až bude stará. Aaaach joooo…
Asi bys sadila zbytečně. V Česku je tato dřevina vzácná a vyskytuje se v Českém středohoří a na jihovýchodě Moravy.
Ve vsi rostly dvě. Jedna na dvoře statku, ta chcípla, když začali s rekonstukcí a jednu sundal buldozer při socialistickým parcelování. V přírodě jsem jí asi nikdy neviděla.
My jsme oskorušu sadili v roce 1997 jako asi pětiletý stromek z květináče. Dnes má asi patnáct metrů do výšky a plodit začala asi před patnácti lety. Většinou si to posbírají súsedi do kvasu. Když jsem z toho vařila džem, silně mi připomínal hrušková povidla, a tak se s tím už nemažu a vařím hrušky.
Ano, jak už odtajnila Renata, je to oskeruše.
A pokud měl někdo pocit, že dnes nebyl recept, byla to tahle hádanka. Dávala jsem ji včera, protože jsem dnes byla off.
Neuhádla bych
Moraváci z ní rádi pálí oskerušovici a jsou na ní patřičně hrdí…
Za mě – taky nic moc. Rozdáváme je.