Život na vesnici je krásný, ale občas přináší nečekané zážitky.
Že se nám v domečku usídlily vosy, to není nic divného, dvakrát jsme likvidovali naštěstí v počátcích i sršně, ale letos nás překvapili čmeláci.
Hned před vchodovými dvěřmi máme betonové zápraží, které je olemováno čedičovými značně nepravidelnými kameny. A mezi těmito kameny zůstala malá mezera, která zarostla pampeliškou. A pod jedním listem asi 2 cm v průměru dírka. Takže teď při každém vyjití ze dveří, dáváme přednost přilétajícím a odlétajícím čmelákům.
S podnájemníky se sžila: Jana Macůrková
Ne abys jim napočítala vysoké nájemné. Zasloužili by si ovšem bydlení úplně zdarma. Tak ať se jim dobře bydlí.
Taky bydlí zdarma a na rodíl od vos a sršní je nevyháním. Spíš z nich mám srandu na qadrát.
Sršeň není nebezpečná. Když si na „svého“ člověka zvykne, tak neublíží. Měla je kamarádka na lodžii a žili spolu ten celý rok v dokonalé harmonii.
My měli jednou čmeláčí hnízdo pod vývratem na zahradě. No a teda moc milí „medvídci“ to nebyli. Spíš na obtíž. Ale srandy jsme si s nimi taky užili dost.
Děkuji, u těch sršní si to nemyslím a ověřovat si to opravdu nebudu. Nejsem sice alrgická, jen na mravence, ale bodnutí sršně je dost bolestivé (má vyzkoušeno) a tak jejich společnost nevyhledávám a jako podnájemníky je nechci.
Kdysi synek s kamarádem objevili sršní hnízdo a jako buboučké puberťáky je nenapadlo nic chytřejšího než na něj hodit klacek. Synek schytal dvě žihadla bez nějakých následků (ten neoteče po vose ani po včele), ale kamarád dostal jen jedno do spodního rtu. Vypadal jak ten indián co si strká kus dřeva do rtu. On dřevo nepotřeboval. Odvezla jsem ho na pohotovost, kde sloužil známý doktor a ten málem spadl ze židle smíchy.
Já chytila jdno pod zadek do měkkých tkání, asi 4 dny jsem si nemohla sednout a hlavně, když se to potom hojilo, tak to neskutečně svědilo. Dneska už vím, že na to stačí mýdlo. JInak jednou jsem si v lese shodila na rameno vosy, schytala jsem jich asi 15, a chladila si to vleže v potoce.
To by asi byla moje smrt. Jedno žihadlo do palce u nohy a mě otečou i uši. To samé je i s včelou (a to je máme, muž je včelař). Mě i štípnutí od komára, ováda, mravence oteče, zhnisá a strašně dlouho se hojí. V sobotu se mi dostal do vlasů kloš a než jsem ho stačila vytáhnout tak mě štípnul. A je z toho bolavá zhnisaná boule. Od něj se to snad hojí nejdéle.
My měli jedno vosí hnízdo tak šikovně ve zdi, že mne napadlo jim ho zabetonovat. Že jsem ale zneobyvatelnila celý barák, je nasnadě. Na podkroví bylo žluto jak u Číňanů a dole to hučelo jak Niagarské vodopády.
Vosy jsou chytré, většinou mají vchody dva nebo tři. Jednou se usídlily ve dvojité stěně venkovní chaloupky, kde dcera přes léto spala a měla tam svoji trucovnu. Díru po suku. kterou tam lezly jsem večer zakryla prkénkem, ale ty potvory měly druhý vchod za rohem a ráno nastalo rojení.
Kéž by byli všichni nájemníci byli tak užiteční ?
Na pionýrskem táboře ( ja cca 10 let) ve Vrbně pod Pradedem byl celodenní výlet do Karlovy Studánky. Na cestě zpátky nás chytil liják a schovali jsme se na radu vedoucích pod lopuchovým prikrovem. Tam bylo vosi hnízdo a dopadlo to moc špatne. Já jsem měla dvě bodnutí na krku! Byly tam dvě zdravotnice, které se staraly o děti, které např. dostaly teplotu nebo o odřeniny a že se budou starat o tolik napadených děti, to byl určitě zlý sen. Co by to znamenalo dnes si neumím představit. Chudáci učitelky, tuhle práci obdivuji a nechtěla bych to dělat nikdy a za nic na světě!
Naše Eliška zažila něco podobného – byli na škole v přírodě a byli si natrhat borůvky. Šlápla do vos a jen zásluhou jedné paní učitelky, která z ní strhla mikinu obalenou vosami, tak dostala jen jedno žihadlo, zatímco paní učitelka o hodně víc. Nejhezčí na tom ale bylo, že to byla učitelka, kterou Elča doslova nenáviděla. A tímhle k sobě našly cestičku.