„Déšť z keřů smývá nánosy špíny,
úlevu cítí, náhle jsou lehčí.
Lampa si zpívá zbavena viny,
radostě svítí náladou lepší.“
Bude pršet (tedy doufejme), tak si udělejte mísu chlebíčků a zavzpomínejte, co jste rádi dělali jako děti, když pršelo…
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Asi umím jen lakomý žáby. 🤣
Já ji použila jen jednou - místo mascarpone - dalo se, ale do sladkého raději ten mascar. Hele, ta žabka…
Velká gratulace !!! Moc krásně vyvedené numérko - a vzhůru do dalších receptíkŮ a tím pádem i komentářů 👍
Jani, gratuluji, zasloužíš si to. 🥂
My měli záchod na dvoře, až do roku až do roku 1960, pak jsme se přestěhovali do novostavby. Nejhorší to…
Helo, určitě není potřeba se za cokoli omlouvat. Já a se mnou určitě všechny ostatní si ani neumíme představit, jakou…
Zasloužená petapadesátka.Gratuluju
To mi taky hodně vadí. Ta mrtvá ruka.
Jani,velká gratulace. A vzhůru do další tisícovky, desetitisícovky, pětapadesátitisícovky... Každá párkrát oslavíme pětatřicátiny a bude to dřív, než se nadějeme.…
Já se omlouvám, že zas pozdě. Věděla jsem, že se to blíží, ale podcenila jsem ukecanost. Ono to hodně poposkočilo…
Panečku, otevřu stránky a říkám si: týjo, pětapadesát tisíc příspěvků, to už je slušnej pokec. No nenapadlo by me, že…
Jani, velka gratulace. Krasne cislo.
To je numéro , taky to bylo první , co mě napadlo . A je ve správných rukou 🍀
Tak to je teda číslo! Je možné, že jsme tak ukecané? Jani, hezky ses trefila, blahopřeju!
"Dobrý den" s úsměvem má opravdu sílu. S pokladními v obchodě se snažíme dle okolností i o nějaký žertík, aby…
Jedu ráno do Jenštejna, takže obvyklý páteční příděl už dnes.
Totéž co dnes – kniha, nebo ruční práce. Kniha byvala častěji. Mimochodem, žabka má hezký slunečník ☔👍
Já taky četla a četla a pomáhala mamce v kuchyni . A lituju , že jsem více nepomáhala babičkám . To jsem teda měla !!! Dělala jsem holičství – kadeřnictví dědečkovi , on to miloval
Dnes stejně jako kdysi – pokud to jde, zalezu s knížkou a kýblem dobrého čaje.
Taky kniha a sociální sítě,mimochodem ta žába je kouzelná…
🙂
když u nás pršelo,zavrtala jsem se k medvědovi a králíkovi na gauči do deky, a četla si..toulala jsem se po hvězdách nebo po prérii,šermovala s mušketýry,lovila s Kopčemem a Veverčákem mamuty, utíkala jsme si do svého světa a vypila k tomu litry černého čaje s citronem..a jestli bude pršet o víkendu,ta upeču kuře, postarám se o svého lukostřelce a přečtu si další příběh samozvaného exorcisty Jakuba Vandrovce…
žabka je zámecká paní ..to ten deštník s kopretinami…ale nelíbat, takhle jí to sluší 😀
Měla jsem snahu přispět svojí troškou do komentářů, leč příspěvek se neobjevil a ztratil se někde v mezihvězdném prostoru. A podruhé mi to odmítá vzít, že už jsem totožný příspěvek jednou odesílala. Inu, o nic moc až tak nepřijdete. 🙂
Přeju všem hezký den.
a tady už prší..jen nevim, kde v robotě vezmu medvěda a králíka a gauč…
Koniáš hlásí návrat.
No, taky kniha – ale když jsme bývali v létě na chatě, kde nebyla elektřina a už se třeba stmívalo nebo bylo tak zamračeno, že číst se nedalo, poslouchali jsme rádio. Hajaju, četbu na pokračování a tak. Ráda na to vzpomínám.
je to trochu mimo, ale s tím rádiem jsem si vzpoměla jak jsem se vždycky v neděli po obědě tumlovala s nádobím, abych stihla pohádku ve 13,00h. To jsem milovala i to čtení a různé dramatizace víc než v televizi
Že jo?
Včera při pohledu z okna,směrem k Boubinu na Šumavě, do slunečného hodně
větrného dne,jsem si říkala ať už zaprší!
Ten výhled byl zahalen do žlutého oparu z pylu z řepkový polí.
Jinak mè čekají barvičky ,pastelky …
Vycházky se psem i v dešti.Mam ráda vůni deštěm osvěženého lesa a tam mám pár metrů.Všechno je zelené a jaro se vrátilo.
… a četla a četla. To když jsem byla sama. Jinak, když se nás sešlo víc děcek, hráli jsme člověče a mastili karty. V seně dělali bunkry a blbiny. To ale babička neměla ráda (to když jsem byla u ní a dědečka na prázdninách). S dědou jsem chodila střílet. Byl myslivec a měl udělanou střelnici. Jó, to byly časy! Pohádky z rádia mi patří k nedělnímu odpoledni, to jsem taky milovala.
Jinak u nás chvilku „pršelo“, takže je jen mazlavo na povrchu a po centimetru hloubky sucho.
U nás sprchlo teprve před chvílí a krásně se pročistil vzduch.
Jinak jsem se už od dětství nikdy nenudila. Ruční práce a knížky vyplnily každý volný čas, když se nedalo běhat venku, lézt po stromech a dělat různé skopičiny. V okolí samí kluci, nad malou holkou nos neohrnovali. Stejně jako Šárku, i mne zajímaly knížky plné dobrodružství (starší bratr měl zásobu).
Rádio u nás hrávalo celý den – nedělní odpolední pohádka, večer Hajaja, různé dramatizace. Často se večer držela „černá hodinka“. Svítila jen nějaká kontrolka na rádiu, na zdi probleskoval plamínek prasklým tálem na kamnech…. Televizi rodiče koupili když už jsem byla větší.
Teď už čas vyplňuji převážně čtením 🤷♀️