Káva má být černá jako peklo, silná jako smrt a sladká jako láska. – turecké přísloví
Káva má být černá jako noc, hořká jako zrada a vonět jak roztoužená milenka
Příprava kávy v džezvě
Není káva jako káva a návodů na tu nejsprávnější přípravu kávy je stejně jako receptů na kterékoliv jídlo.
Káva by měla být méně pražená (světlejší) a velmi jemně mletá, nejlépe těsně před přípravou.
Do džezvy nalejeme studenou vodu a nasypeme kávu a cukr a dáme vařit. Správně by měla být džezva zahrabána v pískovém loži, ale nám musí stačit plotýnka sporáku.
Nebo na dno džezvy nasypeme cukr, necháme zkaramelizovat, zalejeme studenou vodou, nasypeme kávu a vaříme. V okamžiku, kdy obsah v džezvě vzkypí, odstavíme z ohně a klepnutím lžičkou o džezvu shodíme pěnu, toto opakujeme ještě dvakrát. Kávu z džezvy naléváme do šálků včetně lógru.
Dávkování kávy i cukru je podle vaší chuti. Kávy se dává lžička a půl na šálek. Tato káva se vaří s cukrem, pokud pijete kávu bez cukru, dejte si jej jen trošku a ti co pijí kávu sladkou jako cecek, nechť si dosladí.
Nápad a inspirace: Lakysa
Realizace: Vlastik Macůrek
Pamatuji,že mí rodiče kupovali Columbia a doma umleli před uvařením vody.Náramná vůně.Já se přiznám že nejsem „fajnšmekr “ Turka nerada.Mám ráda kávu rozpustnou.Nejraději Velvet.A mléko.Jak říkám žádný fajnšmekr.
Nakonec mléko mám ráda i do silného černého čaje.☕
Tu Columbii si pamatuji také – od tchána, v zeleném obalu.
Tak ta přirovnání jsou krásná. Tureckou kávu mám moc ráda, nejlépe bez cukru, bez mléka.
Nejsem fajnšmekryně, ale mám ráda dobrý kafe. To, co tím nazývám, přivádí baristy a kafemilce zřejmě k záchvatům. Jo, piju českýho turka a nemíchám ho (ani neprotřepávám), nesladim, nemlíkuju. Oba shora uvedené popisy kávy jsou krásné, ztotožňuju se s tím druhým. Tureckou kávu jsem kdysi vařívala v kamarádově příruční hospodě a díky Janině receptu už vím, proč měl místo plotýnky pískoviště. Tímto se dotyčnému omlouvám, léta jsem byla přesvědčená, že se jedná o lempla, který si není schopen koupit vařič za pár stovek… Milovala jsem kávu z jednoho bistra u Západního nádraží v Budapešti: Jejich feketekávé nás stavěla na nohy při příjezdu na koncerty a zkracovala čekání při odjezdech. A nejveselejší kafe jsem pila s Italy při MS v cyklistice, kdy jsem jim v uniformě zdravotníka pomáhala fandit tomu jejich a pak je křísila a otírala jim slzy a nudle, když to dopadlo jen na stříbro… Na jejich památku si občas dám ristretto. Rozpustnou nepovažuju za kávu, ale klidně to vypiju… Já jsem prostě čajařka.
Feketekávé v Maďarsku, bosanska kafa v Bosně a Hercegovicně, domača kafa všude jinde na Balkáně. Když jsme si ji objednali v Černé Hoře na Sutomore v srbochorvatštině, tak nám jejich číšník nosil to nejlepší, co tam měli. A když zjistil, že umíme číst tu jejich cyrilici (je to hodně podobné azbuce), tak byl náš a ostatních rekreantů si skoro nevšímal.
No však to povídám.Mě dokonce stačí Caro hlavně že je s mlékem.
Já vím že rozpustné kafe s kávou nemá nic moc společného.Já si kávu nějak neumím vychutnat.
Což o to, Caro i ostatní cikorky, to jsou prostě nápoje. Mám doma zásobu, protože na „kávičku“ k babičce chodí vnoučata už třetí generaci. A i já je piju ráda. Nejraději Meltu, protože: Kdo chce svěží býti, musí meltu píti!
I tu rozpustilou doma mám. Jednak pro návštěvy a v létě z ní dělám ledové frappé, když jsem líná.
A vezmeme-li to zpětně, z čeho jsme si asi měli v minulosti vypěstovat kávovou kulturu a chutě? Ze Standardu z malýho, nebo většího pytlíku? Nebo při troše štěstí ze zmíněné Columbie. (když náhodou došlo na bony, tak v Tuzexu mělo vždycky přednost slušné kakao a čaj)
Já za svého působení v Albánii (v roce p.ř.n.l. 1985) jsem tam chodívala do hotelového baru na pidipidikafíčka, připravovaná v džezvě a pak přelitá do šálečků. Jeden lok to byl! Sladké, hořké….. vynikající.
Jak jsme zvyklí na velký hrnek, tak jsem si jich dala 5 najednou a málem skončila na velvyslanectví u doktora.
Tak zle mi dlouho nebylo.
Kafíčko!!!! Jejej, a to jsem byla dlouho proti…a teď! Ten druhý způsob ….a ukecal by mě každý, kdo by mi takové kafíčko uvařil.
Ale ani na čaj jsem nezanevřela….
já jsem studovala nějaký čas v Damašku a tam dělají kávu trošku jinak. Dají vařit vodu v džezvě a až když se voda vaří, tak přidají kávu. Džezva se musí hned sundat z plynu, protože to hodně zapění, ale pak se na plyn vrátí nechá se 1 min provařit a pak se nalévá do šálku. Logr zůstane na dně dževzy a vy máte v koflíčku (jinak se ty jejich mrňavé hrníčky nazvat nedají) pouze kávu. Sladí si každý sám podle chuti. Kávu používají vždy arabicu s přimíchaným kardamonem… jé úplně se mi připomnělo jak voní 🙂