2 vejce
150 – 200 g kukuřičné mouky
(hladká nebo polohrubá)
sůl
špetka prášku do pečiva
5 kapek oleje
Vejce se solí , práškem do pečiva a kukuřičnou moukou zpracujeme na tužší těsto.
Z těsta vypracujeme placky asi 0,5 cm silné, které spíš než smažíme, tak sušíme na pánvi potřené těmi 5 kapkami oleje. Pokud se nám stane, že je těsto řidší, můžeme placky tvarovat až na pánvi podobně jako bramborák nebo palačinky.
Upečené lehce do růžova placky necháme vychladnout, nakrájíme je na slabší proužky a používáme jako celestýnské nudle do polévky.
Pozn: možná by šly po krátkém povaření i pokapat máslem a posypat mákem, tvarohem nebo strouhaným perníkem.
Autorka receptu: Jana Macůrková
Na celestýnské nudle dělám těstíčko jako na palačinky – mléko, vajíčko, mouku, špetku prdopeče – ale ten není nutný. Peču tenké omeletky, smotám, krájím na nudličky.
Vzhledem k tomu, že kukuřičná mouka nemá lepek, nejde to dělat jinak. Vyzkoušela jsem si to.
Dorostenka – naše bezlepčice v záběhu – zatím ochutnává a zkoumá možnosti použití a poživatelnost různých druhů muk (mouk?) a jejich dostupnost… Právě skončilo období kukuřice s prohlášením, že nechápe, jak to ti Indiáni mohli jíst furt. A vyhlásila období nudlí rýžových… Ale protože celestýnské my rády, myslím, že tenhle receptorius s povděkem přijme.
Taky se ukázalo, že např. žito jí zle nedělá a vyvinula si sladké placky: žitná mouka, vejce, mák v množství větším než malém (byl nemletý), cukr, voda. Cukru tolik, že chutnaly opravdu sladce, ale ne jako cukrovinka. Sypala skořicí a bylo to jedlé. Určitě bych příště zadělávala podmáslím, nebo podobnou kapalinou. Mlékem by taky šlo, ale to jí nedělá dobře. Kysané může cokoli.
Když už tady bezlepčí visí tématicky: Jak se v tom zácvikově plácáme a čteme všechno, co k tématu najdeme, překvapilo mě, kolik neplechy může přecitlivělost na lepek působit. A z toho, co pozoruju doma, nejvíc toho má na svědomí právě pšenice. Nechci to tady u jídla moc rozepisovat , neb se to ke stolu nehodí… Ale máte-li někdo takové okrajové problémky, některé z doby, kam vaše paměť sahá, některé novější, které se snadno a bez mrknutí připíšou pokročilejšímu mládí, zkuste na pár týdnů vykopnout pšenici z kuchyně. Možná sami sebe dooost překvapíte. A nejde jen o záležitosti kolem zažívacího potrubí…
Obdivuji kreativitu tvé rodinky co se týče vaření, já se držím věčšinou v známých vodách ??? líbí se mi ty makové placatice, jakou mělo těsto konzistenci? Že bych je prubla ?
Ono vzhledem k tomu, že je sice děsně informací, ale ne vždy jsou dostupné a ne vždy jsou pravdivé, tak je nutné spoustu věcí vyzkoušet a to třeba i metodou pokus-omyl.
Henri, bylo to trošičku řidší, než na lívance 🙂
Pokud snáší žito, tak chleba celožitný (Moskva) by jí ublížit neměl a pokud jí nedělá dobře jen normální mléko, tak bych spíš uvažovala o nesnášenlivosti laktózy a ne o bezlepkové dietě.
no oni se někdy ty alergie sejdou tak, že i doktor přemýšlí, co máš vlastně jíst :o)
Chudák holka , pořad přemýšlet nad každým soustem…Chjo ?
Ono je to hlavně o přístupu všech členů domácnosti. Pamatuji se, že když jsem měla někdy ve 3.třídě žloutenku, tak se moji rodičové rozhodli držet dietu se mnou. Ale když jsem viděla tátu, jak se xichtí nad tvarohovými nudlemi, tak jsem řekla mamce, ať mu udělá řízek, že sice jinak budu v pohodě já, ale bez tatínka. A toho řízku jsem se ani nedotkla. A máma holt vařila nadvakrát.
No, máme pokus – omyl. Někdy to vyjde, někdy ne… Nejvíc mě štvou věci, ve kterých ani při zapojení všech radarů a čidel, jakož i zdravýho rozumu lepek nečekáte a on tam je… Naše mudra dneska pravila, že není třeba jít na alergo, neb vidí, že nám nic jinýho neporadějí. Děvucha zjevně není celiak, nýbrž jen háklivka na pšenku určitě, oves prubnem tak za čtrnáct dní no a žito nás zachránilo od bankrotu, protože žitný chleba rádi všichni a není tudíž třeba kupovat podivnou housku za pětatřicet z každého kousku. Lakto chytlavost se s tím jaksi svezla. Ale do brkaše můžu dát to se sníženým obsahem laktózy a na svoje pudingy a kakao má příděl litr laktofrei na týden. A to funguje. Jen jak jsme to dlouho připisovali nastartovaným hormo změnám, tak se tělo trochu unavilo. Ale ráda vaří a většinou mi kašle na to, co zrovna dělám já. Ona má hlad teď! a nebude přece patnáct minut čekat… Její variace jsou fakt většinou dost cool. Ale brzy jí zatnu tipec, protože je to nyní moje nejdražší dítě. Což je co říct, protože Benjamína je spotřebitel bot a oděvů velmi nadstandardní a přesto vyjde laciněji… (kdybyste některá chtěla půlku mikyny, jen dva měsíce staré, tak visí v bezinkách v místním pralese – nějak se tam zatrhla při skákání ze stoleté zdi)…
Děvče zlatý, obdivuji tvůj smysl pro humor, čtu poctivě každou reakci, není vám všem co závidět. Ale i když je to velmi náročné, jak psycho tak finančně, klobouk dolů, zvládáš to perfektně, vím, co jiného zbývá. Svoje milované děti je třeba nasytit a ledacos jim prominout – třeba mikynu. Musíme věřit, že bude líp. 🙂
Jiřinko, když to vezmeš koldokola, o moc líp být nemůže: Máme co číst, máme co jíst a neomezený přístup k pitné vodě. Jsme na tom líp, než pět miliard jiných lidí… Další posun výš už žádnou statistikou nepohne. 🙂 (Ale klidně zbohatnu a budu rentiérkou. To bych uměla. )