1-2 velké cukrové řepy
Řepu očistíme, oloupeme a nakrájíme na malé kousky. Vaříme až je řepa měkká.
Řepu vyndáme a použijeme na řepánky.
Vývar odpařujeme na kamnech tak dlouho, až zhoustne a dostane světle hnědou barvu.
Výborné na bramborové placky.
Jedna malá vychytávka: pokud máte řepy málo, můžete přisypat do vývaru trochu třtinového nebo surového řepného cukru, po odpaření vytvoří stejný syrob jako jen z čisté řepy.
Autorka receptu: Jana Macůrková
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
To už je pěkné číslo, veliká gratulace
A v Německu - věřte nevěřte je jen vaničkový tvaroh . V celofánu není . Tatarka není , pomazánkové není…
Doufám, že se Devětapadesátka trefí i do 59 000😉 Sice už ty tisícovky naskakují pomaleji, než ze začátku, ale pořád…
Párkrát jsem z ricotty něco dělala, ale zařazené do jídelníčku to nebylo, tak své stálé místo v lednici (na rozdíl…
Ale já je všecky zbožňuju😍
Nevím, jestli se do tohoto budu pouštět, ale mám zážitek ze Španělska. Že udělám vnoučkovi tvarohové noky s ovocnou omáčkou.…
Já je ochutnala, i když ne od Mialna, ten je trochu z ruky. Podivná konzistence ricotty v tom zmizí a…
Popravdě - já ricottu taky nerada, vadí mi ta konzistence. Ale já nerada ani cottage. A ano, domácí lučina je…
Mám to stejně jako děvčata:též mě ricotta neokouzlila.Koupila jsem jí nedávno ze zvědavosti a už ji nekoupím.
Praudu poudám, když poudám, že ji nekupuju . Mám to s ní jako s lilkem . Vyzkoušeno , nechutnalo .…
Taky tak dělám a je to výborné. Jinak taky spíš koupím mascarpone.
Já rozmíchám v 10% smetanovém jogurtu (1kg) jednu smetanu ke šlehání, nechám v cedníku vyloženém gázou vykapat - a mám…
Ani já nejsem extra příznivcem. Nějak jsem ji nepřišla na chut. U nás se používá bud mascarpone (i když ty…
Pro me dobrý, přimlouvám se za drážkovane noky, protože se na nich omáčka spis udrží.
Dnes nic pro mě, nechť pan Paleta odpustí. Olivový olej a bazalka jsou pro mne nepoživatelné a italský recept by…
Nedělní siesta u nás (právě teď): Dorostenka se mazlí s kocourama a zkouší, jak by jí slušel kožíškový límec, já sedim u Bramboračky u ruky papír a tužku a sepisuju, co mi chybí pro vánoční pečení a tak vůbec. Ve chvíli, kdy se zamýšlím, kde vzít řepu na sirob (v tu chvíli mi dochází, kde jsem ji viděla a sebrala na cestě naposledy), kliknu a vyskočí recept a zcela zároveň se z kanape ozve Benjamínin hlásek: „Bábo, vnučko, pomozte, než mě řepa přeroste…“ – do tohoto okamžiku četla potichu. Tak máme poněkud řepné odpoledne 🙂
Tož vám, kdož jste pojali úmysl vařit sirob: Nutno počítat s tím, že řípa při vaření nevoní. Má specifický odér. Ne, že vyloženě smrdí, ale…. 🙁 No, trošičku blé, ovšem za ten produkt to stojí! A tu řípu jsem naposledy viděla v kraji, kde bydlí Jana. Válela se v zatáčce mezi Zásmukama a Kouřimí. Vylítla jsem z auta a pár jich hodila dětem pod nohy. A na Vánoce jsem byla king, protože jsem nepoužívala žádné náhražky, ani kupovaniny 🙂
Tak že: Všichni hurá za Janou, určitě bude mít radost…
Vařim ho trochu jinak, než Jana, ale jako vychytávka pro akutní potřebu je takhle varianta lákavá a navíc – po mém způsobu vaření už to na řepánky opravdu není. Zato čuně by si čvachtalo jak manža na mimibazaru. Jana tedy vede dva nula. U nich bude sirob a řepánky. U nás není řepa ani prase. Letos to holt jistí M&S…
Já se jen vrátím k tomu, že já píšu Syrob a ty Sirob. Stará pravidla z doby kamenné, čili když jsem chodila do školy já, uváděla první variantu s Y, novější pravidla, asi tak o 10 let mladší už připouštějí pouze I. Takže jsem to v nadpisu dala obojí ať si vybere, kdo chce kterou variantu.
Hihi, potkaly se úči dvě… Já to schválně nekomentovala, protože ještě v druhý třídě jsem psala y pod obrázek „co jsem dělala o víkendu“ a pak už vždycky i, páč strýček je filolog a dostalo se mi náležitého proškolení, které končilo větou: „Doufám, žes ty přechodníky pochopila.“ Nicméně jazyky germánský mají dodnes y (případně přehlasovaný u). A když si píšu, ať mi přivezou z Německa, píšu česky, ale s y. Takže u mě dobrý 🙂 Já bych to u sy/irobu neřešila vůbec, protože podle mě jde o slovo starobylé až staroslověnské 🙂 (Na téma neolit se u nás nežertuje, ani nepoukazuje, neb má nejmladší je zcela vážně přesvědčena, že v dětství jsem třísky na zatopení štípala pazourkem zcela běžně)
Když už jsi u těch přechodníků: Na gymnáziu v Nymburce jsem měla na ČJ paní profesorku Marii Kotačkovou, která nás přechodníky odnaučovala používat krásným příkladem: Koukaje z okna, kopla ho kráva…..
Tak své Benjamíně vysvětli, že nikoliv, ale že pamatujeme trilobity v Severních Čechách. To alespoň tvrdí má lepší polovička. Případně, že pamatuje doby, kdy byl Šemík ještě hříbě, případně, kdy Staré Město bylo ještě mladé….
…Mrtvý moře kypělo zdravím, Kopčemova máma byla těhotná (tu obzvláště miluju) a nejbližší knihovna byla v Alexandrii…
Moje děti tvrdí, že pamatuji černé uhlí, když bylo ještě hnědé :-).
V okolí Kolína je řepy dost, vozí se odtamtud do cukrovaru u Mladé Boleslavi.
A je tu na hromadách na polích, takže se dá ještě ukrást.
Jednou jsem zkoušela, recept byl taky jiný (vařilo se to dvakrát a vývary se slívaly). Chutnalo, kapku mi to připomíná javorový sirup. Ale malá poznámka: až budu dělat příště (rozuměj až někde uloupím řepu), dám do nejmenších skleniček, co najdu a dám chvíli sterilizovat – bez toho mi to i v lednici zplesnivělo, ač jsem nalívala do sklenic vařící sirup a hned zavíčkovala.
Asi máme stejný recept. Konec je trochu opruz, ale spolehlivý: Po menších dávkách v širokém kastrolu na míííírném ohni, míchat do zblbnutí až do hustoty dobrého medu. Já ho mívám ve sklenicích, ale babičce takhle vydržel ve špajzu v kameňáku jen povázaný voskovým plátnem. Tu odvahu nemám (a kameňák taky ne).
Na cestě k Nehvizdům jsou vedle silnice hromady řepy,ona se tam pěstuje a sklízí.
No jo, ale Nehvizdy jsou od nás asi 300 km. Tady jen samá řepka
a kukuřice. Cukrovku na poli jsem neviděla dobrých 12 let.
Já jsem si dneska objednala v malém balení semínka cukrovky a tak budu mít svoji na zahrádce. V počtu tak do 10 – 15 kousků.