500 g polohrubá mouka
1/4 l mléko
sůl
citronová kůra
35 g droží
75 g cukr moučka
2 ks žloutek
125 g máslo
Z droždí, trochy cukru, mléka a mouky připravíme kvásek. Utřeme máslo, zbylý cukr a žloutky. K tomu přidáme vykynutý kvásek a ostatní suroviny. Těsto necháme kynout asi 2 – 3 hodiny.
Vykynuté těsto rozdělíme na 3 – 4 bochánky, každý rozválíme do tvaru a velikosti frgálu. Okraje frgálu se pokusíme nechat trochu vyšší, aby nevytékala náplň. Frgál potřeme náplní a ozdobíme mandlemi, rozinkami podle fantazie. Nakonec frgál můžeme posypat drobenkou (polohrubá mouka, moučkový cukr, máslo v poměru 2:2:1). Necháme ještě chvíli dokynout a okraje potřeme tukem – třeba máslem. Valašské frgále pečeme ve vyhřáté troubě cca 20 minut.
Náplně.
Maková: asi 200g máku spaříme v mléku s cukrem. Dosladíme moučkovým cukrem a zahustíme drcenými piškoty.
Tvarohová: Na jeden a půl frgálu smícháme 2 – 3 lžíce cukru, vanilkový cukr a asi 50 g másla. Přidáme 2 tvarohy (kostky) a 2 žloutky, popř. rozředíme trochou mléka.
Povidlová: Smícháme asi 200g povidel, 1 vrchovatou lžíci moučkového cukru a asi 1 lžíci rumu, v případě, že jsou povidla moc hustá i víc.
Dneska pekla: Jana Macůrková
Dobré ránko. Frgál vypadá velmi jedle. Chtěla bych to zkusit.
Ale ještě se zeptám – těsto se při kynutí už nepřemíchává?
Já jsem ho jednou „shodila“, ale to dělám u každého kynutého těsta.
Haha, zrovna dnes jsem snídala frgály dovezené ze soukromého pekařství z Rožnova. S hruškovými povidly, sypané perníkem a pokapané rozpuštěným máslem s rumem. Všechny frgály, které jsme tam kupovali, voněly rumem, vanilkou, perníkem… Ještě že mám zásobu ?
Já moc na sladké nejsem. Ale hrušková povidla, perník, vanilka, rum, rozpuštěné máslo……. jejda, já bych to brala (B nahrazuje Ž).
Už se docela těším na to, až budu v Mostě zpracovávat úrodu hrušek ze zahrady kamaráda. On bydlí 12 km od mého bytu a vlastně to byl jeden z důvodů mého rozhodnutí vybírat nový domov právě tam. Velmi mi pomohl v krušných dobách, žije po smrti manželky sám, takže ve dvou se to lépe táhne, ale každý ve svém! Hrušková povidla mám moc ráda, někde na ně mám založený recept od své babičky a vždy byla vynikající.
Budu tam mít rajčata, papriky, fazolky, cuketu, hrášek, jahody, jsou tam maliny, dosadím rybíz a angrešt. Jsou tam jabloně, hrušeň, nedaleko jsou mirabelky, špendlíky, zelené blumy, meruňka nepřežila, budeme sázet novou. Dám si tam rakytník, spoustu máty, bylinek………. jak já budu šťastná!
Katyp, moc Ti to přeju, taky jsem se těšila z Prahy ven. Zahrada je zahrada, je to sice spousta práce, ale hlavně radost. Jo, a frgály jsou fakt těžce jedlý. Hooodně tenoučký těsto a dost náplně. Jen na rozdíl od těch Janiných jsou zásadně jednodruhové. V té pekárně v Rožnově žádné kombinované nedělají, takže jsme jich nakoupili hafo, abychom měli od každé chuti. Mňam ?
Záleží na tom, jak kde, já si kupovala na Valachách právě ty vícedruhové a recept mám také na vícedruhové. Jen nedávám mandle, ale pkud zdobím, tak jako tady tvarohem, nebo kousky vláčnější drobenky (dám víc másla aje jako linecké těsto, dá se tvarovat i vykrajovat z ní šablonky a ty položit na povidla nebo mák.
No jasnĕ, však jsem psala, že ty „naše“ jsou z Beskyd 🙂
Než jsem přišla o chalupu, starala jsem se tam o zahradu – 5.000 m2, spousty keřů, květin……. ale taky šílené sekání trávy, údržba živého plotu kolem celé zahrady. Tak to mi tady chybět nebude. Tady je zahrada malá – ta „okrasná“, kterou má momentálně v dost bídném stavu. Užitková část je větší a bude tam hodně věcí, které v kuchyni využiju. A bylinkovou zahrádku plánuji i na lodžii. Krom toho, že tam budou kočky mít luxusní výběh tak tam bude spousta bylinek a kytiček, kočkovzdorných.
Ještě k náplním jak je dělám zase já (a jsem zvědafson, co na to Boye?):
Tvaroh míchám napůl s mascarpone, náplň je jemnější. Přidávám cukr moučku, citronovou kůru a žloutek. Do povidel dávám citronovou šťávu a kůru a rum, pokud je třeba,zahustím strouhaným perníkem. Mák vařím v mléce se svitkem skořice a pár hřebíčky (to pak vylovim, to je jasný). Přidám cukr moučku a citronovou kůru. Zahušťovat není třeba, svařím do akurátní konzistence. A šplouchnu kapku rumu (fakt nejsem alkoholik ?). Pokud dělám jablečnou náplň, rozkrájím jablíčka na kousky, smíchám s citronovou šťávou, dám pod ně kousek másla, osladim, přihodím svitek skořice, pár hřebíčků (poté zase lovim). Svařím, rozšťouchám žďuchadlem na brambory tak, aby zůstaly kousky jablek. Pokud by náplň byla řídká, lze přidat lžičku škrobu nebo lépe vanil pudinku rozmíchaného v trošce vody (a zavařit, to je jasný). Nu, vot vsjo.
Tak zvědafsonová: Mascarpone v podstatě nepoužívám, protože koupím-li, bývá v nestřežených okamžicích sežráno. Nicméně do buchet mám nejraději „sprostý “ tvaroh. To není porno, ale staročeština. Prostě tvaroh doma zcezený z kravího mlíka. Což ovšem není tak často. Já se snažim i alobalový tvaroh trochu vyždímat a přidám trochu smetany. Jinak přídavky přesně jako ty, do všech náplní. Jsou-li řídká jablka, dostávají trošku sladké strouhanky s přídavkem mletých ořechů. To smíchané rozvonim na suché pánvi. A taky mám ráda, když jsou jablek kousky… 🙂 Citr kůra a rum je základ.
A letos (asi před 14ti dny jsem se rozhodla, že investuju do ceylonské skořice – už vím kde; a ještě jeden -velmi mírný- jakoby sen: mexická vanilka, nevíte kde?)
Ještě: Mám pocit, že do frgálů jsem ještě nedozrála. Od jednoho trhovce, Valacha pravého, občas za velmi přívětivý peníz dostávám prémiové. Tož zůstávám u kynutých koláčů středočeského typu. Prostě se neodvážím nazvat to, co upeču, frgálem. Oucta k tradici a mistrovství krajovému mi brání. Asi stejně, jako hořický trubičky. Nějakou rouru člověk spáchá, ale hořickou…
No, abych se Ti přiznala, to mascarpone byla náhoda, protože jsem mĕla málo tvarohu, tak jsem ho nastavila, zachutnalo a příštĕ už to bylo cílené. A teď se přiznej, kde jsi uloupla ze stromu na Cejlonu tu skořicovou kůru? Já se na oplátku mrknu po tej vanilce, jo?
Království chuti. Nuselská 10. Mají i e-shop, ale já to ráda čmuchám… Mají tam i tu čínskou cassii. Tak nepřehmátnout. Naštěstí je pouhým zběžným pohledem rozpoznatelná. Obě mají i mleté.
Himbajs, já dneska klikám rychleji, než píšu: S tou vanilkou nevím, jestli se to někde dá. Ale viděla jsem jakýsi doku film, kde pěstitelka líčila, jak vanilku pěstujou a že pochází tam od nich. Všude měli svazky, pugétky, balíčky těch lusků. To muselo tááák vonět! A ta paní jen tak z hecu – nebyla to žádná „já chudá indián, válcuje mě konkurence světová“ – na rozlučku povídá: „Tak příště už jen mexickou, to je ta pravá!“ Asi jí bylo zcela jasný, že je lokální a že by se jí moc líbilo, kdyby to bylo jinak. Nijak nezpochybňovala vanilkovost současných exportních velkopěstitelů. Tím se mi zalíbila a popadla mě chuť to porovnat. A dát „ubohá domorodec“ najevo, že si jí vážim 🙂 🙂 Je to jako chlebíček od Paukerta – uděláš ho doma, ale od P. je pravý (napadlo mě to jako první, přestože všichni víme , že Pauk. současnost nestojí za nic)
Díky, až pojedu do Prahy, zkusím se tam zastavit. Jenže jak jsou moje návštěvy řídké a obvykle hlídací, tzn. profrčím Blankou od začátku na konec, čili centrum nic, pak většinou oběhám to nejnutnější a na libůstky zapomínám. Musím přiznat, že mě nikdy netěšilo běhaní po obchodech, ale stejně musím k Salvátorovi, tak snad nezapomenu.
Teď jsem koukla k Salvátorovi. Inzerovanou mají cejlonku, ale když tam půjdeš, raději ji zkoukni před balením. Třeba to píšou ze zvyku…
Na Salvátora se myslím lze spolehnout, že prodávají, co inzerují 🙂
Jo, taky myslím, že jsou poctiví.
Mohu-li,jen k tomu alobalovému tvarohu,moje tchýně ho balí na den,dva do novin a ony tu vlhkost vsají,pak je ten tvaroh hustý třeba do moravských koláčů.
Já zachraňuju syrovátku. Plátýnko, cedník, prkýnko, šutr… 🙂
Ouha, a co jedovatá tiskařská barva??
Mám kamarádku, co obaluje řízky na novinách (teda jenom mouku a strouhanku, vejce ne 🙂 – dělali to tak doma, dělá to taky 🙁
Tak to opravdu ne, já mám na mouku a strouhanku plastovou krabici, na vejce misku. Když skončím, obě krabice vsunu do sebe a je uklizeno.