Byl jeden malý kousek lesa na okraji vesnice Malovidy, kde rostly houby v tak velikém množství a různých druhů, že jsme mu začali říkat „Začarovaný les“.
Posílám dvě fotografie – na první je tzv. čarovný kruh – kdy houby rostou v kruhu. Je to v důsledku vypadávání výtrusů z okraje klobouku houby v předchozím roce.
Na druhé forografii jsou miniaturní houby patrně ze skupiny kyjovek, byl jimi obrostlý celý pařez.
V přítmí lesa působil tento pařez až strašidelně.
Ukázku toho, že nejen jedlé houby jsou krásné posílá: Vlastimil Macůrek
Ta bílá houbička je krásnorůžek lepkavý, rod kropilkotvaré.
Jak tohle víte,nechápu,klobouk dolů……….
My tomu říkáme kuřátka ?, povětšinou jsou houbičky sytě žluté, bílé jsem ještě neviděla. Les zkrátka čaruje ?
Kuřátka žlutá (Ramaria flava) jsou prostě kuřátka, jmenují se tak a jsou jedlá. Tyhle potvory bych nejedla – ale máš pravdum, jsou hodně podobná, a i krásnorůžky bývají většinou zbarvené od žluté po oranžovou, ale vyskytuzjí se i bílé.
Tak nevím, nejsem zase takový znalec, gůglila jsem, i teta Wiki uvádí, že se tomu říká kuřátka. Ale víš co, ve finále je to uuuuplně fuk. Zkrátka je to kouzlo přírody a vo to tu de, ne?
Tak tohle krásnorůžek není ani omylem, až mi Vlastik pošle, jak se to jmenuje, tak dopíšu.
Na fotce tak vypadá, ale nehádám se. 🙂
Takže je to dřevnatka parohatá, krásnorůžek je oranžový.
Ne vždycky, to je právě to 🙂 Krásnorůžek se vznačuje jasně oranžovými, žlutými nebo občas bíle zbarvenými plodnicemi. Ale máš pravdu – tohle bude spíš parožnatka. Na fotce se to nepozná, ale tyhle houbičky lepkavě nevypadají 🙂
Myslím, že ten název „Začarovaný les“ je na místě a ne jen ten pařez, ale i ten kruh hub působí dost tajuplně.
Jano, koukám, že jsme si užívaly podobně. To zas bylo jednou krásně, viď?
Na konci jsme s Vlastikem seděli na pařezu, pozorovali jsme babí léta, hmouřili oči do sluníčka a na okraji lesa jsme lesu poděkovali za letošní úrodu, v košíku toho rovněž moc nemaje….
Taky jsem se od jednoho moudrého pána naučil děkovat lesu. Za jeho dary ,za jeho tajemnou krásu.
Žil, byl v Ratajích jeden moudrý pán, převozník… a já mu vděčím za hrozně moc, za to, že mne naučil se v přírodě pohybovat, že mne ji naučil pozorovat a hlavně, že mne ji naučil milovat…
A není to pohádka, i když to stejně krásně začíná
Já měla na Šumavě strejdu. Byl to pěkný vejlupek, ale my dva jsme si sedli. A když jsme vlezli do lesa, stal se z něj někdo jiný. Plný pokory, studnice lesní moudrosti. Někdy jsme jen tak mlčeli na pařezu a jednou povídá: Voni furt nechápou, že nepotřebuju chodit do kostela…
no já mám s lesem teď jinou zkušenost, museli jsme nechat pokácet celý les, protože nám ho sežral kůrovec, takže každou volnou chvíli jsme v lese a dřeme a dřeme a to nás čeká ještě na jaře sázení , 5000 stromků bude určitě málo .
Tady je kůrovec také, ale naštěstí ne tak moc. Jen jsem se dozvěděla, že už se přeorientoval i na listnaté stromy a tak kluci byli včera likvidovat asi 10 – 15 cm silné jasany. No, alespoň bude čím topit.
To dělá to sucho, stromy jsou oslabené. My jsme zjara prošli všechno a stromy byly zdravé a najednou na konci prázdnin došel hajný, že je to
v háji. Kácí i všichni okolo.
Auvajs. Les je drina, jak maloktera jina. Jeste dneska me boli ruce i zada, kdyz si vzpomenu na slavne brigady. Drzte se.