Pekanové ořechy – pocházejí ze Severní Ameriky, slupka na rozdíl od ořechů vlašských je hladká, lesklá. Vlastní jádra se ale vlašským ořechům hodně podobají, jsou však křehčí a sladší.
Paraořechy – vlastním jménem Juvie ztepilá, pochází z Jižní Ameriky, tvar plodů je ledvinitý, povrch skořápky je zvrásněný. Plodů je vždy více pohromadě, vyplňují až 30 cm velkou tobolku kde je uloženo až 25 velkých ořechů..
Pistácie – pocházejí Střední Asie a Blízkého Východu, dnes se pěstují v pásmu do Řecka až po Čínu. Zpracovávají se jak syrová (zmrzlina apod.) tak pražená.
Kešu – pocházejí ze severovýchodní Brazílie. Syrové obsahují velké množství olejovité pryskyřice, která má dráždivý účinek na pokožku. Pryskyřici je nutné odstranit pozvolným zahříváním.
Arašídy – nejsou ořechy v pravém slovy smyslu, jedná se o rostlinu z čeledi bobovitých, čili příbuzných např. našich fazolí nebo hrachu. Pocházejí z Jižní Ameriky. Zajímavostí je, že keříčkovitá rostlina kvete nad zemí, ale po odkvětu sklopí stonek k zemi, zavrtá se do ní a celé arašídy se vyvíjejí pod povrchem. Před úpravou se praží. Jsou ale hodně náchylné na plísně, je potřeba je rychle zpracovávat a hlavně před konzumací dobře zkontrolovat.
Autorka přípěvku: Jana Macůrková
Miluji ořechy ale už si vybírám. Pekanové mám ráda, para jsou vrcholem blaha, pistácie už raději ne, protože mě po nich bylo jednou tak zle a sedět na WC s kýblem mezi koleny už bych nikdy nechtěla. Kešu jsem také měla moc ráda, ale viděla jsem fotky, které přivezl syn z Thajska a když vyprávěl jak mají ženy spálené ruce a kolik bolesti musí zkusit při vypalování a loupání, nějak mi přestaly chutnat. Buráky patřily k vánocům, ale dnes už jsou k dostání celý rok a tak louskám kdy si zamanu.
Připomněla bych ještě makadamové ořechy, vyloupnuté vypadají jako velké lískové, ale jsou tučnější. Kdysi je přivezl synek ze Zélandu ještě ve skořápce, která je neskutečně tvrdá, louskáček je tady k ničemu. Chce to kladivo. Ještě jich pár mám a dávám je na misku o Vánocích. Pokaždé mi nějaký ubyde, když si ho nějaká návštěva odnese na památku.
Na makadamiové (jak zní správný název) jsem si fakt nevzpomněla, už jsem ti je doplnila. Nezkusíš alespoň jeden zasadit? Mělo by se mu u nás dařit. Jinak jak píšeš o pistáciích, já podobně nesmím sezamové semínko, do 10 minut je mi tak zle, že nevím, kudy dřív a ještě šílený křeče.
Mám jich asi 10ks, raději dva tři schovám a zkusím zasadit. Jen mě není jasné jak klíček proroste tím „šutrem“. Jdu googlit radu jak na to.
Třeba semínka lotosu jsem bez úspěchu házela do jezírka asi pět let. A nic. Až jsem se dočetla, že se musí semínko obrousit a dát do teplé vody naklíčit. Lotos vyrostl, ale nekvetl. Máme krátké léto.
Pokud já vím, tak některá semena nutno zmrazit (stratifikace – koniklec), některá musí projít trávicím traktem zvířat (tis – ptáci), některá je nutno opatrně naklepnout – to si myslím by mohl být tenhle případ, ale vím, že některá se nechávají ve vodě (ale tak aby kus koukal, kvůli kyslíku) namočená a že síla bobtajícího semene roztrhá i tu nejtvrdší slupku. No, zkusíme pohledat. Máme i kamarády biology, zkusíme se poptat