20 dkg hladké mouky
15 dkg škrobu
10 dkg cukru
10 dkg másla
1 vejce
4 lžíce mléka
1/2 lžičky amonia
Těsto zadělejte večer, druhý den rozválejte na 5 mm, vykrájejte tvary a upečte. S těstem se krásně pracuje, nelepí.
Slepte krémem:
Svařte. 1/4 mléka, 1 lžíci hrubé mouky a vrchem lžíce škrobu. Nejlíp to jde v mlékovaru. Utřete 15 dkg másla, 10 dkg cukru a vmíchejte vychladlou kaši. Navrch přijde čokoláda a ořech nebo mandle.
Recept poslala: Devětapadesátka
Miluju je! A s pekanovým = luxus!
Dotaz na „59“ – kde kupuješ amonium, já mám recept na rakvičky, ale nikdy jsem neměla možnost je zkusit, nikdy jsem neměla právě amonium. A navíc mne někdo zrazoval, že při pečení nutno hodně větrat, že to amonium je hodně cítit.
Já je jednou zkoušela a nešlo mi to od lepit od válu.Nejspíš jsem něco dělala bubě.Nevím už je to hodně dávno.Ale dopadlo to tak,že jsem těsto dala do strojku a nadělala spoustu cihliček šamotek.byly dobré a vypadaly opravdu jako ty vroubkaté šamotove cihly.
Já mám na ně formičky, kdysi jsem si je v návalu nadšení koupila,ale nikdy jsem je nepoužila, jsou doslova „jako nové“. Sestřenice ještě v Teplicích mi dávala recept na rakvičky, ale mne odradilo právě to sdělení o amoniu při pečení.
Amonium jsem koupila v Teta drogerii. A prosím Tě, nedej na řeči. Amonium je samozřejmě trochu cítit, ale větrat kvůli tomu fakt není třeba.
Malej brácha, když byl ještě skutečně malej, byl děsně vybíravej a nejedl skoro nic. Ale cukrovíčko se smrdítkem mohl na kila. Smrdítko – tedy amonium – je cítit, jen chviličku, když otevřeš piksličku (hele, verše!), pak už přichází pouze rajská potěšení…