S blížícím se obdobím Vánoc se na našem trhu objevují nejrůznější druhy ořechů a mandlí.
V dnešním příspěvku si povíme o některých z nich, odkud pocházejí a k čemu se hodí
Ořešák vlašský -je nejběžnější z našich ořešáků. Rozhodující pro jeho použití je asi tvrdost jeho skořápky, lépe se zpracovávájí tzv.papíráky než kamenáče.
Jedna zajímavost – jedním z největších producentů vlašských ořechů je Austrálie.
Mandle (mandloň) je strom velkého vzrůstu, listy jsou podobné broskvoni. Má rád teplo, u nás se pěstuje nejčastěji na jižní Moravě, jinak v celé jižní Evropě.
Hořkomandloň je keřík s výrazně růžovými květy, chuť je ale výrazně hořká, obsahují totiž látky příbuzné kyanidu. Není dobré jich konzumovat větší množství, většinou přichází intenzivní bolest hlavy a někdy i nevolnost.
Ořešák černý – je strom velkého vzrůstu, listy jsou lichozpeřené, opadavé. Plody jsou kulovité se silnou a špatně oddělitelnou slupkou, pod kterou se skrývá velmi tvrdý ořech. Když už se vám povede ořech rozbít, tak uvnitř je ještě menší jádro, které podle některých pramenů je jedlé, podle některých ale nepoživatelné, s čímž sohlasím, neboť mně celý ořech silně páchne po terpentýnu.
Je poměrně vzácný – 1 velký strom je u nás v Ledečku, dva další v Teplicích v Čechách a další snad až v Lednickovaltickém zámeckém areálu.
Ořech lískový (líska obecná) má dva výrazné kultivary – lísku italskou se světlým oplodím, které je otevřené a lísku tureckou, s oplodím červeným (červené jsou i listy) a kalíšek je uzavřený a na vlastní ořech není vidět.
Zvláštní druh lísky je původní líska, která je hodně vysazovaná v parcích, plody jsou ve velkých shlucích, ale plody jsou malé a tvrdé. Já jí říkám líska kamenná.
Makadamiové ořechy jsou zastoupeny 4 druhy, dva druhy jsou jedlé, dva nejedlé nebo přímo jedovaté. Všechny pocházejí z Austrálie. Jim podobné druhy z Nové Kaledonie a dalších ostrovů byly přeřazeny do jiných rodů. Podle Wikipedie je lze pěstovat i v našich podmínkách, plodí už po třech letech, není nijak vzrůstný (stačí mu větší kýbl) a snáší teploty do 0 st.C.
Autorka příspěvku: Jana Macůrková
Papíráky jdou sice snadno vyloupnout, ale jejich jádra jsou tučnější a tak nemají dlouhou trvanlivost.
A zajímavost, u mě v práci v areálu jsou veliké ořechy, které se tváří jako papíráky, ale kluci je louskali ve svěráku. Křemen je proti nim měkoň. A jádro mají pidi.
Vedle areálu je hřiště, kam vozí rodiče svoje synky na fotbalové tréninky a tak se tam nenápadně procházejí, občas i za bránu vejdou a ještě nenápadněji sbírají ořechy. Docela bych chtěla vidět ty obličeje, když je chtějí rozloupnout.
A nejsou to právě ty ořechy černé, jsou krásně kulaté, slupka je hráškovězelená, nejde odlupnout a páchne po pryskyřici. Těchhle ořešáků je málo, jak jsem psala vím asi o 4-5. Kde to je?
To bohužel ne. Kdysi jsem dostala pár plodů černého ořešáku a kamarád mi je nařezal na plátky. Dodnes je používám na dekorace. Jinak je léčivý.
Jestli chceš, já ti je tady u nás nasbírám a jestli máš někoho, kdo ti je nařeže, tak vím, že z nich a z pecek broskví jsou krásné přívěsky na krk, náramky ap. Začínám přemýšlet, kdo mi je nařeže.