1,5 kg kotlet vcelku
(lepší jsou od bůčku, který zpracujeme jinak)
sůl
kmín
Kotletky zbavím bůčku a ořízneme je tak, aby koukala všechna žebra.
Nařízneme je mezi žebry, vznikne nám několik velkých porcí asi 4 – 5 cm širokých – v podstatě jsou to vždy 2 porce dohromady.
Osolíme, posypeme kmínem nebo kořením, které nám chutná, podlijeme vařící vodou a dáme do uzavřeného pekáče péct asi na 2 hodiny. Poté pekáč odklopíme a dopečeme do červena.
Podáme mezi hladové vlky, přidáme chleba nebo brambory a ať si každý utrhne, co dokáže sníst….
Inspiraci vám posílá: Jana Macůrková
Přiznám se, že vůbec netuším, jak jsi docílila těch kostí zvlášť. Několikrát jsem ten recept četla a pořád netuším jak jsi ty kosti otočila. Ale spala jsem jen 3 hodiny, tak mne to snad omlouvá.
Podle fotky to znám u jehněčí kotletky, ale u vepřové ….
Já teda kupuju kotletu a nechám si jí vykostit a kosti nasekat, dávám je potom pod pečeni (již trochu opečené, aby hezky voněly), je z nich krásná šťáva. Pokud kotleta nemá tuk, tak jí přikryju slaninou, nakrájenou.
Peču tak max. na 130 ….
Taaak! Já jsem taaaak chytrá! My neměli teď pár let telku. Záměrně. Teď, minulý týden jsme k ní přišli. A jedna z prvních věcí, kterou jsem viděla (krom zpráv), bylo chystání kotlet na držátku: Nejdřív se pokusíš sloupnout tu blánu, která je přes celá žebra. Maso mezi žebry se vykrájí – vzniknou proužky. Potom se okrajuje to, co zbylo z předu a zezadu – to jsou ty kousíčky, které se z uzených seškrabují a tajně užírají, když děláš šunkofleky. Tím ti vzniknou oholené kosti s masem na konci. Obráceně jen vypadají, protože se z nich ukrojil ten bůček, který byl původně dominantní. Když se to pak upeče a povede, vypadá to přesně jako ty kotletky v kreslených groteskách o Tomovi a Jerrym. 🙂 Už týden se těšim, že si nějaký větší kus žebernatý flákoty koupim a tohle vyrobim na gril. Obecně mě klasické grilovačky moc neberou, ale některý věci jsou prostě nevynechatelný. Good Luck!
PS: Jako malá, když jsem to viděla prvně na obrázku, měla každá kost na konci takovou papírovou čepičku – jakoby kuchařskou – aby se daly držet bez zaprasení paciček. Musím vyzkoumat, jak se střihaly, aby byly tak krásnýýý… Jakmile to vykoumám, přinesu návod. To abyste viděli, že nejsme žádný zburanský prymytývy.
Ta držátka jsou hodně jednoduchý – obdélníček asi 5 – 8 cm široký a tak 15 dlouhý. A na delší straně ho nastříháš cca do poloviny jako když děláš střapce drakovi na ocas. Sroluješ do ruličky, navlékneš na žebírko a zajistíš gumičkou nebo kouskem potravinářského provázku.
To ale neudělá tu „kuchařskou čepičku“. Ten fígl potřebuju vymyslet. Takhle vzniká chrysantéma.
A co kdybys ty tařásně přejela ostřím nůžek?
Tak ko zkus obráceně: obdélník přehnout po délce napolovinu, nastříhat, ale těmi třásněmi to dát blíž k masu. Nahoře ti zůstane to spojený a dělá to dojem čepičky.
Ja táááááák, u těch kostí byl jen bůček … pořád mi to tam nějak nesedělo. ?
Tak teď už temu rozumím. (taky jsem si dala 2 hoďky poo ?)
Ty mastný pacičky ke grilovačce patří, tam bych jim žádný papírový ozdůbky nedávala. Leda, ledáááá, že bys na zahradě měla Alcron minimálně s ⭐⭐⭐⭐⭐
Mám dotaz : to je porce pro těch 17, co přiletí?
Já nemůžu, Jana má představu, že mám 120 kg ….. bych se musela rozmnožit.
Tak se nemnož, přileť a já ti připravím štíhlejší špalek. S menší nosností.To bylo pro 5, každý měl dvojporci, ale zeťák by byl schopen zastat ne sice 17, ale 6 určitě.
Já si dělala legraci už u těch špalků, že si myslíš, že máme fšecky 120 kg (podle zkoušky tonáže ?). Ovšem, tu porci masa bych snědla nómálně … jen trošku zeleninky k tomu ? Tím chci sedačku vedle zeťáka
Dobrá, už chystám jmenovky….