150 g pol. mouky,
40 g hl.mouky,
1/3 prdopeče,
130 g moučkového cukru,
70 g mletých ořechů (nebo kokosu),
1,5 dl mléka,
1 vejce,
1 žloutek,
60 g oleje. (může být – citr. kůra, van. cukr)
V míse promícháme sypké suroviny. Teplé mléko, vejce, žloutek a olej rozmixujeme a promícháme s moučnou směsí. Nalijeme do sádlem vymazané a moukou vysypané formy. Pečeme v mírně vyhřáté troubě asi 1 hodinu. Z toho 15 min. pouze zespodu.
Tato dávka je na 1/2 kg beránka a z formy nevyteče.
Recept poslala: Kouboval
Kde jste všichni? Zapadaní sněhem?
Asi ano, tady padají studené hnusné s…ky.
Právě přemýšlím, do kterých jižních krajin letos pojedu na mladé kopřivy do velikonoční nádivky. Ale myslím, že to jistí petrželka a libeček v mrazáku.
U nás svítí slunko, Sice trochu nesměle mezi mraky, ale svítí.
U nás rostou.Začly už v lednu se sněženkami pak zarazily ale už zase jedou.Pro změnu zase tady nemám šanci s medvědím česnekem.Počasí je trochu dubnové chvíli slunečno chvíli zataženo.
Já tu byla ještě v noci před Tebou. Ale lítostivě jsem koukala na beránka…
Mám jen malou formu, tak pro jednoho natřikrát do pusy, velká keramická už není, tak peču z piškotového těsta kraslici. Mêla jsem ji i vyfocenou, hledám, kde jsem to…..
Dala bych si, ale ty ořechy jsou pro mne neštěstí a kokos mi nechutná. Nic kokosového.
Já dělám klasické třené těsto, musí vonět vanilkou a citronovou kůrou. Peču dvě půlky, plním vanilkovým krémem s trochou černé kávy. Kolem krku mašli, do hubičky snítku zeleného, oči z kávových zrnek. Posněžím cukrem a jupí, velikonoce můžou začít!
Já jsem byla v sobotu na velikonočním jarmarku ve strážnickem skanzenu a tam pekli velikonoční beránky z kynutého těsta. Bylo nadýchane jak obláček. Byli tak skvěli, že všem kteří projevili zájem dali recept. Mám v plánu ho zítra, nejpozději ve čtvrtek zkusit. Jestli se mi povede jako jim, podám hned hlášení a poskytnu recept☺Jinak dělám beránka většinou z těsta na bábovku. Oči z hřebíčku, kožišek z cukru a na krk mašličku.?
Tak honem honem, ať máme co zkoušet!
Já si pohnu, nakonec můžu upéct zkušebního a když se povede, bude druhé kolo☺
Ha! Musím přiznat, že já peču beránka podlevočního. Je to trochu dobrodrůžo. Kdysi mi totiž dala sousedka recept na tvarohové těsto (fakt bylo skvělé). Já šla domů, recept v hlavě, umíchala jsem, beránek IA, první vdané Velikonoce. Já blb si to nezapsala – nevim, jak mě napadlo, že to nejde zapomenout… Sousedka záhy odešla do věčných kuchyní a já mám už přes třicet let po fialkách. Tak vždycky míchám tvaroh, polohrubku, máslo, cukr, vejce, žloutky, vanilku a citrkůru a prdopeč ve velké míse. Pak – podle konzistence těsta – naplním beránka (litinovou zavírací formu, dědictví rodové) a zbytek těsta do dortové formy, nebo malé bábovky. Ten přebytek se sní hned a tím taky zjistíme, zda beran je jedlý :-). Starodávné tvary formy jsou tak propracované, že ho dál nezdobím, jen někdy mu přeleštím oči kapičkou čokolády, do hubičky zapíchnu kus buxusu (kde je buxus, tam je luxus) a do podpaží cípatý praporek.
Na tácku s kraslicemi sedí do pondělního večera a trpělivě očekává popravu…
Asi před dvěma, třemi lety mi holky vymazávaly formu a do čumáku jim nateklo dost oleje, čímž se taky usadila spousta mouky a beránek měl místo čenichu po vyklopení kus jíšky, která samozřejmě okamžitě upadla. Nadaná dorostenka se stala plastickým chirurgem a z jakési hmoty mu ksichtík domodelovala tak, že nebylo poznat jakékoli postižení. Ovšem hmota byla na bázi soli. Tehdy boj o hlavu vyhrál starší synek. Vítězně se zachechtal, ostentativně s chutí zahryzl… a od té doby se dekapitačních bojů neúčastní s tím, že už je na to dost starý…
Protože se o formu střídáme čtyři domácnosti, tak samozřejmě každoročně hodnotíme, čí zviřátko je nejkrásnější. Máma dělá třeného, švagrová piškotového, já tu svou tvarožnost a dcera vždycky najde nějaký nový a nejlepší recept na netu.
Obdivuji speciálně u tebe literární nadání a smysl pro humor, a u všech kuchařek podlevoční pečení. I když vařím a peču už 35 let, tak co se týká pečení, bez váhy ani ránu. Nechápu proč, ale já jsem schopná zblbnout i palačinky, když si ingredience na těsto neodvážím. Mám i problém poznat kde je pravá a levá strana, tak jestli to nějak nesouvisí. Jo a orientační smysl mám taky parádní. Jsem schopna se ztratit kdekoliv a kdykoliv 🙂 Ale zbytek je (aspoň doufám) celkem normální 🙂
Já již dávno tvrdím, že nám orientační NEsmysl ?? ale ku podivu se to léty malinko zlepšuje, tak snad jednou… ? Ve valné věčšině pečení taky vážím, nebo alespoň lžícový údaj, čistě podlevoční jsou snad jen palačinky.
Nejsi sama!! Já také musím všechno vážit, bez nakreskení neustřihnu..
Vždycky jsem objevovala babičku – nasypala mouku, přidala tuk, mléko… Bez vážení, a vždycky to bylo super!
No jo, dokonalost je tak trochu nuda, tak mi to až tak nevadí…????
Ono je to kus od kusu. Třeba cukroví vážím a měřím. U toho prostě lžíce něčeho navíc udělá pěknou paseku, nebo – v lepším případě – vznikne nový druh. Víceméně podlevočně,ale vlastně podle pravidel, dělám velké věci. Třeba mazance. Půl kila je prostě půl pytlíku. Másla je čtvrt kila v kostce, snadno z ní ukrojíš potřebnou váhu… Zcela podlevočně dělám buchty na plech. Ale to proto, že většinou potřebuju něco zpracovat. Tu tvaroh na pokraji trvanlivosti, tu nějakou marmeládu… Ale když někdo vyhodí recept do placu a líbí se mi, tak měřím, vážím. Chci vědět, jak to má chutnat a hlavně když to nějak vypadá (třeba vrstvy) tak se držet musím. A pak taky někdy je třeba, aby to mělo další vlastnosti – pružnost na rolování např.
Podlevočnost jsem jednou testovala na vaření rýže. Uvádí se dva hrnky vody, na hrnek rýže. Já nasypu do kastrolu rýži a zaleju vodou od oka. Vždycky to klapne. Jednou jsem to schválně udělala na hrnky. A v kastrolu bylo přesně tolik vody, kolik bych nalila i já bez hrnku… Možná mám na něco dobrý odhad. Ale nic k obdivu. Třeba perník na plechu nikdy nemáme stejný, tudíž o mně nikdo nikdy neřekne: „Boyin perník je nej. “ Zato lžícovka od 59 je nezaměnitelná… Má to svá pro i proti.
No a přiznávám, nemám váhu. V exponovaném období (vánočním) si ji půjčím, cukry a mouky si desetidekuju a dělám čárky lihovkou na sklenice od okurek a pak „vážím“ sypáním, páč váhu chtějí zpátky během chvilky. Lakotice, lakotný 🙂
Ten recept dnešní: Nevím proč mě nikdy nenapadlo upéct ořechového. Vlastně Velikonoce a ořechy vůbec nespojuju a při tom ořechové věci mám moc ráda. Možná bych se měla vypružit a ořechového upéct z bezlepkové pro dorostenku. Uvidíme, co to udělá. Naleju ho do keramické formy, nějak to dopadne. Když nevyběhne, bude mít ta specialistka beránčí obrázek… Takže díky za nápad!