1 špagetová dýně
sůl
pepř
4 vejce
2x smetana na šlehání (2×200 ml)
150 g krupice
150 g hrubá mouka
prášek do pečiva
Špagetovou dýni upravíme podle předchozího receptu č. 1318. .
Poté špagety z ní získané a všechny ostatní suroviny smícháme a nalijeme na pečící papír. Pečeme ve vyhřáté troubě asi 40 – 50 minut, do zčervenání.
Používáme jako přílohu k masu nebo jen tak. Lze podávat za tepla i za studena.
Pozn: lze přidat strouhaný sýr, šunku, uzené maso ap . podle vlastní chuti.
Nákyp pekla: Jana Macůrková
Děvčata, dneska to máte hned dvojmo, ty dva recepty k sobě patří a tak zítra nebude nic.
V úterý zase Haderach.
Jani, jsem zmatená ? kdybys napsala, že bude nic, tak to vím, ale „nebude nic“ znamená, že tu něco bude?
Musela jsemTě poškádlit, připomnělo debatu kdysi dávno : mami, když jseš NEmocná, to znamená, že Ti nic není? Tak potom řïkal – jsem MOCNEJ.
Díky za recept a hezkou neděli?
Ja, takže v němčině – bude žádný recept – es wird keine recept. Čeština ale připouští dvojí zápor v jedné větě.
Hele, kdyz nakyp, mozna bych zkusila pridat lzicku prdopece nebo z casti vajec udelat snih.
Prdopeč tam je psaný, a sníh by šel, ale má to jednu vadu – on vylehčí tu horní část a spodek víc klesne.
Asi jsem se prehlidla 🙁
Babiččiny zápisky VI
Děťátko si poručilo k obědu svíčkovou, pořádnou (jakože v hospě jí asi pořádnou neměli). Tož jsem včera do půlnoci předpékala v zelenině, aby jako byla dostatečně dobrá.
Te svišť se vyvalí z postele ráno v 9, sjede pohledem kuchyň a praví:
„No vidíš, zase tolik práce ta svíčková nedá, jak pořád říkáš. Trošku zelininky, masíčko a vaříš, ne?“?
Sežpapalo 4 knedle s omajdou a masem hned a za hoďku si dalo další 3 knedle …. údajně na chuť.
No nic, zítra budou řízečky z patizonu a z kuřátka s brkaší či brsalátkem, letním, ještě uvidíme, na co bude mít chuť.
Úterý je jasné, poručilo si babiččino zelíčko a plněné brknedle s uzeným. Ty knedle dobrý, ale zelíčka musím udělat hodně, aby si ho odvezlo, páč ho rodiče tak dobré neumí.?
Jaaaaa chci bejt tvoje vnucka. Budu hodna, nebudu delat vostudu na verejnosti ani roztahovat vomalovanky po stole. Budu cely dny spinkat v pokojicku a vzdycky vylezu jen spapat jidlo na objednavku. Dekuju predem 🙂
Tož dojeď, jeden svišť nebo dva, to vyjde nastejno, jen se domluvíte na jídle, jasný? ??
A vůbec, už to vidím, to smrádě začne a Ty se přidáš ??
Jo a vůbec, vomalovánky nedostaneš, budeš předčítat Honzíkovu cestu
Neblbni, přece Koniášce nedáš do ruky antikvární kousek??? To pak tomu ubohýmu dítku zbyde jen to jídlo. A uvědom si, že s nástupem do školy se začíná blížit puberta a jídlo bude za trest, páč je třeba býti anorektickou (in)… Pak bude hledati outěchu v knihovně a tam, místo literatůry najde založenej Haderčin knedlik, jen mírně zkamenělej… Vomalovánky bych taky neriskovala. Benjamína žádný nemá a vomalovává sebe. A to je nářez! Kam se hrabou vymatlaní sprejeři…
???
Ty mi dáváš, vážně.
A já myslela, že jí Koniáš konečně nasměruje na jinou literaturu ….. už to znám zpaměti. ?
Jo, anorektička nám zatím nehrozí, hlad je sfiňa, víš? Jak pravil ten můj:
„Ještě chvíli a pustí se i do autosedačky.“
Pchaaaaa. Umim z hlavy CELOU Pernikovou chaloupku.
Povím vám povím pohádku.
A naučíte se ji brzy,
a když už ji znáte, když vás mrzí,
říkejte si jí pozpátku.
Žil táta s mámou, chudí byli
a chudé lidi Pán Bůh živí.
Dvě děti se jim narodily
a rostly jako v lese dříví.
Mařenka byla černovlasá,
Jeník měl hlavu celou zlatou,
veselá vám to byla chasa
a děti pořád jenom s tátou.
Maminka doma vařila,
dělala z vody pravé hody.
A děti s tátou posílala
na dříví nebo na jahody.
Předvčírem, včera jako dnes
živil je Bůh a černý les…
Helenko, to jsi dobrá!? To ani neznám…ale můžu sloužit Mravenečkem v lese, pro pokročilé Dopis Taťány Oněginovi (česky i v originále)
Normálně potřebuji dovču, bez děťátka, páč pořád čtu a říkám si, že se ta Jana zbláznila, takového cukru do nákypu k masu …. no nic, nakonec jsem zjistila, že jsem debil a čtu automaticky 150 g krupice = 150 g cukru krupice ?
Muheheeeee
To je na provaz ???
Půjčíš mi druhej konec? Dneska jsem moc nevařila. Jen trochu padavčat na lívance a když už jsem stála u plotny, tak na druhým hořáku cibuli na základ do guláše. A kam jsem nasypala ty tři lžíce cukru, nooo? Správně: Do cibule s paprikou. Tak mě to nas…tartovalo, že k lívancum bude marmoška standard a ty dva kastroly jsem smíchala v jeden a vytvořila čatní. Jestli to bude zítra k jídlu (po rozležení), tak se vám pochlubim něčím, zač by pravověrný vyznavač indický kuchyně na mě seslal kletbu bohyně Kálí…
Jako už to vidím ….. na jednom konci já a na druhom Ty ….. houpající se na stromě ???
Teď jen najít ten správný, aby to jako bylo efektní
Pro Úsměvku i BOYE – až se budete houpat obě na jednom špagátku, nezapomeňte na selfie. To bude teprv na Bramboračce ten správný příspěvek….
Tak já dnes večer zamávala poslední várce potomků. Odfrčeli, já zamáčkla slzu a hodila nohy na stůl. Jen jsem si musela trochu udělat místo. Myčka myla, pračka už dopoledne hučela, pes se snažil krásně vyprané prádlo nabatikovat bahnem… Prostě idyla. Pusto a prázdno v duši přebíjím dvojkou bílého Chardonay… Hezký večer.
??
Krásně si to popsala, já si ještě týden počkám a potom udělám to samé.
Ale miluji jí, vážně ?
Já teď relaxuju. Za deset dní dorazí anglická várka. Tož mě čeká druhý kolo ovocných knedlíků, lívanců, vepřů-knedlů-zelů a tuny rejže s „něčim dobrym, jako posledně“. Kdyby si aspoň pamatovali, jestli to „posledně“ bylo s masem, houbama a nebo zeleninou. Jo a ještě tvarohový puding, vdolky, makovec a bábovku. Tolik mouky, kolik snědí za dovolenou, nesníme ani my ani oni a všichni dohromady za celý rok. A to včetně vánočního cukroví. …a taky nekupujeme skoro žádný uzeniny, jen když dorazí junajtidkingdomjunit, tak ještě buřtguláš a buřty na ohni a utopenci…
No a pak se sundá hostinský povlečení, zamáčkne slza, zamáčkne špunt (kurnik, zase se s nima ztratila vývrtka) do lahve suchého bílého a dál to pokračuje jako u Rendy… Teď nevim, jestli se víc těším, až přijedou, nebo až se budu z balkonu koukat, jestli to letadlo DOOPRAVDY odletělo. Na letiště už mávat nejezdim, ale odlety pečlivě kontroluju – co kdyby se náhodou vrátili a přistihli mě při oslavách samoty.
To je tak hezký :-).
Když přijedou sarančata, vítám je, protože je miluju. Když odjíždí, řádně nafasovaní, miluju je ještě víc a říkám tomu mému, aby dal zámek na vrata a u domu nechal klíč v zámku, pokud by se chtěli vrátit :-).
🙂 Přesně!
A všechny si nezapomeňte odjezdu sarančat umýt ruce, určitě je mte jako čuně, když jste hladily auto nebo vlak, který je odvážel. PS: já si jedu pro vnučku v neděli….
no mě se dnes o bramboračce zdálo. Psali o nás někde v novinách a na internetu a najednou jsme měli o tisíce členů víc. a když jsme se sešli na kafe, tak se tam objevili i novíé členové jako Lucie Bíolá, Ray Koranteng a pár dalších. Pak se objevily kamery a ta nová svoloč začala na vážno vykládat, jak se to teď všechno zlepší a invuje a co všechno se změní…..dál nevím, to jsem se probudila….asi hrůzou
Tak to bych se probudia zalitá potem. Korantenga bych ještě snesla,ale Bilou ani omylem… Ale radši, že je to náš starý dobrý rodinný webík, než „Tisíce děkovných dopisů….“ (Limonádový Joe)
Neboj, Bílá by k nám nešla, ta se teď udržuje…
Ale představ si tu slávu : byla bys ve Snídani, v TV novinách, rozdávala bys autogramy….no jo, ale kdo by nás tady držel na uzdě???
no právě, že Bramboračka byla tak populární, že se tam cpala i Bílá