500 gr hl. mouky
325 ml teplého mléka
50 ml oleje
1 a 1/2 lžičky sůl
1 lžička cukr
1 sušené droždí (balení na 0.5 kg mouky)
1 vajíčko na potření
Promícháme suché pak přidáme teplé mléko a olej.Vypracujeme hladké těsto a necháme kynout asi 1h.Pak rozdělíme na 12 kousků.Vytvoříme housky navrchu rozřizneme do kříže a necháme ještě 15 min. kynout.Potřeme vajíčkem rozmíchaným v mléce a posypeme hrubou solí a kmínem nebo mákem nebo semínky…
Pečeme ve vyhřáté troubě na 200°10-15 min. Necháme vychladnout.
Recept poslal: Jarybarka
Domácí pečivo mám také ráda, jen mi to přijde děsně neefektivní…jen, co se to upeče, tak je to pryč.
A votom to je.
Dívám se dívám a žádný příspěvek. Ikdyž jsou dnes houstičky
obvzláště dobře upečené. Hodily by se mi k fazolové polévce, kterou
b udu „vařit“ z Gabrielly mexické. Přišla jem z procházky a venku
úplné jaro. Na zahrádce kvetou petrklíče a sedmikrásky. Kdybych
nevěděla, že je leden, měla bych radost. A to jsem četla ráno, že
v Africe na poušti děcka sáňkují a jejich otcové přezouvají velbloudy
na zimní. 🙂
No žejo.Hrcla jsem do sebe oběd a pádím do lesa s pejskem.Sice fouká vichr ale po včerejšku svítí sluníčko a to je hlavní.
Vezmu rohlík kačenám na rybníky a mrkev daňkům do obory ať mají taky něco na zub.
Houstičky vypadají moc pěkně a budou určitě dobré. Jarybarko, kolik jich z té dávky vyrobíš? Jsme jen dva, tak nám ty to stačilo. 🙂
Omlouvám se, rychle jsem četla a přehlédla množství. 🙂
Holkykluci, napadlo mě zvěrstvo ku dnešnímu receptu inspirované včerejším. A včera jsem se chlubila trdelníkovým přátelstvím, dneska dorazila obrtaška. Bude zemlbába. A pokus o to zvěrstvo, když už pojede trouba, ať to stojí za to… Když to klapne, pošlu fotky. Když ne, tak si Boye jen tahala triko…
Maximálně budeš mít z trika noční košili. Co víc se může stát. A jak určitě víš, tak první požadavek na dobrého učitele je: Umět se ztrapnit tak, aby to nevypadalo blbě…
Tak to se nemůzu dočkat.Doufám že to bude s náležitým vtipným popisem jak jsme od Boye zvyklí.
Teď jsem otevřela příspěvek a koukám, kolik je tam chyb. Tak jsem je opravila. Doma dělám to, že vychytávám dobré recepty z komentářů a nestačím se divit, kolik chyb je v těch starších. Až se divím, že mne nekamenujete….
Já myslím, že řada těch našich překlepů je ftipná, občas z toho vyleze pěkná blbina, ale jak píše raduna, vo tom to je ?
Chyb je tu všude spousta. Jednak z děsně chytrých telefonů, žertujících klábosnic, rychlého psaní… Občas někdo píše rychleji, než myslí, někdo je mírně dys… Navíc máme tu svou drbárnu, tak většina z nás píše tak, jak běžně mluví.
Pravopisných – těch školních – je tu taky dost a to jsou jediné, nad kterými se pozastavuju, ale jen z profesionální deformace (když mrknete na předchozí větu, jako úča bych poporostla, ale jako Boye…). Dneska je na PŽ článek o těch nejčastějších. Kdybych ho psala já, byl by mnohem delší. I tak je přínosný a PŽ mají u mě jedno malé, zcela bezvýznamné +. Jukněte na to, mnohým to pomůže. 🙂 I debata pod je výživná, tam se pobaví všichni. Ti, kdo mají pravopis v malíku, musí chvílemi počítat i s mírnou inkontinencí…
A tady, holkykluci, tady si povídáme. Používejte svůj jazyk, který není ani na Moravě spisovný, jak se někteří – zvláště Pražácí a Středočeši domnívají. Íčka a ypsilony zvládáme téměř bez závad, tudíž za pitomce tu není nikdo. Kdybychom se rozhodli tvořit odbornou stránku z oblasti gastronomie, asi bychom museli najmout korektora, ale z pokecu je každému jasné, že se tu bavíme.
Pokud jde o kamenování Jany, tak s tim zásadně nesouhlasim. Je to fyzicky náročný a navíc bych si musela rozebrat skalku, kterou nemám. Tůdle nůdle.
Pod to se podepisuji! A skalku též nemaje, kamení vrhati nebudu.
A mně se zase moje skalka tak líbí, že ji nehodlám rozebírat. Takže Jana to má v suchu. Já sice nejsem úča, ale čeština mě vždycky bavila a na střední jsme měli učitele, kterého bavila taky. Hodně nás naučil zábavnou formou. A já s tím mám dnes „problém“, že moc neumím psát, jak mi zobák narostl. Tedy naším nářečím. I když už to také není, co bývalo, chyby mám v textu také. A teď jeden můj soukromý drobný dotaz, Lucko. Jak se díváš na „tohle, tadyhle, tomuhle…“ Nás vždy učili „toto, tady, tomuto…“ Je to všude a mně se to ani trochu nelíbí. 😀
No, tomuhle se právě říká středočeština. Pro mě je to zcela hovorově přirozené. Běžně tadyhle tohle se přidělá k tomuhle a už to (třeba) funguje. Tadyhle je opravdu zvěrstvo, ale naše 🙂 . I já učila toto, tady, tomuto… A protože mám část rodiny v Brně, tak jsem tamní bratrance považovala za nóbl společnost, protože mluvili „spisovně“. Tedy dokud nedošlo na hantec. Zcela chápu, že tě to rve za uši. Ale dokud to není v oficiálním textu, nic s tím nenaděláš.
Já mám zase alergii na madrace, cirgus, žloudek – ten je obzvlášť v nemilosti u naší Dorostenky (protože je žludej), plagát, žlici a slevněné cokoli…
A některé (zlo)zvyky jsou neprůstřelné. Jedna má příbuzná, osoba s nadprůměrným IQ a slušným rozhledem i vzděláním, používá zásadně NEMOtechnické pomůcky a nedávno i ji dostihla MNEMOpauza… A nejede přes to vlak. Jo, jo, s řečí jako s chutí – 100 lidí…
Tak to já pravopis a hrubky komentovat nemůžu, češtinu jsem ve škole neměla… 🙂 ale ráda se nechám opravit, neboť já hrubky dělám nerada, v jakýmkoliv jazyce
Henriet, teď jsem mimo. A zeptám se. Pokud nechceš, nechoď s kůží na trh… Čeština je tvoje mateřština, ale do školy jsi chodila jinde, nebo jsi úplně a dočista cizojazyčná a češtinu ses učila od základu?
Já ale nemyslela chyby v komentářích (i když i ty se snažím občas opravit), ale chyby v receptech, tzn. moje chyby…
Dyk mi výme… Stejňe po tobje ty šutri nebudeme házed. Leda bis fakt chťela…
Spíš ty vůbec někdy? Mě dneska vzbudil sousedovic a pak i náš pes. A tak ponocuji.
Když už domácí housky , tak jedině pletené. Tři nebo i čtyři tenoučké válečky a hezky zaplést. Konce stisknout pak vajíčko a posyp. Ze čtyř musím plést já (když je chci) žena se s tím odmítá nervovat.
A k tomu domácí drštková nebo gulášovka- to je pochutnání.
Hrabě a peče housky? ??
Hrabě peče housky ,uštipuje kousky. Hraběnka mu pomáhá, pletou housky oba dva. Domácí housky miluju a rád se pletu do pečení. Jen tady u těch houstiček, věren tomu , že jsem“ selkej“, tuk jedině domácí sádlo. Celý život mě živilo černé řemeslo, a toto je taková moje kobyla.
Tomu rozumím. Manželova babička byla úžasná pekařka a pekla všechno
jedině ze sádla. Byla hubená jak lunt a libové maso nevzala do pusy. Říkala, že má ráda, když jí to mastné teče po bradě. Takže tam kralovalo sádlo – z domácího čuníka, samozřejmě.
Já taky peču buchty jedině ze sádla (domácího). Jsou výborné a navíc vydrží dlouho vláčné.
Pravda. Kulaté jsou žemle, housky jsou pletené… Výjimečně dávám chlapovi za pravdu. 🙂 Ovšem vzápětí připisuji černý puntík za týrání: S tou dršťkovkou a gulášovkou – to se nedělá, když mám plné břicho nucené zemlbáby! 🙂
Já bych tedy zemlbábu brala ??
Zemlbába s jablky nebo s tvarohem? Já jedině s jablky. Sám si je oloupu a nastrouhám.
Ježkovy voči, kdo má tohle na noc vydržet???
Dneska s obojím. Z trdelníku, tak se víc nesladilo. Já jablka krájím na tenké plátky. Teď už v robotu, ale dřív to byla pěkná otrava. Kletba rodu. Už babička – 1898 – si stěžovala na své předky: „Všichni strouhali, jen u nás se krájelo jak ve Vídni…“
Pro Boye, viz nahoře, nebo spíš uprostřed: já klábosím doma slovensky (mateřština), česky proto, že jsem pár let žila v Liberci, a teď aktuálně německy … Ale češtinu ve škole jsem neměla, možná nějaký jeden text s „ř“ ještě v rámci federace na základce… jak je to už dáááááááááááááávno. Proto ty české gramatické „fajnhajten“ wie z. B. mě, mne, mně atd. moc neovládám. Ale to neva, vy tomu stejně rozumíte a když tak Jana opraví, chi-chi
Jinak vy opravdu asi nespíte, co? Já jsem v práci, takže nemůžu, jakkoliv bych chtěla
Henriet, klobouk dolů! Chtěla bych umět slovensky tak, jako ty česky.
Ha, koukám, že mi vykáš. Já tady – po dohodě – tykám všem. Můžeme to mít stejně i spolu?
Kdybys chtěla pomůcku pro tvůj „cumbajšpíl“ mě, mne, mně: Tam, kde si můžeš ve druhé osobě říct TĚ, je MĚ (Vidíš mě? – Vidím tě.) A stejně to je TEBE – MNE, čili ta zájmena bez háčku. A totéž i MNĚ – TOBĚ (Mně je to jedno. – Tobě je to jedno.) Jo a rovněž MI = TI… Pro mé žáky to bylo vždycky jednodušší na zapamatování, než naučit se, co je ve kterém pádě. 🙂
Ale jak říkáš. My tomu rozumíme. A pokud nebudeš psát oficiální dopis na jazykový ústav, tak i v úřední korespondenci si toho málokdo všimne. Například právnické spisy jsou většinou k popukání, pomineme-li obsah…
Fšak já vím, že si tady tykáme, myslela jsem vás fšechny obecně☺️
tvůj příklad se mi líbí, asi si to někde poznamenám, abych to nemusela furt hledat, když bude potřeba ?. Jinak si často pomáhám internetem. Mám někde i knihu české gramatiky, ale lenost je… no však víš? Samozřejmě je toho mnohem víc, jako -li/-ly v ženském a mužském rodu + kombinace, skloňování podle vzorů (to bych měla osvěžiti i ve slovenštině, ale zase ta lenost, že jo) atd. .. holt se to zapomíná, když se s tím člověk pravidelně nesetkává ☹️. V tomhle je němčina krapet jednodušší… Taky čtu (hodně a ráda) téměř výhradně v němčině, takže si to zapomínání ještě urychluju(-i???).
Jéjda, sem se ale rozepsala na téma gramatika…
BOYE, tak tato pomůcka TĚ,TEBE,TOBĚ,TI, – to nás učila naše učitelka v páté třídě. Jak jsem stará, tak toto si pořád pamatuji a používám. Perfektní pomůcka. Ještě jedna ze školy : Pomni, že ve slovech – vzpomněl, připomněl, zapomněl, pomněnka, domněnka píšeme MNĚ. Taktéž používám. Budu si to pamatovat, pokud mi to bude trochu myslet. Děkuji za krásný komentář Henrier a BOYE.
🙂
Já mám k tomuhle jednoduchou radu: 2. a 4. pád je číselně míň než 3. a 6., proto se tam píše míň písmenek. Takže 2. a 4. mě, 3.a 6. mně. A fertig.
Výborně, taky dobrá vychytávka. Sice mně už možná ani nestojí zato, ale je dobré vědět i to, co k životu už nepotřebuji. Ale dost čtu a kolik pravopisných chyb je v textech, až to bije do očí. Jo, ta naše čeština je někdy pěkně zrádná.
Pod všechno, co tu bylo řečeno nelze jinak, než se podepsat. Díky za češtinu, kterou tady preferujete. A to rozhodně nejsem učitelka.