Téma: připlave Martin na bílé žábě?
Protože nevím, jak u vás, ale u nás má pršet…
Asi umím jen lakomý žáby. 🤣
Já ji použila jen jednou - místo mascarpone - dalo se, ale do sladkého raději ten mascar. Hele, ta žabka…
Velká gratulace !!! Moc krásně vyvedené numérko - a vzhůru do dalších receptíkŮ a tím pádem i komentářů 👍
Jani, gratuluji, zasloužíš si to. 🥂
My měli záchod na dvoře, až do roku až do roku 1960, pak jsme se přestěhovali do novostavby. Nejhorší to…
Helo, určitě není potřeba se za cokoli omlouvat. Já a se mnou určitě všechny ostatní si ani neumíme představit, jakou…
Zasloužená petapadesátka.Gratuluju
To mi taky hodně vadí. Ta mrtvá ruka.
Jani,velká gratulace. A vzhůru do další tisícovky, desetitisícovky, pětapadesátitisícovky... Každá párkrát oslavíme pětatřicátiny a bude to dřív, než se nadějeme.…
Já se omlouvám, že zas pozdě. Věděla jsem, že se to blíží, ale podcenila jsem ukecanost. Ono to hodně poposkočilo…
Panečku, otevřu stránky a říkám si: týjo, pětapadesát tisíc příspěvků, to už je slušnej pokec. No nenapadlo by me, že…
Jani, velka gratulace. Krasne cislo.
To je numéro , taky to bylo první , co mě napadlo . A je ve správných rukou 🍀
Tak to je teda číslo! Je možné, že jsme tak ukecané? Jani, hezky ses trefila, blahopřeju!
"Dobrý den" s úsměvem má opravdu sílu. S pokladními v obchodě se snažíme dle okolností i o nějaký žertík, aby…
Představa ušlechtilého jinocha, an přískoky na bílém obojživelníku blíží se k nuzákovi by, pln soucitu a kardiální dobroty, obdařil jej půlí pláště…
Haderko, ty jsi zvíře!
🐸🤣🤣🤣
Na první pohled jsem myslela, že je to axolotl… 😂 Na druhý to není o moc lepší. Chudák Martin. No, u nás asi připlave, šplouchne ho na náměstí Morava, třeba i s tou bílou žabou. Od té doby, co jsme přestali půjčovat šimla Bodyho, nemají ani pořádnou bílou hajtru. A má taky pršet, takže nové víno bude svěcené dvojnásobně.
Axolotl to není, ale je to akvarijní žáda, v přírodě nežije. A je roztomile šeredná. 🤣
dráček-axolotl,má hřívu 😀 ale jo,jde to na první pohled splést…na tomhl eteda Martin nedorazil..k nám asi na praseti..takovém tom,co se rádo válí v bahně….
Teda ta žaba je mimořádně nehezká. 😲
Nemám ráda žáby. Malé, velké, jakkoliv barevné či vzácné. Pavouci, můry ani hadi mě nevadí. Mojí předchůdkyni v práci nosili technici pavouky a bavili se jejím ječením. Já pavouka chytla do rukou a vynesla jsem ho ven, Chvíli jim trvalo než zavřeli pusu.
Ale žába? Do dnes muž vypráví, jak jsme kopali na zahradě a já se trefila do žáby. Vypadala jako hrouda. Asi po třetím kopnutí se obrátila. Já prý vydala skřek, vyskočila jsem půl metru do vzduchu, tam „zůstala“ pár vteřin viset a neustále jsem ječela. Následovalo odhození motyčky k sousedům a úprk.
Takže Martin třeba na koloběžce, jen ne na žábě.
😀
Nojo, já zas levituju, když potkám pavouka.
Tak to já chytám hysterák, ječím jak Viktorka u splavu a do ruky beru jakejkoliv sprej na hmyz, případně i lopatu – co je zrovna po ruce… mám to tak od dětství, ale nic jinýho mi nevadí
Podej si ruce se synkem (tím, co znáš). Ve tři ráno tahal vysavač na pavouka o velikosti špendlíkové hlavičky. Druhý syn ho chtěl umlátit hadicí, protože ho vzbudil.
Chápu je oba! 🤣
Ja se přidávám – jen nelevituju, ale začnu se klepat a prcham zvracet. Po baráku mám rozmístěné spreje a když není poblíž muž a musím to nedejboze zlikvidovat, stojí me to krom půlky spreje velký nervy. Jo, vzor arachnofobika, to jsem já.
Mně hmyzí havěť nevadí. Jen mám problém ji usmrtit. A chlupatí i nechlupatí tvorové taky ne.
Ještě loni jsme měli na chalupě mezi kamením ropuchu tak obrovskou, že její exkrementy byly velikosti kočičích, a kočka i pes ji obcházeli obloukem. Po večerech jsme ji chodili pozorovat. Zimu už nepřežila, ale určitě umřela stářím. U nás byla tak 9 – 10 let a mohla to být ta, kterou vnučka jako malá zachránila (vymotala ji z maskáčové sítě jako malou žabku). Doba by tomu odpovídala.
Mě žáby nevadí.V létě jsme byly s Pavlou na louce u rybníka.Je tam pár laviček a stůl.Pes běhal okolo a Pavla čučela do mobilu..Já koutkem oka postřehla pohyb v trávě.A za chvíli zase.Šla jsem se podívat a ona krásná rosnička.
Vymotala jsem jí z trávy a přinesla na stůl
.Ona se pootočila nosem k Pavle a hups přez stůl přistála ji na hrudi.Jako smaragdová brož.
Ten řev musel být slyšet na kilometry.
Ještě teď se tomu směju.
🤣
Žába mi nevadí, ale z toho překvapení by mě asi kleplo.
Asi i tady bude pršet ale předpovídají sníh i na Šumavě.Tak ten z okna uvidím.
Mè se líbí když dávné pranostiky vyjdou.
A Martin na bílém koni bývá docela často.Pravda poslední dobou veze vodu ale to ochlazení je většinou patrné.
U nás předpovídají taky samý déšť, asi tedy dorazí spíš žába než kůň.
Sníh ve městě vnímám spíš negativně. Buď je všude špinavá břečka, v opačném případě většinou dopravní kolaps. Ovšem teď už nejsem „prduch“, ale pouze „duch“, takže když se mi to venku nezamlouvá, nelezu tam.
Ta žabka je tak ošklivá, až je krásná. Mi snad nevadí žádní tvorečkové, ale cvrčci na mechovém dortu mě dostali. A podotýkám že ne marcipánoví, ale opravdoví. No pravda, ochutnala jsem, ale radostí jsem z toho neskákala. A to jsem dnes ráno v rádiu slyšela reklamu na cvrčky s česnekem (prý lepší než brambůrky, no nevím, dost pochybuju) a v čokoládě. Jen teď doufám, že to neslyšely i moje děti, protože ty jsou na blbosti jak dělané (po manželovi, samozřejmě).
Brrr, tak to bych nedala.
U nás blbě mží, takový ani déšť 🙄. Za mě si Martin ten sníh může schovat na 23.prosince a 31. zase může i se sněhem odcválat. Jakožto denní řidič sníh nemusím.
Naprosto s Tebou souhlasím. Večer 23.12. ať začne padat a 2.1. už po něm není ani stopa.
Bílá poetická krajina je hezká z okna, ale když to musíš uklízet, aby ses dostala z domu a ještě v tom jezdit, ztrácí to na půvabu.
teda v nížině souhlasím…tak ybych ráda měla zasněženo..ono by to i přírodě prospělo..mít bílou peřinku…
Přesně! Mám to jako vy. Na sníh se ráda podívám v televizi nebo na fotce.
K nám dnes dopoledne přicválal (Nissanem) náš kamarád Martin s bednou letošního nového vína. Bohužel si ho dnes nevychutnám, páč za chvíli mizím na sraz po… x letech po skončení střední školy. V roce 2020 nám to toho hodil vidle covid, tak na to došlo až teď. Nás (kupodivu) slibovaný déšť minul a myslím, že už ani nedorazí. Za mraky prosvěcuje slunko a je docela příjemně.
Začnu žábama. 100m za zahradou mám rybník. Ze dvou stram mi zahradu lemují potoky. Během roku při sečení čučím do do trávy a vyhazuju žáby za plot. Nechci je poranit nebo zabít.Druhý den jsou zpět. Kdyby aspoň lezly po posečeném. Kamarádí se mnou ropuchy i skokani.
Loni na Martina u nás napadl poprašek sněhu, letos mrholí.Dnes jsem narychlo zryl zahrádku na dvoře. Za mokré vlasy mi byla odměnou sv,martinská husička k obědu. I když za tu cenu by musela být ze zlata.
Za plotem je louka a žáby padají do celoročně neposečení , půlmetrové trávy jako do peřin.
Jo, ceny husí jsou v rozporu s dobrými mravy. Já se na ní letos chystala. Táta zjara předělával vodu a kanalizaci v jednom hospodářství na Šumavě, já mu podávala sikovky a fitinky, a protože to bylo u kamarádů, tak jen za cenu materiálu. Jenže oni, že ne. Tak jsme řekli, že si vezmeme na podzim jednu husu, když mají dvorek plný. Domluveno, ujednáno. V červnu přiletěl jestřáb a bylo vymalováno. Ani oni dneska husu neměli. Jako vždycky jsem tedy koupila kachnu. A byla? Nene. Dětičky buď odjely do severních krajů českých, nebo tráví čas s partou dobrovolníků. Měla jsem v lednici dvouporcový kus krocana, tak jsem ho upekla a pozvala kamaráda, jehož dítko taky tráví čas s dobrovolníky a mým dítkem. Svatomartinská krůta. Dobrá byla. Salát z poslední okurky ze skleníku od souseda. A víno bylo staré. A děti ať si trhnou. (Jasně, kachna bude zítra.)
Tady Martin nedorazil ani na koni, ani na žábě, podle radarů to vypadá, že si osedlal lenochoda. 🙂 K těm žabám – nevadí mi, naopak, mám je ráda a přenosila jsem jich v rukách snad stovky. Ale jednou jsem v lese na houbách narazila na ropuchu jak rozšmajdanou bačkoru, asi stejné monstrum, o jakém píše Adélka. Prohlížela jsem si ji, ona mě pozorovala zlatýma očima a pojednou otevřela nesmírně širokou tlamu a udělala na mě „Kvák.“ Nevím, jestli mi sdělovala, že je zakletý princ a loudila políbení, ale odvahu k němu jsem nenašla. Moje chyba, třeba jsem dnes mohla bydlet v krásném zámku. Nebo taky ne a po tom polibku by se mi udělala akorát ošklivá vyrážka. 🙂 Je to už mnoho let, takže jestli ji nikdo nevysvobodil, asi už se taky odebrala ke svým ropuším předkům.
Praha je dnes tak pro ty žáby, celý odpoledne lilo.
Neteř má synka Martínka – napsala jsem jim, že mu mohli dát aspoň houpacího koně, ale prý ne – tak nepřijeli..
U nás byla kačena – přišla na ni kamarádka a pochvalovala si. Bodejť ne, trápila jsem ji 5 hodin v troubě a jen se rozpadala. Každému polovic, trošku červeného zelí a brknedlík tak na ozdobu.
Já si dala rizoto a byla jsem víc, než spokojená..
U nás žádný Martin není, jen posvícení, ale jsme tento víkend sami dva, tak to nijak neprožíváme . K obědu byl boršč, ale aby se neřeklo, upekla jsem ořechové rohlíčky. A dneska budou knedlíky plněné uzeným a už vlastní zelí.
Tak ten boršč bych si dala. Po přečtení toho slova nastala exploze Pavlovova reflexu. A na husu jsme pozvaní dnes k sousedům, já mám zamísené na svatomartinský ořechový závin. Na plechu ho ohnu do podkovy a bude. 😉 Po včerejším bezvadném srazu se mi moc nechce motat rohlíčky.
No jasně, bude jeden velký rohlík! 👍